Každý vztah je jiný, má svá specifika a odráží individualitu osobností. Na druhou stranu psychologové už dávno odhalili, že prakticky každý vztah prochází určitými fázemi ve stejné posloupnosti. Z nich se potom dají odvodit krizová období, kterými téměř každý partnerský vztah musí projít.
I když je období, kdy obvykle ke krizi dochází, stanoveno pouze orientačně a stejně tak se liší délka jeho trvání, vyplatí se vědět, kdy kritická období očekávat.
Jeden rok
Existenci partnerské krize po prvním roce vztahu uznávají jen někteří psychologové. Její podstatou je opadnutí prvotní zamilovanosti. Dosud jste se na svého partnera dívali přes milosrdnou clonu hormonů a ta právě teď začíná opadávat.
Dokazuje to například i výzkum, který provedla profesorka Donatella Marazziti z univerzity v Pise, a jehož výsledky byly prezentovány v magazínu New Scientist. U respondentů, zamilovaných i nezamilovaných, se měřila hladina hormonů a ukázalo se, že u zamilovaných lidí významně stoupá hladina stresového hormonu, kortizolu. Muži potom vykazovali sníženou hladinu testosteronu, který zodpovídá mimo jiné za agresivitu a sexuální apetit, kdežto ženy měly tuto hladinu zvýšenou. Podle autorů studie se tak jedno pohlaví snaží přiblížit druhému a vyrovnat přirozené odlišnosti. Zároveň se ale zjistilo, že tyto hormonální změny zodpovědné za pocit zamilovanosti, jsou v lidském těle přítomné přibližně jeden rok. Poté rychle odeznívají.
Tři roky
I když s nástupem krize po prvním roce nesouhlasí všichni odborníci, v otázce krize po třech letech naopak panuje všeobecná shoda: "Vzniká z nepříjemně pociťovaného kontrastu chování partnera v období zamilovanosti s chováním současným. Přibývá situací, v nichž mají manželé odlišné názory a nedovedou se shodnout. Častěji dávají najevo negativní emoce a přenáší je jeden na druhého. Je mezi nimi napětí, které vzniká z častého styku dvou lidí," uvádí klinický psycholog Stanislav Kratochvíl, ve své publikaci Manželská terapie. "Krize se může objevit bez jakékoliv závažné vnější příčiny. Dvojice nemusí mít ani bytové či ekonomické problémy, ani jim do života nezasahují rodiče, nebo jim soužití neničí nevěra, dokonce na vině nejsou ani abnormální povahové rysy některého z partnerů."
Podle odborníků tato krize trvá obvykle rok a nemá smysl se snažit vrátit zpátky původní romantickou zamilovanost. Vztah se v tomto období přehoupl do zcela jiné fáze a jeho opěrnými body již dávno nejsou plamenná vyznání a vášnivé schůzky.
Sedm let
Sedm let je ve vztahu kritických hned ze dvou důvodů. V první řadě na oba partnery doléhá nápor stereotypu a za druhé dochází přirozeně k jakési stagnaci, kdy partneři mohou získat dojem, že už se jejich vztah nevyvíjí a nepřináší jim nic nového. Podle statistik dochází právě v tomto stádiu obvykle k velmi zásadním změnám. S trochou nadsázky lze říci, že po sedmi letech se partneři buď berou, pořizují si dítě, nebo se rozcházejí. Stereotyp s sebou může zase přinášet pocit nespokojenosti, názorové rozpory, pocity zklamání, výčitky i hádky.
Odborníci právě v tomto stádiu doporučují, aby partneři (potažmo manželé) omezili dialogy týkající se manželství či vztahu a soustředili se spíše na řešení praktických záležitostí. Vhodná je orientace na profesní uplatnění. Stejně tak vztahu prospěje jistá míra otevřenosti, kdy každý z partnerů tráví část času o samotě, se svými zálibami nebo svými přáteli. Volnější soužití pomůže, podle psychologů, překonat vztahovou krizi lépe než křečovitá snaha o co nejvíc společně stráveného času.
Sedmnáct až pětadvacet let
Pokud se vám podařilo překonat všechny předcházející krize, čeká vás už poslední zkouška. Krize objevující se mezi sedmnácti až pětadvaceti lety je obvykle méně hluboká než tříletá, která pro vztah představuje největší nebezpečí. Stejně jako ona ale trvá přibližně rok. "Její vznik ovlivňují obavy z blížícího se stáří, a také nejrůznější zdravotní obtíže. Do toho se osamostatňují děti, odcházejí z domova a v rodině je "prázdno". Ženy si víc uvědomují svou závislost na blízkých, mají pocit, že stárnou rychleji než muži. Jejich partneři si často chtějí ještě něco užít v sexu mimo manželství, než bude pozdě," vypočítává důvody Stanislav Kratochvíl.
Takzvaný syndrom prázdného hnízda, který se objevuje po odchodu dětí z domova, je tím výraznější, čím víc jste byli na děti fixovaní, případně jste pro ně obětovali svůj vlastní život. Je důležité, abyste v této fázi našli cestu zpátky ke svým zálibám, koníčkům i společenskému vyžití.
Balzámem na tuto manželskou krizi je společné cestování, výlety, návštěvy ale i třeba společné absolvování nějakého zájmového kurzu. Strukturujete si tak volný čas, dáváte možnost vzniknout novým konverzačním tématům a učíte se být opět jen sami dva.
