Kde se vzala ta síla ke změně?
V běžném životě se nezastavíte a najednou jsem se v léčebně tři měsíce zabývala jen sama sebou. Napřed jsem měla pocit, že jsem totálně selhala, že svět skončil a nemá smysl žít. Vždycky jsem si o sobě myslela, že mám morálku, a teď jsem klesla tak hluboko! Stačilo se podívat do zrcadla. Byl to příšerný pohled: jste oteklá, nejste schopná myslet.
Monika PlocováPracovala v Praze jako účetní, bylo jí 33 let, když po deseti letech popíjení skončila na třech lahvích vína denně. Psal se rok 2000 a jejím dcerám bylo 10 a 12 let. Manžel, podnikatel, ji odvezl do bohnického ústavu, kde se podrobila tříměsíční protialkoholní léčbě. Už tam v ní uzrála myšlenka, že by svůj handicap mohla využít a pomáhat při léčbě stejně závislých, jako byla sama. S manželem se tři roky poté rozvedli, mladší dcera žije s otcem, starší zůstala s mámou. Monika napsala čtyři knihy o závislosti na alkoholu a devět let pracovala jako laický a později, když dostudovala vysokou školu, jako odborný psychoterapeut. Když spolu s kolegyní Zuzanou Skálovou získaly peníze od Evropských fondů, otevřely psychoterapeutické centrum ALMA, které pomáhá ženám zvládnout návrat z protialkoholní léčby do běžného života. |
Až samé dno pomohlo?
V léčebně jsem zjistila, že ostatní pacientky mi důvěřují. "Vy mi rozumíte," říkaly mi a já cítila, že mi věří. Kolikrát mi řekly víc než psycholožce. Uvědomila jsem si, že moje zkušenosti jim mohou pomoct. Dřív jsem si nedovedla ani představit, že bych přišla o manžela. I peníze se mi zdály důležité. A najednou jsem si připadala užitečná, což pro mě z čista jasna znamenalo víc, než peníze nebo manželství za každou cenu. Můj život dostal smysl a já si řekla, že se nedám a že půjdu za svým.
Proč jste začala pít?
Je dokázáno, že roli hraje i genetika. Ti, u nichž se v rodině někdy vyskytl alkoholismus, jsou k závislosti sedmkrát náchylnější. Kromě toho jsem vyrůstala jako jedináček, vychovávaná maminkou k poslušnosti, připravená vykonávat vůli druhých. Nebyla jsem samostatná ani sebevědomá. Když jsem se napila, stal se ze mě jiný člověk. Zábrany spadly a byla se mnou zábava. Už po své první skleničce v životě jsem měla pocit, že jsem objevila něco, co pro mě bude hodně důležité.
Začátek se moc neliší od stovek jiných...
Dispozice způsobily, že jsem si vybrala dominantního partnera, člověka, který mě po mamince dál povede životem. Narodily se nám dcery, manžel podnikal a vydělával peníze. Připadala jsem si vedle něj jako blbec, hadr na podlahu, nábytek. Všechno se řídilo vůlí rozhodného člověka, který o sobě nepochyboval, a já, připravená se obětovat pro rodinu, jsem se mu nedokázala vzepřít. Místo toho jsem si začala hlídat, abych měla doma vždycky nějaký alkohol. Až teprve v léčebně mi došlo, že moje pocity, kterým se manžel třináct let vysmíval, byly úplně regulérní.
Centrum ALMA* ALMA: centrum pro doléčení závislostí žen na alkoholu bylo otevřeno v Praze-Holešovicích před rokem. * Průměrný věk klientek centra je 40,5 roku. * Nejčastěji alkoholu propadají ženy s již odrostlými či odrůstajícími dětmi. *Nejohroženější jsou středoškolačky a vysokoškolačky (80 %). * Z hlediska profesí nejčastěji alkoholu propadají lékařky, učitelky, zdravotní a rehabilitační sestry. * Na rozdíl od mužů ženy častěji popíjejí samy doma. * Příčinou bývají problémy spojené s vývojem závislosti: psychické, fyzické násilí v rodině, přetíženost, nekomunikace a nefunkčnost manželství, úmrtí blízkého člověka, syndrom prázdného hnízda. |
Váš manžel si za ta léta pití ničeho nevšiml?
Problém si nepřipustil. Dnes totéž často vidím u svých klientek. Jejich partner třeba cítí, že není něco v pořádku, ale neumí si ten pocit zracionalizovat tak, aby mu rozuměl. Já byla vždycky zodpovědná, takže o děti bylo postaráno a práci účetní jsem zvládala bez problémů, i když už jsem pila ráno, v poledne i večer. Mladší dcera, na rozdíl od té starší, nic netušila. Sama jsem se do léčebny chystala léta, ale neměla jsem tu sílu. Potřebovala jsem, aby mě někdo vzal a řekl: tak jedem. Přátelé mi radili, ať si dám jen jednu skleničku a dost, ale to vy už nemůžete, protože v tom lítáte. Až teprve když jsem se zhroutila, došlo manželovi, co se děje, a odvezl mě na léčení.
Vážný problém buď manželství utuží, anebo rozdělí.
Když se člověk vrátí z léčebny, není opravený jak panenka. Určitě na sobě zapracuje, dostane se sám k sobě, uvědomí si, co je v životě špatně, a pokud bere léčbu vážně, vnímá ji jako výzvu, šanci začít znova. I mně došlo, co už dál nechci snášet. Řekla jsem si: dobře, zkusím v manželství pokračovat, ale nebudu už myslet jen na rodinu. Prosadím si taky něco svého. Všechno se přece nemusí točit okolo manžela podnikatele, který sice živí rodinu, ale ostatní, co s ním žijí ve zlaté kleci, nemohou nic.
A začala jste psát knížku.
Měla jsem pocit, že závislým chybí povzbuzení, příběh jedné z nich, které léčba pomohla, která se alkoholu dokázala zbavit. Knížka měla úspěch, tak jsem napsala další tři. Z Bohnic mi zároveň nabídli, jestli se tam nechci vrátit jako laický psychoterapeut. Vrátila jsem se a začala studovat psychoterapii.
Manžel vás podporoval?
Alkoholismus žen je často spojen s problémy ve vztahu a po návratu z léčebny je důležité, jestli je i partner ochoten se zamyslet, zda by i na jeho straně mohla být nějaká chyba, anebo si dál "jede" to svoje a chce, abyste zůstala stejná, jenom nepila - což nejde.
A to byl váš případ?
Uvědomila jsem si, co nechci, a pomalu to od sebe odsekávala. Manžel mi vyčítal, že mám "jen ty svoje alkoholičky", a naše cesty se začaly rozcházet. Vydrželi jsme spolu ještě tři roky.
Už jste se rozvodu nebála?
Bála, strašně. Nechtěla jsem se rozvádět. Myslela jsem si, že si nechá všechny peníze a já zůstanu bez koruny. Jenomže jak jsem se změnila, byl čím dál nespokojenější, až si našel jinou. Rozvedli jsme se a mně se nesmírně ulevilo. Teď už vidím, že bez chlapa existovat dokážu. Když nějaký přijde, proč ne, ale raduju se z věcí, které se daří. Naučila jsem se brát život s pokorou. Ženy se často užírají tím, co nemají, a zapomínají se radovat z obyčejných maličkostí.
Nejtěžší je ale znovu alkoholu nepropadnout, když se vrátíte z léčebny domů.
Určitě a ta doba trvá rok, dva i déle. Pacientky potřebují ještě vést, aby se nenapily, protože každá recidiva jde vždy hlouběji a snižuje možnost se vyléčit. Já byla tehdy rozhodnutá, že chci pracovat se závislými, ale stejně člověka přepadají pochybnosti. Nemám se raději vrátit k účetnictví, nejsou mé plány moc smělé? V mém případě hrálo roli i to, že jsem si extrémně nevěřila.
Kamarádky vám v tu chvíli asi neporadí...
To je málo, ony vám řeknou, že to bude dobré, ale vy kromě povzbuzení potřebujete navést. Proto jsme s kolegyní založily doléčovací centrum ALMA. Nepracujeme s klientkami v uzavřené komunitě, ale už bydlí doma a k nám chodí na skupinové či individuální terapie. Pracujeme s realitou, která je obklopuje. Pomáháme je nasměrovat, mají v nás něco jako opěrný pilíř.
Co kdyby si tyhle řádky četla žena, která se cítí podobně jako vy dřív: nešťastná v manželství, hledající útěchu ve skleničce...
Klidně mi může zavolat na naší krizovou linku, nebo do AT ambulance. Každopádně by se svým trápením neměla být sama. Taková žena je totiž ještě sama schopná svůj život změnit a vydat se jinudy, ale dost často už na to nemá sílu. Dneska bych na jejím místě vyhledala pomoc.
