Vycházet s lidmi, kterým se říká potížisti, není snadné. Nemůžete se o ně moc opřít, sice vám někdy podají pomocnou ruku, ale plejáda „tanečků“ a výmluv, než je přesvědčíte, vás většinou odradí a poradíte si sami nebo se obrátíte na někoho jiného.
Jít s takovým člověkem na nákup nebo na kávu či oběd bývá očistec... Stěžují si, nechávají si volat vedoucí provozoven, starší se shánějí po knize přání a stížností, vracejí pokrmy, staví do latě kuchaře i číšníky a vy byste se nejraději propadli.
Domluvená barva na vlasech potížistky se jí ve výsledku nelíbí a žádá u kadeřnice nápravu, všechny boty vyndané z výlohy jsou nakonec hrozné...
Sedět vedle nich na místě spolujezdce je také zážitek: Nervózně troubí a dělají ošklivá gesta anebo „jen“ brblají a nadávají. V domě jako sousedi vás stále upozorňují na binec kolem popelnic, mluví hlavně o špatně dovíraných dveřích, hluku, prachu či jiných problémech.
Test, který prozradí, jestli umíte žít s potížisty, najdete zde. |
V hotelovém pokoji reklamují varhánek na prostěradle i málo jemný ručník. Dokonce i na místech, kde je člověk pokornější, tedy ve zdravotnických zařízeních, si zjednávají pořádek, ke všemu volají primáře nebo vrchní sestru a slibují stížnosti na ministerstvo.
Rádi kritizují, na svých známých, sousedech i spolupracovnících vidí jenom mouchy, nejsou schopni se zaměřit na kladné stránky. Nedá se o nich jednoznačně říci, že jsou prudcí cholerici ani smutní melancholici, někdy je to prostě jejich postoj, dopad výchovy či povaha.
Bývají to nešťastníci, rozmazlenci, milovníci konfliktů, ale i lidé s nějakou duševní poruchou. Někteří potížisti si jen stěžují, ale mnozí už došli tak daleko, že se jim opravdu dějí různé nepříjemnosti, jak se říká: „Holt špatná karma.“ Jako kdyby skutečně platilo, že to, co vysíláte do světa, se vám jako bumerang dřív nebo později vrátí.
