Sobota 3. prosince 2022, svátek má Svatoslav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 3. prosince 2022 Svatoslav

Tereza Brodská: Stydím se, být sama za sebe je jako striptýz

  4:42
Tereza Brodská si po šesti letech intenzivní práce naordinovala pauzu. "Začínám si užívat," říká v nebývale otevřeném rozhovoru o úzkostech, citových ztrátách, vztazích k nejbližším a vlastních snech.

"Snažím se být poslední dobou ke všemu otevřená a empatická," říká herečka Tereza Brodská. | foto: Lenka Hatašová

Vizitka

  • Narodila se v květnu 1968 slavnému hereckému páru Janě Brejchové a Vlastimilu Brodskému.
  • Má nevlastního bratra Marka Brodského.
  • Vystudovala konzervatoř, prošla divadlem J. K. Tyla V Plzni, divadly Na zábradlí, Na Vinohradech a Činoherním klubem. V televizi poprvé vystupovala v Kachyňově seriálu Vlak dětství a naděje. Se svým otcem si zahrála coby malá ve filmu At´ žijí duchové, s matkou pak ve snímku Evalda Schorma Vlastně se nic nestalo. Za filmovou vedlejší roli ve snímku Má je pomsta získala Českého lva a za roli hlavní ve filmu Dvojrole rovněž.
  • Aktuálně je známá divákům ze seriálu Ulice, který letos v létě z vlastní vůle opustila.
  • Žije v druhém manželství s fotografem Herbertem Slavíkem, se kterým mají téměř šestnáctiletého syna Samuela.

Proto jste odešla ze seriálu Ulice, abyste si mohla plnit sny?
Ano. Už dlouho mám v hlavě myšlenky na režii. Láká mě dokument. Dřív to byla drsnější témata, ale usoudila jsem, že začnu něčím lehčím.

A tím je?
Inspiroval mě jeden reálný výjev ze života: jela jsem noční ulicí a najednou se přede mnou zjevil úkaz prosklené stěny, kde dvanáct  lidí v rondonech vařilo.  

Divné?
Přece mohli být v kině, číst si, milovat se, ale oni se učili vařit. Pro mě je to známka toho, že se lidé v téhle šílené, elektronické a fastfoodové době pozastavili a našli něco, co nás všechny spojuje. O takových typech lidí bude můj film. Ne o jídle a gastromii, ale o lidech a jejich příbězích.

Půjde o scenáristickou a režijní premiéru, troufáte si? 
Obklopila jsem se lidmi, kteří už mají zkušenosti a moji ruku povedou. Ale co já vím, třeba to v polovině vzdám a skončí to katastrofálně. Je to jen splnění si snu, jak říká Jack Nicholson v Kukaččím hnízdě: Aspoň jsem to zkusila.

Jste vyhlášený gurmet. Nebylo by jistější pořídit si vlastní restauraci?
Ne, na to nemám. Nejsem dobrý manager a nejsem moc střelec. Všechno si dobře rozmyslím a zvážím, než něco udělám.

Vaše pověstná opatrnost?
Já jsem opravdu byla dost dlouho katastrofista a skeptik. A už jsem si řekla, že je nejvyšší čas to na stará kolena změnit a neobtěžovat okolí. Snažím se být poslední dobou ke všemu otevřená a empatická. Dívám se na věci pozitivně a chci vidět sklenici poloplnou, ne poloprázdnou.

Když říkáte, že jste byla pesimista a katastrofistka, co přesně to znamenalo?
Podědila jsem tatínkovu roli: hypochondr a katastrofista. Převzala jsem ji a zároveň to trochu byla image. Ale je fakt, že jsem byla hodně úzkostná.

A to jde tak jednoduše změnit? Já jsem taky hodně úzkostná povaha, nejvíc vůči svému dítěti a nic s tím neudělám.
Můj syn nemá rád, když se o něm mluví, ale udělám výjimku. On miluje adrenalinové sporty a začal jezdit free ride. Musela jsem si říct, že je přece pod dohledem a já mu to nemůžu zakazovat. Udělala bych z něho těmi svými obavami skleníkovou kytku a trosku nervů.

Kam zmizel ten strach?
Ten tam někde je, ale už ne tak sžíravý, který vás ochromí. Katastrofické scénáře, které jsem viděla, sotva se za ním zavřely dveře, už nemůžu dopustit. Možná jsou dílem naší fantazie, ale nechat je žít, zbláznila bych se.

Škoda, že na bujnou fantazii není nějaká pilulka. Co vám pomáhá?
Chodím pěšky. V metru jsem nebyla ani nepamatuju a do hromadné dopravy mě nikdo nedostane. Mám ale psa, malého ohaře, a tak si plánuju dlouhé procházky. Rychlá chůze je pro mě droga, vyplaví všechny negativní myšlenky. Člověk se od podstaty nezmění, ale dá se na tom pracovat a hledat vnitřní harmonii. Proto je dobré, dělat si malé radosti. 

To jsou ty vaše sny?
Nedávno jsem si řekla, že si napíšu seznam věcí, které ještě chci.

A v něm kromě režie máte?
Teprve o tom přemýšlím, začínám. Třeba se ještě chci naučit španělsky.

Španěl byl váš první manžel. Nikdy o něm nemluvíte, proč?
Protože se mě nikdy nikdo neptal. On byl poloviční Španěl, maminka byla Češka a tatínek Katalánec. Manželství trvalo čtyři roky a bylo to moc hezký, takový studentský.

Nebyla jste mladá na vdavky?
Bylo mi jednadvacet. Brali jsme to jako takový happening. Vdávala jsem se v květnu, kdy jsou svatby zakázané, v černých šatech a večer jsem šla hrát s Jirkou Bartoškou Havlovu hru Largo Desolato. Absurdní, že? Rozešli jsme se velmi noblesně a v dobrém.

Zato seznámení s vaším současným mužem moc happening nebyl.
Vy to víte? My jsme se tenkrát před těmi sedmnácti lety hrozně pohádali. Dělala jsem rozhovor pro jeden titul a odmítla jsem se nechat fotit, protože se hrozně stydím.

Jenže Herbert na vaše přání nedal a ...
... přišel tam. Já se naštvala, chovala se arogantně a zrovna diplomat jsem v tu chvíli nebyla.

Že byste šla tak daleko a vyhodila ho?
On se nenechal a poslal mě do háje. Řekl, ať se nechovám jako fracek a nejdřív se na fotky podívám.

Měl pravdu? 
Po roce a půl jsme se náhodou potkali a já se omluvila, pak jsem mu upekla bábovku a do dvou týdnů jsme spolu začali žít.

Váš stud mi vrtá hlavou, jak s ním můžete hrát?
Když hraju, schovám se za postavu.

Ale nedej bože, abyste byla sama za sebe?
Přesně tak. Sama sebe nezahraju. Jsem v podstatě plachý a submisivní člověk. A třeba obyčejné focení k rozhovoru je pro mě něco jako striptýz, duševní obnažování.

Herbert je vaše stabilita?
On je naprostá opora. Takový můj maják. A nade vše ctí rodinu, což je pro mě neotřesitelné vědomí.

A zároveň to nejdůležitější ve vašem životě? 
Ano, asi se to odvíjí od dětství. Vždycky, když jsem někde citově zakořenila, přišel střih. Od šesti týdnů do šesti let jsem žila v rodině Blanky, sestry mé mámy. Pak si mě naši vzali a rozhodli, že se s Blančinou rodinou rok neuvidím, abych se dobře adaptovala. Dalších šest let jsme byli najednou rodina s domečkem a psem a najednou šup, ze dne na den jsme se s mámou stěhovaly k Jaromíru Hanzlíkovi. Bylo mi třináct.

Takové emoční skoky se asi nemohou na člověku nepodepsat...
Možná proto chce mít člověk kolem sebe nějaké jistoty. A možná proto je tak úzkostlivý a nade vše dbá na udržení rodinného hnízda.

Vy jste jako dítě měla volnost?
Od těch třinácti let už naprostou a taky jsem hned putovala na pionýrák. Co se vztahů týče, nefungovaly vůbec, proto jsem spíš bydlela u prarodičů.

S Jaromírem Hanzlíkem jste se neměli rádi vzájemně?
To bych takhle neřekla. Jsem Jaromírovi vděčná, díky němu jsem začala být soběstačná a nevyrostl ze mě rozmazlený fracek. Což by asi jinak vyrostl, protože maminka nejspíš měla pocit, že musí dohnat mateřství a v těch předešlých letech se na mě extrémně upnula. Jaromír se správně rozhodl, že to vezme do svých rukou a převychová mě. Jen to pojal po svém... A já se v sedmnácti odstěhovala.

Co na jeho výchovu říkala máma? 
Láska, mocná čarodějka...

Aha. Mluvily jste o tom všem někdy s mámou?
Ne.

A stane se to někdy?
Nevím, ale já nemám potřebu. Víte, já vůbec nemám pocit křivdy ani ublížení. To mám v sobě vyřešené. Chápu, že neměla kapacitu na miminko, přicházely role, chtěla hrát. Máme každá svou verzi a já akceptuju její postoj.

A váš postoj je jaký?
Jsem jiného založení. Byla jsem se synem Samem skoro pořád a nedala bych přednost ničemu jinému.

Maminka své rozhodnutí vysvětluje jak?
Byla jsem vymodlené dítě a ona byla tolik úzkostlivá, že by mě spíš zkazila. Budila mě i desetkrát za noc z obavy, jestli dýchám. A navíc jsem se narodila zrovna do doby, kdy měla hodně práce a a vznikaly její nejlepší bijáky.

Vidíte na tom něco špatného?
Ne. Dneska je úplně běžné, že matky porodí a jdou do práce. Tenkrát jen byla jiná doba. Že to máme nastavené každá jinak, neznamená, proboha, že je něco z toho špatně.

Stýkáte se dnes?
Velmi intenzivně a pořád si voláme. Je to i taková moje vrba, má zdravý názor na věci, už je méně emotivní a více racionální.

Očima autorky

Tereza nejásá, když ji požádáte o rozhovor, dává jich svými slovy jako šafránu a nechce ztrácet čas hovory o ničem. Naše původní téma bylo charita, jenže nakonec jsme žádný intelektuální motiv nepotřebovaly. Rozpovídaly jsme se o mnohem prozaičtějších věcech, o kterých život je. Tak nějak si obyčejně povídají dvě kamarádky. Ani stopa po Terezině plachosti, i když možná jsem ji jen neměla možnost vidět. Dokáže působit sebejistě, a to i přesto, že během rozhovoru vystřídá několik svých podob: od úzkostlivé matky ochranitelky, přes ženu toužící po silném rameni, až po vtipnou holku s nečekaným nadhledem a odvahou.

Jí jste se v životě nejvíc svěřovala?
Moje vrba se vším všudy byla vždycky máma Blanka, která zemřela vloni v létě. Na ni jsem byla hodně citově fixovaná. Říkala jsem jí mami, ona mě brala jako svou dceru a já ji jako mámu. Měla jsem dvě mámy a dva táty, jeden mi ještě zůstal.

Když se vás ptají na otce, odpovídáte, že s jeho odchodem nejste srovnaná. Trápí vás myšlenka, že jste něco mohla udělat?
Tyhle výčitky jsme s bratrem neměli. I lékaři vám potvrdí, že pokud se pro odchod z tohoto světa někdo rozhodne, nezabráníte mu. Spíš jsem propadla panice, že jsem tatínka vůbec neznala. Dala bych bývala ruku do ohně za to, že ho nikdy nenapadne něco takového udělat. Proto jsem tomu nemohla dlouho uvěřit a nedokážu se smířit s formou jeho odchodu.

Další ztracená jistota. Táta odešel, ale bratr zůstal?
Čím jsme starší, tím hezčí vztah s Markem máme. Zažíváme jakousi renesanci. Pochopili jsme, že máme jeden druhého. A já mám konečně pocit, že mám toho velkýho bráchu.

Marek se netají tím, že podědil po tátovi sklon k depresím. Nemáte strach, že i jeho vám takové břímě zase odvede?
Marek je na druhou stranu dost silný po své mámě a vlastně i po tátovi. Myslím, že má všechny předpoklady, aby své démony přepral. Daří se mu profesně i v životě a to je nejdůležitější.

Vám geny s psychikou nezamíchaly? Máte přece jen z táty hodně...
Těžko říct. Nic takového na sobě nepociťuju, nikdy jsem s tím nebojovala a žádnou pomoc jsem nemusela vyhledat. Ale nemůžu vám říct, co bude za rok. Byly roky, kdy mi bylo hůř a kdy líp, ale já jsem v tomhle Býk a ten se nedá.

Děkujeme Penzionu v polích za poskytnutí prostor pro focení.

Autor: pro iDNES.cz
  • Nejčtenější

Žena už nemohla vystát obří ňadra, rozhodla se pro operativní zmenšení

Kylie Perkinsová, čtyřiadvacetiletá dvojnásobná matka z Aljašky, podstoupila zmenšení poprsí, aby se zbavila...

Žena je pro mnohé příliš sexy, bývalí učitelé její odhalování nechápou

Říká si Ona Artist a na internetu pravidelně zveřejňuje sexy snímky. Pro mnohé už je to přehnané a především její...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Tragická finanční gramotnost Čechů. Místo šetření teď utrácíme, varuje Šichtařová

Premium Když jsem byla na vysoké škole, chtěla jsem být guvernérkou České národní banky, říká ekonomka Markéta Šichtařová,...

Pohlreich se skoro neudržel na nohou, když si restauratér zavolal vědmu

V pořadu Jak to bylo, šéfe? šéfkuchař Zdeněk Pohlreich vzpomínal na největší „špeky“ ze 3. a 4. řady legendární show...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Muž doplatil na braní steroidů, znetvořily mu tělo

Čtyřiadvacetiletý Dave Hartrey z Irska si přál mít dokonalé svaly. Rozhodl se, že si k nim dopomůže steroidy. Ty mu...

Rozsáhlé zotročování lidí v Česku. Gang vydělal na práci bezdomovců miliony

Premium Na Ústecku roky mizeli bezdomovci a sociálně slabí žijící na ulici, jako by dostali „druhou šanci“. Končili v domě na...

Janečkova zpověď: vězení, alkohol, život bez domova. A kam zmizel Maradonův dres?

Premium Když ho konečně doženete, musíte zbystřit, jestli vás smysly neklamou. Jak může člověk, který se už patnáct let...

Vydělali za covidu, nakupují nemovitosti. Pandemie zrodila nové milionáře

Premium Zatímco většině podnikatelů v Česku způsobil covid ztráty, některým naopak poskytl životní příležitost ke zbohatnutí....

Muži nejsou čtenáři myšlenek. Naučte se s nimi mluvit tak, aby pochopili

Důležitost komunikace ve vztahu je mediálně velmi propírané téma, přesto jí většina párů nevěnuje dostatečnou...

Přiznat osobní nejistotu se nenosí. Studu se však můžete snadno zbavit

Premium Stud sice cítíme všichni, ale nemluvíme o něm. Jako by to bylo nějaké naše osobní, přísně střežené tajemství. Nemáme...

Elvis nás oddávat nebude, zatrhl ženich. Svatba se nesla ve stylu Las Vegas

Kristýna, nastávající nevěsta a hlavní hrdinka nového dílu dokureality Den jak sen, se nikdy nechtěla vdávat a ani...

Týdenní horoskop pro všechna znamení od 28. listopadu do 4. prosince

Týden začíná a hvězdy vašemu znamení mohou pomoci k tomu, abyste následující dny nejen zvládli, ale také si je užili,...

Žena už nemohla vystát obří ňadra, rozhodla se pro operativní zmenšení

Kylie Perkinsová, čtyřiadvacetiletá dvojnásobná matka z Aljašky, podstoupila zmenšení poprsí, aby se zbavila...

Ivan Trojan si s manželkou vypořádal majetek, bulvár spekuluje o rozvodu

Ivan Trojan (58) a Klára Pollertová-Trojanová (51) si v září podle veřejně dostupných dokumentů vypořádali společný...

Známý český stylista Jan Pokorný spáchal ve 39 letech sebevraždu

Jeden z nejuznávanějších českých stylistů Jan Pokorný spáchal ve čtvrtek ve svých devětatřiceti letech sebevraždu...

Pavel Nedvěd se dostal do potyčky v domě partnerky, zasahovala policie

Bývalý reprezentační kapitán a donedávna místopředseda fotbalového Juventusu Turín Pavel Nedvěd se dostal do potyčky s...

Otec zavelel, šetříme! Rodina vypnula elektřinu a topí jednou týdně

Zvyšování cen energií nutí lidi k nečekaným rozhodnutím. Jedna rodina z Londýna se rozhodla vrátit do minulosti. Šetří,...