Když vidím, jak si někdo povídá ve znakovém jazyce, přijde mi, jako by se vášnivě hádal. Jste při znakování podobně temperamentní?
Mimika je obecně součástí jazyka, a v tom znakovém je ještě výraznější. Ne že by se neslyšící neuměli pohádat, ale i když jsou úplně klidní, jejich gesta jsou větší a výraznější a mimika expresivnější než u slyšících. Ve znakovém jazyce totiž mimika vyjadřuje nejen emoce, ale je taky důležitou součástí gramatiky. Proto i já, když se vyjadřuju ve znakovém jazyce, používám mimiku mnohem víc než při mluveném projevu.
Leckdo má talent na cizí jazyky. Ale existuje i talent na znakový jazyk? To asi ještě nikdo systematicky nezkoumal, ale já věřím, že takový talent existuje. Přitom není nutné mít zároveň talent na jazyky mluvené. U znakového jazyka se totiž uplatňují trochu jiné schopnosti. Důležitý je především cit pro detail, schopnost vnímat jemné rozdíly v pohybech, mimice a prostorovém uspořádání. A taky vás musí bavit vyjadřovat se pohybem a tělem. Aspoň u mě to tak rozhodně je.
Každý má svůj vlastní život. Můžu ho podpořit, nasměrovat, ale nemůžu mu brát zodpovědnost za vlastní rozhodnutí. Blízko vyhoření jsem spíš tehdy, když tluču na zavřená srdce u slyšících.
