Potkáváme se v kavárně v Hodoníně. Tuší tady někdo, že jste mimořádně úspěšná vědkyně?
Jsme blízko gymnázia, kam jsem kdysi chodila, ale jinak asi ne. Bydlím ve vesnici Rohatec, tam to lidé vědí a v mé rodné vesnici ve Svatobořicích to také sledují. Když se něco podaří, většinou někdo pogratuluje, lidé jsou rádi. U nás na vesnici jsou možná i pyšní. Rodičům občas někdo řekne, že četl o jejich dceři. Mně se líbí, že jsem vědec, mám vhled, jak to funguje ve světě, ale pak přijedu domů, kde se hrabu v zahrádce jako normální člověk a s manželem se zapojujeme do vesnického života.
Dva roky se mi moc nedařilo. Zjistila jsem, že musím vytrvat a pořád na ty dveře klepat, zkoušet to a jednou se otevřou. A jakmile se otevřely, veškerá frustrace byla zapomenuta.
