Tatínek je unavený
Jistě, možná se tady jen zbytečně hrabeme ve slovíčkách. Možná že to, nad čím dřív muži mávli rukou a šli do hospody, se dnes považuje za ponižování, ba slovní týrání. Třeba jde o ukázku celkové přecitlivělosti a hyperkorektnosti, ve kterých se zmítáme. Jenže mezi odborníky na vztahy znějí varovná slova.
„Z žen jsou chlapi. Jejich nároky na muže se zvyšují a nejsou schopné dělat kompromisy,“ říká psycholožka Jiřina Prekopová. „Když se narodí dítě, stává se středobodem rodiny. Ženy mu dávají přednost před mužem, ten se ocitá na vedlejší koleji, a ať se snaží, jak se snaží, všechno špatně, všechno málo. Ne nadarmo dřív platilo, že jídlo u stolu má vždycky dostat jako první muž, hlava rodiny. Muž nemá mít v rodině jen pozici bezcenného sluhy, který se má ze všech sil snažit, aby všichni byli spokojení.“
Odposlechnutý hovor mezi dvěma čtyřicetiletými, vysoce postavenými manažery ze společnosti na finanční poradenství: „Kdykoliv přijdu domů, hned mi předává malého do náruče. Už ve dveřích, ještě když se zouvám. Je to takové gesto, jako že se mám taky postarat, ať vím, co to obnáší být doma s dětmi. Vím, že to má těžké. Být pořád doma se dvěma malými hyperaktivními dětmi je strašně náročné. Ale já jsem z práce úplně vyřízený, vždyť to znáš. Denně mluvím třeba s dvaceti klienty, pořád někam jezdím. Potřebuju si aspoň vydechnout, pak si s malými pohraju. Můj táta mě rozhodně po příchodu z práce hned ve dveřích nepřebíral. Ten přišel, práskl sebou na gauč a máma pořád říkala: Kluci, tiše, tatínek je unavený z práce.“
„Jasně, u nás to bylo taky tak. Pořád jsme slyšeli, ať tatínka neobtěžujeme, že má hodně práce a podobně. No a co kdybys malého ve dveřích nepřebíral? Tak si s ní o tom promluv.“
„Jo, to jsem párkrát zkusil. Řev, pláč, prý jí nerozumím, jsem pořád pryč, už ji nemiluju. Jsem pořád pryč, jasně, ale proto, abychom si mohli dovolit ten krásný velký byt a aby mohla být s dětmi doma.“
„U nás je to stejné. Když jsme se konečně nastěhovali do baráku, kvůli kterému budu potit krev ještě dalších deset let, žena řekla mým kolegům, když přišli na návštěvu, že jsem úplně nemožný. Už ani nevím, v jaké souvislosti. Stál jsem tam jak píchlé kolo. Ani mě nenapadlo, jak reagovat. Prostě jsem mlčel a obracel maso na grilu jako debil.“
