Zdeňka Žádníková Volencová, herečka
K Vánocům mi Ježíšek vždy přinesl to, co jsem si přála, nebo mne překvapil. Ale párkrát se mi v životě stalo, že jsem obdržela tzv. „putovní dárek“, jednou se mi dokonce po pár letech vrátil můj vlastní. Jinými slovy, když už někoho obdarovávám, nebo chci pomoci Ježíškovi, protože nestíhá, dávám si záležet na výběru.
Jiří Vejdělek, režisér
Ani ne tak nejhorší jako spíš nejvtipnější dárek jsem dostal loni na vánočním koncertu Petra Kroutila a jeho big bandu Original Vintage Orchestra. Provázím jejich vystoupení mluveným slovem a představoval jsem si, že když se k muzikantům přidám, zažiji ještě na stará kolena pištění nadšených fanynek a házení jejich spodního prádla na jeviště. No, zatím jsme od posluchaček dostali dvě bábovky a bublaninu. Jedna z nich to právě loni před Vánoci vyšperkovala ještě speciálním dárkem pro mě. Jako moderátorovi večera mi věnovala knihu „Naučme se správně vyslovovat a mluvit česky“. Už rok podle ní cvičím, protože fanynka mi slíbila, že si zase před Vánoci přijde zkontrolovat, jak jsem byl pilný.
Tereza Maxová, modelka
Tak to není snadná odpověď, protože i když jsem dostala dárky, které mi úplně nevyhovovaly, nikdy bych je do kategorie nejhorší dárek nedala. Přece jen každý dárek k Vánocům je dáván s cílem potěšit, ne vyhrát soutěž o hrůzu roku. Nejhorší „dárek“ by ale byl, kdyby někdo z rodiny onemocněl nebo nemohl být s námi u štědrovečerního stolu.
Lejla Abbasová, moderátorka a herečka
Jsem vděčná za každý dárek, ale jednou jsem dostala playstation, což by byl určitě hezký dárek, kdybych kdy nějakou hru hrála. Tak jsem ho dárci vrátila a podle mě na něm hraje stále. Také jsem dostala sadu jídelních mističek. Prázdných. Na druhou stranu jsou hezké, praktické a používám je doteď, ale musím říct, že mě to překvapilo. Ale co se opravdu nepovedlo, byl mobil s růžovými kytičkami Swarovski. To opravdu není nic pro mě. Tak to úplně neklaplo.
Kateřina Šedá, výtvarnice
Myslím, že na ty nejhorší dárky jsem raději zapomněla, ale určitě k nim patřily nějaké obrazy. Nejhorší bylo, když autorem byl přímo darující a čekal, že se jeho dílo hned objeví u mě doma na stěně. Jenže dívat se na hrozný obraz je pro mě ještě horší zážitek než seskok padákem, a to mám fobii z výšek.
Anna Marešová, designérka
Mám radost z každého dárku, takže žádný nebyl nejhorší. Někdy to může být paradoxně trapnější pro toho, kdo obdarovává. Jednou na Vánoce jsem dostala náušnice, ale Ježíšek na něco zapomněl. Neměla jsem tenkrát ještě propíchnuté uši.
Ruth Šariská, stylistka
Můj nejhorší dárek byla elektronika. A nebyl to telefon. Byla to věc, které nerozumím, zírala jsem na to jako mimozemšťan a ani jednou jsem to nezapnula a nepoužila. Dotyčný se ale poučil.
Martina Bárta, zpěvačka
Já se raduji z každého vánočního dárku – ty ale nejsou až tak podstatné. Na vánočních svátcích mám nejraději společný čas strávený s rodinou a přáteli. Asi nejhorší vánoční vzpomínkou pro mě je Štědrý den strávený o samotě v berlínském baru v andělském kostýmu.
David Černý, umělec
Nejstrašnější vánoční, i když trochu povánoční dárek překračující hranice vší hrůzy představitelné byl Zeman jako prezident.
Sára Saudková, fotografka a spisovatelka
Protože se už dlouhá léta úspěšně vyhýbám Vánocům a oslavám vůbec, jsem ušetřena veškerého stresu a dárkového běsnění s tím spojeného. A tedy i toho, abych se nuceně radovala z dárku, který se úplně nepovedl. Ráda a často obdarovávám lidi, které mám ráda, ale neřídím se nějakým dnem v kalendáři. Zkrátka to udělám a nečekám. A když se mě děti ptají, co bych si přála, opakuji neměnné a upřímné: „Tak mi něco nakresli.“ Víc vážně nechci. A ještě něco – až teď zcela chápu prosbu mé nejstarší sestry, která vždycky toužila jen po jednom: „Dejte mi všichni svatej pokoj!“ Je to totiž dar z nebes – nechat své blízké, ať si dělají, co mají rádi a co je těší.
Ladislav Špaček, spisovatel, propagátor etikety
Nikdy jsem nedostal špatný dárek. Cokoli jsem kdy dostal, svědčilo o tom, že mi někdo chtěl udělat radost, musel se vcítit do mých potřeb, dárek vymyslet, sehnat, koupit, zaplatit, zabalit, přinést… Za to jsem byl vždycky vděčný, ať to bylo cokoliv. Ta věc nebyla důležitá, těšilo mě obdarování samo o sobě.
Kateřina Neumannová, sportovkyně
To si pamatuji dost dobře. Nebyl to sice dárek pod stromečkem, ale nejhorší byl. K pětatřicátým narozeninám jsem dostala striptéra. Na oslavě bylo hodně lidí, já nic netušila, všichni okolo se výborně bavili, já už méně, ale legraci jsem zkazit nechtěla. Ještě víc jsem se „pobavila“, když pak jeden „charakter“ prodal fotky bulváru. Takže radost byla dvojmo.
Kamila Špráchalová, herečka
Můj muž mě obdarovával vždy prakticky, vynalézavě a mile. Od lístků na operu přes hedvábné šátky až po milovanou knihu z dětství, kterou vyhledal v antikvariátech. Jednoho dne, zřejmě pod vlivem masírky ve společnosti, že se má dlouholetý vztah okořenit, mi věnoval černé sexy kalhotky. Kdyby to byly slavné „tri niti v riti“, poradila bych si. Ale toto byla změť hedvábných stužek a já ani se sebevětším úsilím nedokázala na sebe tu nádheru smysluplně navléknout. Opravdu jsem chtěla muže potěšit a několikrát přemýšlela, kam patří předek, zadek, levá či pravá. Marně. Zřejmě mám nestandardní tělo. Tak jsem popadla nůžky s nápadem, že kdybych zrovna tuhle šňůrku vystřihla, možná bych tu věc nějakým způsobem na těle udržela. Luxusní dáreček se proměnil v divnou černou pavučinu. A tak jsem si poplakala a muž mě se smíchem utěšoval. Nakonec ten hrozný dárek svůj účel splnil.
Tomáš Slavata, triatlonista a filantrop
Abych byl upřímný, tak pro mne každý dárek, který jsem o Vánocích dostal, byl krásný. Kvůli rodinné situaci, ve které jsem vyrůstal, byl pro mne i ten nejhorší dárek třeba ve formě pletené vesty či ponožek nádherným. Máma na nás často zapomínala, i na to, co jsme si opravdu přáli. Možná to bylo tím, že si to prostě nemohla dovolit. Ale pro nás se ségrama Vánoce stejně byly hezké. Vždycky jsem totiž zabalil své hračky a chtěl jsem je tím potěšit. Myslím si, že nemůže být nejhorší dárek, protože i když dostanete to, co vlastně nechcete, je to projev toho, že na vás ten člověk myslí a nezapomněl. To jsem si jako dítě vždycky přál, aby máma nezapomněla.
Dominik Landsman, spisovatel
Poměrně dost marných dárků mám ještě z dětství. Třeba ultra mega gangsta robot ve velikosti psa, který blikal, pak udělal krok a upadl. Docela super byl taky svetr od babičky, co mi byl velký, kousal a svědil. Potěšila i kniha, kterou už jsem dávno měl a nebavila mě. Za zmínku stojí i počítačová hra, když jsem neměl počítač. Myslel jsem si, že to je předzvěst toho, že pod stromečkem bude i počítač, ale nebyl tam. Místo toho tam byl robot, co svítil a padal. Počítač byl až k narozeninám. Příští rok v říjnu.
Martin Petr, šachový velmistr a moderátor
Nejhorší dárek zprvu vypadal nevinně, dokonce jsme z něj s manželkou měli radost. Dostali jsme poukázku na jednu z pražských únikových her. Ještě nikdy jsme na ní nebyli, tak jsme byli rádi, že si to vyzkoušíme. Ale pak se ukázalo, že jestli nám něco zoufale nejde, tak jsou to únikovky. Člověk má hodinu na to, aby vyřešil hádanky v místnosti a dostal se ven. Když neví kudy kam, může požádat operátora o nápovědu. Takže to probíhalo tak, že o nápovědu jsme žádali asi desetkrát, nedostali jsme se ani do třetiny příběhu, načež jsme hru završili tím, že jsme jeden z klíčů omylem hodili kamsi dovnitř zdi, odkud nešel vyndat, a hra musela být ukončena.
