"Jestli mě máš ráda, tak tam nepůjdeš a budeš se mnou doma." "Tohle může říct jen naprostý hlupák." "Měla by ses jít léčit." "Každý slušný člověk ví, že TOHLE se nedělá." Nebo: "Jestli nebudeš dělat, co chci já, tak se s tebou rozvedu."
Rejstřík skutečného manipulátora je široký a on nepromarní jedinou příležitost, aby si nepřiložil polínko do ohně. Je to jeho způsob, jak si pozvednout (obvykle hodně nízké) sebevědomí.
"U většiny lidí manipulace nepřevládá nad přímým nebo pasivním jednáním," píše psycholog Ján Praško ve své knize Asertivita v partnerství. Podle něj manipulují s partnerem zejména tehdy, kdy se cítí ve vztahu něčím ohroženi, a tak má jejich manipulace ochranný účel. Většina lidí si navíc ani neuvědomuje, že s druhými manipuluje.
"Jsou však lidé, kteří mají manipulaci velmi naučenou. Manipulují s partnerem, v práci, při výchově dětí, v komunikaci s přáteli i neznámými lidmi," vypočítává Ján Praško. "Manipulace se stala charakteristickým rysem jejich povahy." Podle psychologa takových lidí není moc, asi kolem 3 % populace. A co je nejzajímavější, většinou si svého povahového rysu nejsou vědomi a cítí se uraženi, když jim to někdo řekne.
Ze života
"Když se ho ptám na něco přímo a on ví, že mám pravdu, a že ta pravda je pro něj nevýhodná, začne mlžit. Odpovídá zeširoka, ruznýma kličkama se dostane tam, kam chtěl. A to uplně jinam, než jsem chtěla já. Dá to hodně námahy," svěřila se v našem diskusním fóru Kavárnička čtenářka s nickem Nenasi.
"Jsou chvíle, kdy on situaci tak otočí, že jeho vina se rázem stane vinou mou, srovnává nesrovnatelné. A když mě tím vytočí, chci se přestat bavit. On naopak do toho začne šťourat ještě víc a moc dobře ví, že mě naštve do ruda. Ale nepřestane. A to už mám temno před očima, tou bezmocí se ve mně něco sekne a já po něm něco hodím, nebo, jak se stalo před pár dny, mu jednu vrazím. Na ulici. V životě se mi takové věci s nikým nestávaly. A teď je ze mě hysterka."
Někdy to začíná už v dětství
Schopnými manipulátory zdaleka nejsou jen naši partneři, ale také velmi často matka nebo blízká kamarádka. A čím častěji se s manipulací setkáváme a podřizujeme se vůli manipulujícího, tím spíše se dostaneme do bludného kruhu zautomatizovaného jednání. Pomalu ale jistě se nám chování uťáplé, submisivní a nesvéprávné chudinky zažere hluboko pod kůži a nám ani nepřijde divné, že jsme po svatbě jen vyměnily vyčítající matku za manipulativního partnera.
"Před okolím to bylo miláčku, pusinko, jak chceš ty... A doma lítaly facky, psychické ponižování a vydírání. A vůbec mu nepřišlo šílený do toho zapojit i pětileté dítě. Maminka nás nemá ráda, víš, proč ti umřela rybička? Protože maminka nás nechce...," říká o ženě ze svého blízkého okolí v Kavárničce čtenářka s nickem Xhex.
"Trvalo mnoho let, než se dokázala sebrat a odejít a stálo ji to hodně sil a téměř všechen majetek. A okolí na ni kouká jak na svini, protože on plakal všem okolo na ramenou, jaká je na něj zlá. A jak on ji miluje. Jen pár nejbližších znalo pravdu. Někdy jsem ho opravdu chtěla zabít. A co je nejhorší, že žije v nějakém pokrouceném světě a sám těm svým lžím věří. Vlastně chudák."
Nezavírejte oči a uši před realitou. Ukažte manipulátorovi, že se nedáte...
Jste v moci manipulátora?
Pokud máte podezření, že se někdo ve vašem okolí projevuje jako manipulátor, zkuste si prostudovat následující tabulku. Jestli na něj sedí více než deset z uvedených charakteristik, pak jste uhodila hřebíček na hlavičku.
31 charakteristických znaků manipulátora
Zdroj: Isabelle Nazare-Aga: Nenechte sebou manipulovat (nakl. Portál) |
Jak se bránit manipulaci?
Nejdůležitější je podle Jána Praška uvědomit si, že partner námi manipuluje a manipulaci si nechceme a nemusíme nechat líbit ani od toho, koho milujeme. "Jedním z nejčastějších problémů je strach odmítnout to, co nechceme, aby druhý neměl dojem, že o něj nestojíme," upozorňuje psycholog. "Lidé si často pletou odmítnutí v jedné konkrétní situaci s celkovým odmítáním či znehodnocením partnera. Jde však o omyl. Mohu druhého milovat a mít dobrou snahu s ním spolupracovat, přesto ho však občas musím odmítnout, abych obhájil pro sebe důležité věci (zejména když souvisí se sebeúctou). Neznamená to, že jsem egoista, ani že druhého nemám dostatečně rád."
Ze života
"Jednou jsem měla "pokus o vztah". Když jsme byli spolu, měla jsem pocit, jaký já mám štěstí, byl moc pěknej, vzdělanej. Že je úžasný, jak ten chlap přesně ví, co chce, jak nikam nechodíme, protože trávíme čas spolu doma při rozpravách. Ujišťoval mě, jak jsem úžasná, jak zvládám chodit do poměrně náročné a vyčerpávající práce a ještě se starat o "jeho" domácnost, rozšiřoval mi obzory novými filmy od režisérů, o kterých jsem v životě neslyšela," napsala do Kavárničky Debra.
"S odstupem času vidím jak to vlastně bylo: já byla kráva pitomá, slepá a on manipulátor jak prase. Doma jsme byli, protože to byl lenoch líná asociální, rozšiřování kulturních obzorů znamenalo, že jsme vždycky čuměli na to, co chtěl on, doma jsem mu dělala služku. Naštěstí jsem včas prozřela a právě díky kamarádce, která do mě hučela! Nechápu, kde se ta tupost a slepost ve mně vzala. Vždycky je dobrý poslechnout si i to, jak to vidí ostatní, protože mnohdy vidí víc než ten, kdo v tom žije."
Teď nebo nikdy
Nejdůležitější je uvědomit si, že na manipulaci se vždy podílejí oba zúčastnění. Manipulátor i manipulovaný. A oba mohou svou strategii kdykoli změnit, pokud o to stojí. Čím déle ale budeme v manipulativním vztahu setrvávat, tím hůř se nám bude zažitý stereotyp bourat, protože daný způsob komunikace je už plně zautomatizovaný a zpevněný pravidelným opakováním.
