Hanka vyrůstala v osmdesátých letech. Tehdy nebylo ničím neobvyklým, že ji babička učila, jak být dámou. Přestože sama chodila do práce, vychovávala děti a doma většinou vařila ona, nikoli děda, stále si zachovávala jistou eleganci, kterou chtěla vštípit i své vnučce. „Doteď si pamatuju, jak mě po vysvědčení vzala na zmrzlinu, já měla sukni a ona mi říkala, ať hlavně sedím s nohama u sebe – protože jsem přece slečna, ne kluk,“ vzpomíná dnes pětačtyřicetiletá žena.
„Syndrom hodné holky“ nevzniká ze dne na den – je hluboce zakořeněný a vychází z dlouhodobého přizpůsobování se okolí na úkor vlastních potřeb a hranic.
