Před lety se rozhodla zdravé a syrové potraviny přivést také na český trh. Dlouho to však vypadalo, že její podnikání skončí v dluzích.
Tereza Havrlandová
|
Kdy jste si naposledy dopřála řízek s bramborovým salátem?
To muselo být kolem mých čtrnácti v jídelně na základní škole, nebo možná tou dobou na Vánoce, takže před dvaceti lety. Dobrovolně jsem tyhle české klasiky nevyhledávala, takový pečený bůček nebo koleno jsem nikdy neochutnala, stejně jako třeba hamburger.
Koketovala jste tehdy s vegetariánstvím?
Maso jsem jedla až do dvaadvaceti, než jsem se stala vitariánkou. V dětství mi hodně „jela“ kuřátka, ryby a poctivá libová šunka. Vepřové a hovězí jsem jedla spíš z donucení ve školní jídelně. Ale od šestnácti, kdy jsem začala řešit, co jím a nejím, jsem červené maso už nevyhledávala. Zůstala mi v jídelníčku drůbež, ryby a mořské plody.
Máte někdy sny o voňavé šunce nebo dobrém steaku?
Vůbec. Maso mě nechává chladnou. V létě na grilovačkách mi pohled na mastnou krkovici nedělá dobře. To mě spíš láká grilovaný lilek nebo restovaná zelenina, které do konceptu syrové stravy nepatří, nicméně výjimečně si je dopřeju.
Když vás přátelé pozvou na večeři, netápou, čím vás pohostit?
Jsem zvyklá, že se sama postarám o to, abych měla co jíst. Přinesu si suroviny, z kterých si něco rychle připravím. Navíc pro takovéhle situace si dávám ústupek, že jídlo nemusí být striktně raw, ale musí být veganské a bez lepku. Bramboru na uvaření má doma každý, nehrotím to.
Daří se vám najíst v restauracích? Ještě před časem byl vrcholem bezmasého jídelníčku v mnoha restauracích smažený sýr.
Ano, nebo smažený květák či žampiony, tak si někteří šéfkuchaři představují vegetariánská jídla. S vegany už si rady vůbec nevědí, a přitom je tak jednoduché udělat například veganské curry s rýží. O vitariánské stravě ani nemluvě, saláty v českých restauracích bývají trapné, nezasytíte se jimi. Lepší se to, v Praze přibyla spousta raw a veganských restaurací, ale na Západě je nabídka jídel širší i v běžných podnicích.
Máte vlastně vůbec doma sporák?
Mám, ale jen díky tomu, že žiju v podnájmu a už tam byl. Dokonce je často zapnutý, protože ho používají moji spolubydlící.
BLÁZNIVÉ HUBNUTÍ
Jak se z vás stala vitariánka?
Okolo dvaadvaceti jsem zjistila, že se cítím lépe, když z jídelníčku vynechám škroby, tedy pečivo, brambory, rýži. To byl první krok. A pak jsem od sestry, která žije v Americe, dostala knížku o raw stravě. Tu jsem přečetla skoro na jeden zátah a obrátila mi život o 180 stupňů. Všechno mi najednou začalo dávat smysl a prakticky ze dne na den jsem se stala vitariánkou.
Jídlo jste řešila vždycky, nebo až v dospělosti?
Od dospívání, protože jsem byla boubelka, a tak jsem se od třinácti vrtala v dietách. Vyzkoušela jsem snad všechny, propadla jsem jim. K tomu jsem se snažila svědomitě cvičit, absolvovala jsem různé „aerobiky“ a neustále sledovala svoji váhu. Pak ale přišly zdravotní problémy a diety přestaly fungovat. Cítila jsem se oplácaná a nešlo s tím nic dělat. A najednou se v mém životě zjevilo raw a mně došlo, že stravování musím radikálně změnit, začít jíst úplně jinak.
Ordinovala jste si také hladovky?
I tyhle bláznivosti jsem zkoušela. Ve třinácti jsem několik dní nejedla a pak jsem spořádala pytlík chipsů na posezení. Později, když jsem pronikla do tajů alternativního léčení, jsem se k tomu vrátila, ovšem v podobě zdravotního hladovění, půstu. Ten praktikuju dodnes, ale už jen občas v rámci detoxu. Oproti hladovění je půst něco jiného. Víte, jak ho máte vést, proč ho podstupujete a rozhodně neskončíte tím, že na závěr vybílíte lednici.
Čím podle vás několikadenní hladovění prospívá zdraví?
Je to tisíciletími prověřená metoda očisty organismu. Půst praktikují i zvířata. Pokud jim není dobře, nežerou, stejně tak lidé, když jsou nemocní, nemají chuť k jídlu.
Čtěte v pondělí
Rozhovor vyšel 4.1. 2016 v magazínu Ona Dnes. V nejnovějším čísle najdete originální raw recepty.
Proč mluvíte o detoxu, když se stravujete zdravě? Čeho se zbavujete?
Každé jídlo, byť sebezdravější, s sebou přináší také odpad, kterého se tělo musí zbavit. Když organismu přestanete jídlo dodávat, po počátečním šoku a hladu, tedy přibližně po dvanácti až čtyřiadvaceti hodinách, se hlad přestane ozývat a v těle se nastartuje očista. Díky půstu má organismus čas na svůj vlastní vnitřní úklid a zbavuje se věcí, které vedou k nemocem. Ale je důležité mít na paměti, že chce-li člověk s touto oblastí experimentovat, je zcela zásadní si před půstem pořídit kvalitní literaturu a načerpat co nejvíce informací z relevantních zdrojů. Jde totiž o mocnou a velmi efektivní zbraň, která však při nerozumném přístupu může být i zdraví nebezpečná.
Jak dlouhý byl váš první půst?
Byla jsem pět dní o vodě a pak jsem se postupně vracela k jedení ovoce. A tehdy jsem na sobě pocítila první výrazné změny.
V čem?
Cítila jsem se lehčí, významně se zlepšilo moje trávení, což byla věc, se kterou jsem dlouho bojovala, než jsem zjistila, že moje tělo se cítí nejlépe, když jím hlavně čerstvé ovoce a zeleninu. Nadále v mém jídelníčku zůstaly i oříšky a semínka, ty k raw stravě patří, ale jím je v dost omezeném množství.
Ty jsou přitom alfou a omegou řady raw pokrmů.
To jsou, ale zároveň jsou hodně tučné, a tím pádem pro trávení náročné. Když si dáte salát, zalijete ho deci oleje, přidáte avokádo a pořádně osolíte, je to tuková bomba. Nelze mluvit o detoxikačním jídle, ač se jedná o raw. Já před čtyřmi lety zjistila, že oříšky nepotřebuju. V celkovém objemu by jich mělo být tak pět procent denně, zbytek je ovoce a zelenina. Z ovoce získáte energii, kalorie a vitaminy, ze zeleniny minerály, vlákninu a základní aminokyseliny. Ovoce a zeleninu je třeba jíst ve větším množství, než si většina lidí představuje. To, že si dáte salát se čtyřmi listy, nic neřeší, protože vy byste toho salátu měla sníst dvě hlávky.
Prosím? To se dá sníst?
Chce to trénink. Proto do začátku doporučuju mixované smoothie. K obědu si vezmu pytel špenátu, rozmixuju ho s dvěma banány a dvěma mangy, a dostanu tak do sebe požadované množství listové zeleniny.
Kolik ovoce a zeleniny denně sníte?
Záleží kde a kdy. V létě je poměr ovoce rozhodně vyšší než teď, to sním třeba pět šest kilo ovoce za den. Dohromady se zeleninou je to okolo osmi kilo. Tyto potraviny mají v sobě nějakých sedmdesát procent vody, strávíte je rychle, takže je třeba je jíst ve velkém množství, abyste neměli hlad.
V Česku ovšem od podzimu na dobrou zeleninu a ovoce narazíte málokdy.
To máte pravdu, opravdu tu není dost ovoce, které by mě chuťově lákalo. Navíc, i kdybych sehnala zralý vodní meloun, nedám si ho, protože bych zmrzla, jak by mě vnitřně ochladil. Takže v zimě si ovoce dopřávám jen k snídani a zbytek dne si dělám hlavně zelené džusy, třeba z brokolice, zelí, rukoly.
V Karibiku si vitariánství umím představit, ale ve zdejší zimě toužím spíš po horké zelňačce, a ne po rajčeti.
Souhlasím, že praktikování vitariánství je tady náročnější než třeba v Kalifornii. Většinou si proto najdete určitý kompromis. Ale znám lidi, co i tady praktikují stoprocentní raw celý rok. Na prohřátí se dá pít teplá voda, bylinkové čaje. Polévky si můžete ohřát na 40–45 stupňů. Nebo si do smoothie přidat zázvor, chilli, které vás také zahřejí. Pak si to žádá i dostatek pohybu, dvacet kliků vás solidně rozhicuje.
Jak reagovali vaši rodiče na to, že jste nejprve přestala jíst maso, pak se stala vegankou a nakonec vitariánkou?
V té době jsem žila jen s mámou, která to neřešila. Nikdy nevyvařovala omáčky, knedlíky, sama tíhne spíš k francouzské kuchyni. I další moje sestra je veganka a také inklinuje k raw stravě. K té jsme přesvědčily i další sestru, ale vydržela jen půl roku. Přece jen se jí nechtělo vyvařovat zvlášť pro manžela a syna a k tomu dělat saláty pro sebe.
A co lékaři? Nerozmlouvali vám raw stravu?
Já k doktorům nechodím. Svoji praktickou lékařku jsem viděla jen dvakrát, z toho jednou, když jsem k ní v osmnácti přecházela od dětské doktorky a potřebovala jsem razítko na řidičák.
Vitariánem byl i Steve Jobs, zakladatel značky Apple, který v 56 letech zemřel na rakovinu slinivky. Není jeho brzká smrt argumentem proti vitariánství?
Nevím, jak přesně to v jeho případě bylo. Ale co sleduji ve svém okolí, není zdravá výživa jako zdravá výživa. Hodně lidí tvrdí, že se stravuje zdravě, a přitom jí spoustu tofu, cpe se přeslazenými kašemi a prolévá se sójovým mlékem. Navíc důležité není jen to, co daný člověk jedl, ale také, jaký styl života vedl. Není to tak jednoduché a řada lidí praktikuje raw svým vlastním, ne úplně ideálním způsobem.
Co je na tofu špatného?
Bývá z geneticky modifikované sóji, obsahuje látky zpomalující trávení, stejně jako řadu bílkovin, z nichž některé jsou hůř stravitelné. Neříkám, že sója je špatná, ale musíte si vybírat. Ta klasická, z které bývá tofu v supermarketech, zdraví prospěšná není. To samé platí o většině sójových mlék. V rámci toho, co je zdravé, koluje množství dezinformací. Teď se třeba tvrdí, že máte jíst spíš sádlo než ztužené margaríny. Přitom před pár lety byly margaríny hitem zdravé výživy a zázrak prevence srdečních chorob. Navíc vybrat si mezi sádlem a margarínem, to je jako kdybych si měla zvolit, jestli chci střelit do nohy, nebo do ruky. Ztužené margaríny jsou zlo, ale sádlo je náročné pro kardiovaskulární systém.
DVĚ ŠKOLY A DLUHY
Vystudovala jste dvě vysoké školy, práva a ekonomii. Jedna vám byla málo?
Neuměla jsem se rozhodnout. Chtěla jsem jít na práva, ale kolovaly zkazky, jak jsou tam těžké přijímačky, tak jsem si dala pro jistotu přihlášku na ekonomku, kde se dalo studovat mezinárodní právo, diplomacie a jazyky. Další pojistkou byla politologie a mezinárodní vztahy na fakultě sociálních věd. Dostala jsem se na všechny školy a mezi ekonomkou a právy jsem se nedokázala rozhodnout. Netušila jsem, co budu chtít v životě dělat, a přišlo mi, že když vystuduju obě, budu mít větší šanci na úžasnou kariéru.
A jsou ty školy klíčem ke skvělé kariéře?
Že jsou víceméně k ničemu, mi došlo po čtyřech letech studia. Dokončila jsem je jen proto, že mi bylo líto to vzdát. Státnice jsem udělala na obou, ale diplom z ekonomky jsem si dodnes nevyzvedla.
To prozření byl důvod, proč jste ve čtvrťáku odjela na dva roky do zahraničí?
Přesně tak. Domluvila jsem si od února semestr na univerzitě na Novém Zélandu v rámci programu Erasmus. Odletěla jsem už na konci října a procestovala Austrálii, v létě jsem se pak přesunula na brigádu do restaurace ve Francii. Když jsem se na podzim měla vrátit do lavic v Praze, zjistila jsem, že mohu studia na jedné škole přerušit a na druhé mi stačí přijet na zkoušky v lednu. Odjela jsem znovu do Austrálie a odtamtud jsem se vrátila jen proto, že jsem se vážně zranila.
Fenomén rawDo češtiny se překládá jako syrová či živá strava zásadně rostlinného původu a její vyznavači se označují jako vitariáni. Při přípravě jídel se používá teplota maximálně 42–45 stupňů Celsia, jinak „vaření“ spočívá v mixování, krájení, vysoušení, odšťavňování či klíčení semínek. Tím, že se jednotlivé suroviny nezahřívají, raw strava dodává tělu maximální množství vitaminů, minerálů, enzymů, antioxidantů a dalších živin. |
Co se stalo?
Mou velkou vášní je kitesurfing, surfování s tažným drakem. A při jedné jízdě u australského pobřeží jsem ztratila kontrolu a silný poryv větru mě srazil tak, že jsem si rozdrtila rameno. Operovali mě a bylo nutné, abych intenzivně rehabilitovala, aby se rameno vyléčilo. Jenže pojišťovna mi rehabilitace v zahraničí nechtěla hradit. Zpátky domů se mi nechtělo, necítila jsem se po operaci dobře, ale když mě měsíc nato srazilo auto, pochopila jsem, že je čas se vrátit. Myslela jsem si ovšem, že v Praze odchodím rehabilitaci, dodělám si školu a přiletím do Austrálie zpátky.
Proč to nedopadlo?
V Česku jsem začala řešit, že zdravých potravin je tu minimum, a chtěla jsem je dovážet. Tak jsem založila Lifefood a do obchodů se zdravou výživou jsem vozila mladý ječmen, nepražené kakaové boby, mořské řasy... Představovala jsem si, že něco málo přivezu, něco prodám, vydělám patnáct dvacet tisíc měsíčně a práce zabere pár hodin v týdnu.
Podnikatelská realita byla úplně jiná, že?
Ten odbyt nebyl velký a došlo mi, že musím prodávat něco, co lidé jedí každý den. Začala jsem shánět, kdo by pro mě vyráběl veganské potraviny v raw kvalitě, jenže tenhle nápad ztroskotal na špatné kvalitě výrobků. Oslovené firmy nebyly schopné splnit naše vysoké nároky. Musela jsem se do toho pustit sama. V centru Prahy jsem našla starou pekárnu na prodej, pece šlo přestavět na sušárny, a tak se tam daly začít vyrábět raw sušené krekry. K tomu ovšem bylo potřeba zásadní investice a já si musela půjčit peníze na vysoký úrok. Tím začala pořádná divočina, po chvíli jsem dlužila přes osm milionů.
Nechtěla jste podnikání v tu chvíli ukončit, než dluh naroste ještě víc?
První dva roky jsem pracovala šestnáct hodin denně a ráno se budila s hrůzou, co bude třeba zase zaplatit, že nebude na výplaty. Přestávala jsem věřit, že to bude výdělečný byznys, ale musela jsem to zvrátit aspoň tak, abych odešla s holým zadkem a dluhy mě nepronásledovaly až do smrti. Začala jsem uvažovat o zahraničních trzích a naštěstí se nám podařilo uchytit v Německu. Po pěti letech existence jsme konečně začali být schopni generovat stabilní příjem a splácet dluhy. Za další rok jsme dosáhli vytoužené nuly a to už podnikání začalo být zábavnější.
Jak šel dohromady proklamovaný zdravý životní styl v jídle spolu se stresem z práce?
Kolikrát jsem si říkala, co jsem to provedla, když jsem si bláhově myslela, jak budu ozdravovat svět zdravým jídlem, a samu sebe jsem tím uvedla do totální nepohody. Ale v té době jsem prostě neměla na vybranou, musela jsem se z toho průšvihu dostat.
Nebojíte se, že raw je jen módní vlnou a až odezní, skončí i vaše podnikání?
Možné je cokoliv, ale vzhledem k tomu, že naše potraviny mají spoustu dalších benefitů – jsou veganské, bez cukru, v bio kvalitě, tak si myslím, že to bude fungovat i dál, pořád bude dost lidí, kteří chtějí jíst zdravě. Současně jsem přesvědčená, že raw je nejpřirozenější způsob stravování, který je logický a dává smysl. A takové záležitosti nepodléhají módním trendům.
