Riziko, že rodinný agresor bude odhalen, totiž často nepůsobí jako zdvižený prst, aby se dotyčný polepšil, ale naopak může spouštět ještě větší hněv a vztek směrem k oběti.
Co je vlastně týrané dítě?
Zkušenosti s bitím, psychickým i fyzickým týráním má v České republice zřejmě více dětí, než jste si mysleli. Například jen LOCIKA, specializované centrum pro děti, které zažívají násilí v blízkých vztazích, na svém webu uvádí, že v loňském roce bylo u nás nahlášeno více než 9 500 případů týrání, zneužívání a zanedbávání dětí. Odhaduje se ale, že skutečný počet je desetkrát větší.
Několik dětí ročně přitom na následky krutého zacházení zemře. A odhadem 100 000 dětí o svém dětství jednoho dne řekne, že to bylo období, na které hodně nerady vzpomínají.
Rušný den na záchrance. Máme za sebou úspěšnou resuscitaci, dopravní nehodu. Předáváme pána s infarktem na katetrizační lince a už nám volají z dispečinku, ať to urychlíme, že mají 7 leté dítě v bezvědomí. Holčička se prý ve škole bouchla do hlavy a doma se její stav zhoršil a přestala reagovat.
Se záchrankou jezdím už 20 let, nejdřív jen jako stážista, pak už jako doktor. Díky tomu máte nakoukaný tisíce domácností, tušíte jak lidi v různých situacích reagujou. Takže když je něco jinak, přijde vám to zkrátka divný. A to byl tenhle případ. Při našem příchodu na místo celý ten byt, okolnosti, lidi tam - všechno působilo zvláštně.
V předsíni jeden strejda, v pokoji další a ve společném pokoji na zemi naše malá pacientka. Už byla při vědomí, komunikovala.
Říkala, že upadla a udeřila se do hlavy a taky že jí bolí bříško. Vyšetření na nic zvláštního neukazovalo, ale intuice nám všem říkala, že tady něco nesedí. Na místě se mnou byl další zkušenej kolega, mrkli jsme na sebe a on velmi šikovně všechny odvedl z místnosti, že potřebuje doplnit něco do dokumentace a taky se podívat jestli nenajde nějaký toxiny. Zavřel za sebou dveře a hlasitě se přítomných vyptával na různý věci.
S holčičkou jsme zůstali v pokoji já a můj záchranář, který se opíral o prosklené dveře a tvořil tak bariéru. Holka se na mě dlouze zadívala, já na ni.
Pohladil jsem ji po rameni a ptám se - ubližuje ti někdo, viď?
Začala tiše plakat.
Ti strejdové?
Sklopila pohled.
Dělají ti věci, který bys nechtěla, aby ti dělali, nebo ti nejsou příjemný?
Kývla a slzy jí tekly po obličeji.
Neboj se, teď už budeš v bezpečí, jo?
Spouštíme koloběh, holčičku odvážíme do bezpečného prostředí nemocnice, na místo jede policie, rozbíhá se vyšetřování. Výsledek? Nejspíš uvidíte ve zprávách.
Nikdo nemá právo
nikomu dělat nic proti jeho vůli.
nikomu ubližovat.
Věnujte pozornost svému okolí. Pokud se Vám někdo svěří nebo jste sami obětí násilí, informujte někoho, komu důvěřujete, policii, linku důvěry, Bílý kruh bezpečí, záchrannou službu. Přijedeme, pomůžeme, nesoudíme. #kryjemevamzada #zachranka
Pravidelné vystavení bití, fyzickému i slovnímu ponižování se na vyvíjející se psychice dítěte podepisuje často nevratně. Jak poznat, že se něco děje? Když se podíváme na dětské chování mimo rodinu, najdeme širokou škálu jevů, které mohou naznačovat, že v rodině není vše v pořádku.
Od extrémních projevů jako je lekavost, strach z prudkých pohybů, plačtivost a viditelných modřin až po lehčí příznaky, které ovšem mnohdy vůbec nemusí souviset s tím, co se děje doma. Patří sem nervozita, nízké sebevědomí, stranění se kolektivu i problémové chování. Tyto děti jsou stejně často oběťmi školní šikany, jako jejími iniciátory.
Týraní si o pomoc mohou říct gestem. Nezanechá stopy, agresor si ho nevšimne |
Někdy je velmi obtížné rozplést nitky. Samotný fakt, že nemám ráda křik a jsem introvert ještě nemusí nutně znamenat, že jsem týrané dítě. V některých případech hraje roli i trauma těsně po narození (předčasný porod, operace, bolestivé zážitky, týrání v kojeneckém věku), i když nadále dítě už žije ve vhodném prostředí.
Citlivé otázky i všímavost
Co tedy dělat, když jako učitelka, vedoucí kroužku nebo rodič kamaráda pojmu podezření, že něco není v pořádku? Jakým způsobem se dětí ptát tak, abychom neublížili a nevystresovali je ještě víc. Jak obecně může člověk zvenčí pomoci, či vůbec zprvu jen zjistit, co se děje? I na to jsme se zeptali dětské psycholožky z Centra LOCIKA Terezy Terourové.
NA KAFI: Děti jsou samostatnější, ale emočně křehké, míní Peter Pöthe |
„Na prvním místě je citlivost a respektující přístup k dítěti. Nejde o pozici vyšetřovatele, ale laskavého člověka, který dítěti ukazuje svůj zájem o něj a nabízí mu pomocnou ruku. Už jen toto může mít obrovský význam. Obecně může být vytvoření důvěrného vztahu s dítětem tím nejlepším předpokladem pro případnou pomoc. Dejte dítěti najevo, že má ve svém okolí někoho, na koho se může spolehnout a komu na něm záleží,“ říká odbornice.
„Důležité také může být pozorně si všímat projevů chování dítěte a položit si otázku – co mě konkrétně vede k mému podezření? Jaké signály pozoruji? V případě nejistoty, jak se věci mají, může pomoci nejprve zavolat na některou z krizových či poradenských linek a poradit se s odborníky, jak dál postupovat a zda se do rozhovoru s dítětem pustit,“ doporučuje Tereza Terourová.
Kde hledat pomoc a radu?Linka bezpečí www.linkabezpeci.cz Centrum LOCIKA Dětské krizové centrum Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí (Bílý kruh bezpečí) |
Co se samotného rozhovoru týče, má význam dobře zabezpečit jeho okolnosti – najít klidné místo bez přítomnosti dalších lidí, mít pro rozhovor dostatek času, vytvořit atmosféru bezpečí.
Rozhovor můžeme začít například takto: „Všiml/a jsem si, že… (a popsat signály, které nás vedou k podezření )… přemýšlím nad tím, jestli je u tebe vše v pořádku? Mám obavu, jestli se ti doma neděje něco špatného. Je něco, s čím bych ti mohl/a pomoct? Jsem tu pro tebe, kdybys potřeboval/a.“
„Na dítě bychom určitě neměli tlačit a vést ho k tomu, aby nám detailně popisovalo případné traumatické zkušenosti. V případě, že se nám svěří, měli bychom ho ocenit za jeho otevřenost, informovat ho, jak budeme dál postupovat, a konkrétní řešení situace přenechat příslušným institucím jako OSPOD nebo PČR,“ doporučuje dětská psycholožka.
V případě, že se dítě nesvěří, ale naše podezření přetrvává, můžeme zmínit Linku bezpečí, popřípadě chat Centra LOCIKA, kam může dítě anonymně volat nebo psát.
„Pokud máme podezření, že jsou rodiče těmi, kdo se na dítěti dopouští násilí a nemáme s nimi blízký vztah, měli bychom řešení situace přenechat na orgánu sociálně-právní ochrany dětí,“ vysvětluje odbornice.
Je možné tam zavolat, dojít osobně, nebo napsat dopis. OSPOD by měl vyšetřit každé (i anonymní) podání. V případě, že si nejsme jistí, jak konkrétně postupovat, je vždy nejbezpečnější se s někým nejprve poradit.
