Matku s dítětem převzala sanitka až na pražské Ruzyni, kde autobus zastavil, a odvezla je do nemocnice. Paní Dana pak tvrdila, že je v tíživé životní situaci, nemá dost peněz a ani kam s dítětem jít.
Hepatitida C* Žloutenka typu C je virový zánět jater, který se přenáší především přímým kontaktem s lidskou krví a způsobuje zánětlivé změny v játrech. |
"U nás byla s Honzíkem asi měsíc. Za tu dobu se projevil její problémový vztah k dítěti, ale i k řádu celého centra. Skoro o nic nejevila zájem," upřesňuje sociální pracovnice Dětského centra při Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze.
Zaměstnanci přepravní společnosti, v jejímž autobuse paní Dana porodila, uspořádali pro dítě sbírku. "Vysvětlili jsme jim, že je dost pravděpodobné, že matka peníze utratí za cigarety či alkohol. Poradili jsme, aby posílali peníze jen po menších částech. Předtím jsme jí totiž dali na zkoušku určitý obnos a ukázalo se, že s penězi neumí hospodařit," dodává.
Navíc se ukázalo, že Honzík není její první dítě, ale že už má další dvě holčičky, tehdy tří- a dvouletou. Starší je v péči otce, mladší v adopci.
Dítě nechala bezdomovcům
Po měsíci v Dětském centru se Dana i s Honzíkem uchýlila do azylového domu. I zde však měla problémy s dodržováním domovního řádu. Jednou pak nechala Honzíka hlídat bezdomovcům a dlouho se nevracela. Dítě se začalo dusit, a tak bezdomovci zavolali záchranku. V nemocnici zjistili, že během pobytu u matky získal malý Honzík ještě hepatitidu C.
"Honzík se pak z nemocnice dostal znovu k nám. Matka o něj nejevila zájem," upřesňuje sociální pracovnice. Chlapec má sice v rodném listě jako otce uvedeného tehdejšího manžela paní Dany - muže čínské národnosti. Ale ten jeho skutečným otcem není. Dana si Číňana vzala pouze kvůli penězům, které za sňatek dostala.
Po uplynutí potřebné lhůty půl roku totálního nezájmu ze strany matky i otce se stal Honzík takzvaně právně volným. To znamená, že může jít k adopci či do pěstounské péče. Kvůli jeho zdravotnímu handicapu se však zatím nenašel nikdo, kdo by se o něj chtěl starat. Zůstává tak zatím v Dětském centru v pražské Krči.
"Stává se dost často, že je dítě právně volné, ale kvůli zdravotním problémům, jako například žloutence, fetálnímu alkoholovému syndromu či nějaké formě mentálního nebo fyzického postižení se nedaří umístit ho do adoptivní či pěstounské rodiny," říká ředitelka centra Jaroslava Lukešová.
Tříletý Honzík v Dětském centru v Krči - syn matky alkoholičky, který se narodil v autobuse
Očima stevardky z autobusu"Už když budoucí Honzíkova matka se svým známým nastupovala do autobusu, bylo vidět, že jí není moc dobře. Termín měla ale až za 14 dní. Po cestě se jí udělalo špatně. Když se její stav nelepšil, její známý zavolal raději záchranku. Paní Dana mezitím začala rodit. Samozřejmě proběhlo typické "Není tady někde lékař?" Bohužel nebyl. Na dálnici bychom se se sanitkou těžko hledali, a tak jsem po telefonu poslouchala rady ze záchranky, co máme dělat. Řidič se snažil jet co nejrychleji. Záchranka čekala na Ruzyni. Vzadu nám s porodem pomáhalo několik cestujících. Naštěstí byl rychlý a bez problémů, takže za několik minut byl chlapeček na světě. Jako ve filmu pak všichni zatleskali. Nedovedu si ale představit, co bychom dělali, kdyby paní Dana měla komplikace. Po porodu tvrdila, že neví, co bude dělat, že už jí dvě děti vzali a že Honzíka si už vzít nenechá. Prý s ním půjde do azylového domu a bude se o něj starat. Tomu už tehdy málokdo věřil... Zbylo na nás pak uklízení plodové vody, která byla úplně všude." |
Rodiče ani neplatí
Kromě Honzíka tu žijí i další děti se zdravotním handicapem, např. Downovým syndromem. Některé v centru zůstávají i přes určenou hranici tří let věku.
"Rodiče je třeba domů nechtějí. My mu tedy seženeme místo v ústavu sociální péče, ale tam se péče platí, u nás nikoli. A tak rodiče to místo v ústavu zruší. Chápu, že se o dítě nechtějí nebo nemohou starat. Aspoň ekonomicky by se ale postarat mohli. Ne vždy to jde, ale pozorujeme, že se tu rozmáhá názor rodičů, že oni to nezpůsobili, tak proč by měli platit," vysvětluje ředitelka Dětského centra.
Za rok projde Dětským centrem 150 až 170 dětí. Téměř polovina z nich se tam dostane na základě usnesení soudu. Vyškolení pracovníci se tu starají také o děti bezdomovců, cizinců, děti nalezené nebo s drogovou anamnézou rodičů. Tyto děti často také mívají infekční choroby (žloutenky, pohlavní choroby…) či prožívají abstinenční syndrom.
Honzík se svou "tetou" v Dětském centru v Krči.
Kde dítě nakonec skončí?
Některé děti se vracejí ke svým matkám, které například procházely terapií či odvykací kúrou. Do dětských domovů jich odchází jen málo. Pracovníci Dětského centra mají za úkol vyřešit osud dětí během pobytu v zařízení, aniž by musely do dalšího prostředí, které je pro ně neznámé.
"Chceme pomoct. Když tu mám dítě od narození až do jeho čtyř let, aniž by se nám podařilo ho umístit do rodiny, ať už biologické či adoptivní, znamená to, že ne úplně ideálně pracujeme. Buď musíme nějak "napravit" biologickou rodinu, nebo dítěti pomoci nějak jinak. Občas se stane, že se to nepovede, ale chceme to minimalizovat. Většinu dětí se však snažíme vrátit domů," vysvětluje ředitelka Jaroslava Lukešová.
V médiích se často objevují hrozivě vysoké počty dětí umístěných v ústavní péči. "Nikdo už ale nevidí, že jen čtyři procenta dětí z ústavů sociální péče tam pošle soud. Zbytek je tu proto, že je sem dají sami rodiče," dodává ředitelka Lukešová.
I vy můžete pomociStejně jako jiná zařízení tohoto typu se Dětské centrum potýká s nedostatkem některého vybavení. Nejvíce jsou nyní potřeba kočárky pro dvojčata, peřinky a polštáře, barevné povlečení, froté osušky, ručníky, tetra osušky, bryndáky, vlhké ubrousky. Vše je možné kdykoli do Dětského centra při FTNsP přinést, a tím významně pomoci jak dětem, tak zaměstnancům. Dětské centrum samozřejmě potřebuje i pomoc finanční. Část areálu čeká na rekonstrukci. Proto vznikl Nadační fond Dětský úsměv, na který je možné zasílat finanční dary. Účet je u ČSOB a jeho číslo je: 572187093/0300. |
