Přestože Andrew Tate, samozvaný „alfa samec“ a „král toxické maskulinity“, čeká na několik soudů v případech obchodování s lidmi, organizovaného zločinu a znásilnění, je stále idolem milionů mužů, zejména dospívajících chlapců. Je tváří „manosféry“, online komunity, která vznikla jako reakce na feminismus a ženskou emancipaci, a která prosazuje toxickou maskulinitu a misogynii.
Tato komunita mužů s hluboce znepokojivými názory na ženy sdílí antifeministické postoje, které v posledních letech získávají stále větší oblibu, jak uvádí například studie z roku 2023 od Survey Center on American Life.
Průzkumy ukazují, že 50 procent britských mladých mužů věří, že feminismus „zašel příliš daleko a ztěžuje mužům šanci na úspěch“.
Žijeme ve zženštilém světě?
Začátkem loňského roku vyvolal Mark Zuckerberg diskusi v mnoha mediálních prostorech, když v rozhovoru s podcasterem Joem Roganem prohlásil, že „korporátní kultura se posunula k něčemu poněkud vykastrovanému“, co postrádá „maskulinní energii“. Na pohřbu Dominika Duky arcibiskup Graubner vzpomínal na to, že zesnulý nebyl „zženštilý“, poslanec Filip Turek fascinuje fanoušky svou, slušně řečeno, silovou a dominantní prezentací.
Průzkumy ukazují, že 50 procent britských mladých mužů věří, že feminismus „zašel příliš daleko a ztěžuje mužům šanci na úspěch“. Když vezmeme v úvahu, že po celém světě stále jedna ze tří žen zažívá fyzické nebo sexuální násilí a ženy v EU vydělávají v průměru o 13 procent méně na hodinu než muži, jde o velmi zvláštní tvrzení. Jsou snad všichni tito muži padlí na hlavu?
Obchod se strachem a zoufalstvím
Michelle Perrotová, mezinárodně uznávaná historička a průkopnice dějin žen a genderu z pařížské Diderotovy univerzity je přesvědčena, že jsou zřejmě zoufalí: „Spíše tuto pozici používají jako psychologický obranný mechanismus proti pocitu ohrožení ze strany stále silnějších a nezávislejších žen,“ myslí si.
„Šiřitelé myšlenek, jako je Andrew Tate, tyto strachy a nejistoty zneužívají, profitují z nich a zároveň dál podněcují nenávist. Politický maskulinismus, jaký reprezentuje třeba Donald Trump, je reakcí na novou éru emancipace žen, odpovědí na hnutí #MeToo,“ vysvětluje vědkyně.
Ve světě, který se snaží osvobodit od sexuálního a sexistického násilí, ale také legitimizuje nároky žen žít plně a suverénně svůj milostný, sexuální i profesní život, někteří muži nacházejí v Donaldu Trumpovi postavu odporu proti tomuto novému řádu. Někteří z příznivců amerického prezidenta, misogynní a konspirační influenceři, dokonce zajdou tak daleko, že feministické heslo „Moje tělo, moje volba“ přetvářejí na „Tvoje tělo, moje volba,“ říká Perrotová.
Nadřazené pohlaví, nebo křehké ego?
Myšlenka (nadřazené) „maskulinní energie“ potvrzuje jako žádoucí rysy „toxické maskulinity“ – jsou to například agrese, egocentrismus a předvádění moci. Tím nahrává představám pravicového a konzervativního publika, které chce prosazovat biologizovanou genderovou binaritu (zdravíme na Slovensko) a degraduje LGBTQIA+ identity.
Přidává se ke kampani proti feminismu a ženské emancipaci – to vše ze strachu ze ztráty kontroly i vlastní maskulinity, která se zdá být měřitelná predátorstvím, profesním úspěchem a mírou přitažlivosti pro ženy.
KOMENTÁŘ: Alfa samci vrací úder. Proč ve světě roste podpora antifeminismu |
Muži, kteří se cítí ve své sociální identitě ohroženi, mohou reagovat zapojením se do hypermaskulinního chování, projevováním agrese a soutěživosti – tedy v podstatě chování, které manosféra vyzdvihuje – aby znovu potvrdili svou dominanci a zakryli své nejistoty.
Někdo, kdo takto brání své ego, může být nesmírně vášnivý v názorech a preferencích, které navenek vyjadřuje, aby ochránil své ego před myšlenkami nebo pocity, jež jsou považovány za nepřijatelné podle osobních, rodinných, komunitních či společenských norem.
Termín feminismus je často mylně považován za pojem vylučující muže, což vyvolává odpor u těch, kteří jej vnímají jako hrozbu maskulinitě – tedy typicky u manosféry.
Co však tyto komunity nerady zmiňují, je to, že tradiční ideály maskulinity, často označované jako hegemonní maskulinita, škodí i samotným mužům, protože jsou dosažitelné jen pro velmi malou část z nich a omezují potenciál většiny. To se pak promítá do špatného duševního zdraví a vysoké míry sebevražd u mužů.
Místo toho manosféra staví na piedestal lidi, kteří těmto ideálům zdánlivě odpovídají – jako Andrew Tate (který se prezentuje jako úspěšný, bohatý a silný) – a činí z nich vzory.
Muži by měli být feministé
Mnoho mužů se cítí z feministického diskurzu vyloučeno, protože jej vnímají jako něco, co prospívá především ženám a nezabývá se jejich problémy. Přesvědčení, že feminismus protežuje ženy, vede nejisté muže k tomu, aby se obraceli k antifeministickým prostorům. Genderová rovnost však není jen ženská záležitost.
Když mají ženy stejná práva jako muži, společnosti jsou zdravější, bohatší a lépe vzdělané. Podporují lepší přístup ke zdravotní péči, což vede k vyšší délce života a lepšímu duševnímu zdraví. Ekonomicky jsou také silnější: výzkumy naznačují, že do roku 2050 by zlepšení genderové rovnosti v EU mohlo zvýšit HDP na obyvatele o 6,1 až 9,6 procenta.
Naštvaní muži, které ženy nechtějí. Proč žijí v nedobrovolném celibátu |
„Manosféra se chce ve strachu z probíhajících změn vrátit k tomu, co kdysi maskulinita představovala,“ potvrzuje Iva Baslarová z Genderové expertní komory. Skutečnost je ale taková, že misogynie a toxická maskulinita neškodí jen ženám; škodí i mužům tím, že upevňuje škodlivé stereotypy a chování.
Feminismus tyto normy zpochybňuje, což pomáhá mužům osvobodit se od tlaku na to, aby se přizpůsobovali rigidním ideálům maskulinity, které manosféra vyzdvihuje.
