Naďu odmalička nejvíc bavily jazyky a cestování, a tak vystudovala učitelství angličtiny a přitom využívala nejrůznějších možností vyjet do světa. "Ráda poznávám cizí kultury. Byla jsem v USA, Thajsku, na Novém Zélandu, ve Španělsku, Holandsku…"
"Moje vášeň pro Jižní Ameriku odstartovala ve Venezuele. Fascinovali mě lidé, kultura i příroda, a tak jsem se rozhodla, že Jižní Ameriku musím poznat podrobněji. Do Ekvádoru jsem se pak dostala přes organizaci AIESEC, která zařizuje zahraniční odborné stáže. Jela jsem tam jako jedna z trainees (tedy místní stážisté), kterým AIESEC zajišťuje ubytování a dohlíží na to, aby měli v pořádku smlouvy."
Skoro deset měsíců učila Naďa náctileté studenty v soukromé jazykové škole v hlavním městě Quitu. "Ze všech dosavadních praxí v učení, včetně Prahy, to byla jedna z nejpříjemnějších. Díky tomu, že rodina, u které jsem měla pronajatý pokoj, mě vzala jako další dceru, jsem se o Ekvádoru naučila mnohem víc, než kdybych bydlela na koleji nebo v hotelu. Vedli jsme vlastně takový malý kulturní dialog, protože zároveň se Ekvádorci dozvěděli něco o nás. Na návštěvách jsem někdy vařila česká jídla."
Nadě imponovalo, že jsou Ekvádorci veselí, pohostinní a potrpí si na rodinnou soudržnost - mnohem víc než Češi. "I když musí třeba kvůli lepšímu výdělku žít v zahraničí, stále finančně podporují své příbuzné. Šedesát procent obyvatel tam žije pod hranicí chudoby a má problém zaplatit za jídlo nebo za nájem. Líbí se mi, že se navzdory tomu všemu dovedou radovat ze života. V Česku, kde se mnohem víc tlačí na pilu, si často vzpomenu i na jejich spiritualitu a pokoru."
Jediné, s čím se Naďa nemůže smířit, je nerovné postavení mužů a žen."Ženy dodnes denně chodí na trh, vaří, samy uklízejí - jako u nás ve třicátých letech. Bohatší rodiny mají sice "paní", ale stejně se od manželky očekává, že udělá snídani, čerstvý džus, umyje nádobí i po dětech. Třeba pětadvacetiletá dcera mé hostitelky klidně nechá na stole talíř a odnese ho máma. Nevěra nebo záliba v alkoholu se u manžela berou jako něco normálního. A údělem manželky je to snášet a neřešit. Nefungují tam dávky ani sociální síť, a tak jsou ženy na manželovi nebo rodině mnohem víc závislé, než jsme zvyklí. Mladší ročníky si sice nenechají líbit to, co jejich maminky, ale stejně musí kromě zaměstnání perfektně opečovávat celou rodinu a snášet manželovy nešvary. Není divu, že jedna moje známá, kterou záletný manžel nechal na holičkách, radila své dceři, aby si žádného ,latina‘ nebrala."
Teď by se Naďa po letech cestování chtěla usadit doma. Bude učit? Spíš ne. "V Ekvádoru mě učení hodně bavilo. Učitel tam má na rozdíl od nás dost velkou prestiž. Tady když někdo řekne, že je učitel, moc velký dojem neudělá." Pokud by se tedy Nadě nedařilo, má připravené radikální řešení. "Kdybych se tu cítila nešťastná a nelíbilo se mi tu - to vypadá zvláštně, že by se mi nelíbilo ve vlastní zemi, že? - tak bych se vrátila do Ekvádoru. V ,mojí‘ rodině i v jazykovce mám dveře otevřené."
 "Ekvádor je pro mě ráj na zemi. Jeho krása spočívá v tom, že má jak pobřeží, tak vysoké hory a sopky, a k tomu navíc pralesy a džungli. A to nemluvím o Galapágách, které jsou vlastně velký národní park a jsou zapsané do seznamu UNESCO," říká Naďa Černá (27). |
