Psycholožka, terapeutka a výzkumnice Leona Šímová působí v Národním ústavu duševního zdraví, v Sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a také v soukromé praxi, protože založila terapeutický institut Jak na duši. Se svými klienty často řeší intimitu, nechuť k sexu a také to, co nám prožitky a požitky kazí možná celý život: traumata z dětství.
„Občas se stává, že klienti přichází s traumatem z dětství, které ovlivňuje sexuální život a které si doposud nezvědomili. Práce v terapii je pak často náročnější, protože tělo si pamatuje, ovšem vzpomínky mohou být mlhavé. Zvlášť pokud je trauma zakotveno v období, ve kterém jsme ještě neuměli daný prožitek slovně pojmenovat,“ řekla v podcastu NA KAFI.
Trauma samo o sobě znamená, že jsme byli zaplaveni něčím, co jsme nedokázali psychicky zpracovat: emočně a nervově zvládnout. „Náš nervový systém musel vyvinout velkou energii, aby se s tím vyrovnal, a často u lidí zůstává hyperaktivovaný. Často se v podobných situacích vylekají, reagují přehnaně: neustále reagují na nebezpečí. Cílem terapeutů je ukázat jim, že svět je v pořádku, že intimita je v pořádku. Je to však dlouhodobá práce, která může trvat měsíce a roky,“ vzkázala s tím, že začít tyto problémy řešit má rozhodně smysl.
Nemůžu za to, to prolaktin
Z jakých důvodů ženy nejčastěji přichází řešit svou nechuť k sexu a problémy s intimitou? Podle odbornice je to často vnitřní trápení, ale také popud partnera a nespokojenost v páru.
Ženský svět do ušíPodcasty NA KAFI najdete na iDNES.cz, ale i na platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google. Ať se vám dobře poslouchá...  |
„U žen se nejčastěji setkáváme s biologickými obtížemi, což jsou například hormonální změny při menopauze, v těhotenství, před i po něm, kdy chuť na sex odchází. Je to velmi běžné a přitom se o tom tak málo mluví: stoupá hormon prolaktin, který blokuje sexuální touhu a vy můžete mít skoro stoprocentní jistotu v tom, že žena během těhotenství a kojení nebude mít chuť na sex,“ vysvětlila s tím, že bohužel v české populaci stále panuje velká nevědomost a lidé v páru se pak zbytečně trápí, když tento nesoulad vztahují na sebe jako vlastní selhání.
„Podobně je to u menopauzy, toto téma je stále velmi málo prozkoumané a ženy vlastně netuší, co přesně je čeká,“ dodala s tím, že v tomto období může chuť na sex odejít úplně, ale také se naopak zvýšit.
Spousta žen, ale i mužů přestane mít chuť na sex z psychických důvodů: největšími zabijáky vášně jsou stres, přepracovanost, akutní problémy v našich životech.
„Typicky ke mě do praxe přichází přepracovaná žena středního věku, která se stará o děti, často ještě o stárnoucí rodiče, nestíhá všechny svoje role a to se zákonitě podepisuje na intimitě. Aby ta fungovala, potřebuje totiž dobré podmínky, a ve chvíli, kdy je v životě nemáme, tak se vypíná mezi prvními. Jestli tělo může někde ušetřit, tak tady, protože intimitu k životu, kromě předání genů, nutně nepotřebujeme,“ vysvětlila Leona Šímová.
Doplnila, že intimita není jen penetrativní sex, ale také hluboké rozhovory, mazlení u televize nebo například držení se za ruce při procházce... a tyto projevy se nám budou hodit ve chvílích, kdy vášeň utekla a my chceme udržet blízkost s partnerem.
„Třetí oblast, která ničí intimitu a naši chuť na sex, je vztahová: je podstatné, zda nám vztah funguje, zda je v pořádku, komunikace běží jak má, nebo řešíme s partnerem nějaké konflikty, rozbroje a podobně, což se dokáže na našem sexu samozřejmě podepsat,“ doplnila psycholožka a terapeutka.
Liší se nějak problémy související se sexem, které trápí starší ročníky a se kterými se potýká mladší generace? „Starší ročníky ještě cítí tu povinnost naplnit sexuálno ve vztahu a dostát i takto svým závazkům. Řeší sex jako povinnost. Mladší generace už sex neberou jako povinnost, ostatně témata jako konsens a autentické prožívání sexuality jsou teď velmi aktuální. U mladších řešíme autenticitu, dopřávání si přemýšlet i nad tím, kdo jsem já jako bytost, jaké mám prožitky, co je mi příjemné a co nepříjemné,“ nastínila odbornice.
Upozornila, že vlivem svobodnější doby a sociálních sítí si mladí dovolují přemýšlet nad tím, zda vztah vůbec chtějí mít nebo zda chtějí žít sexuálně, a že i toto je v pořádku. „Nemusí to být ani o poklesu zájmu, ale spíše to vnímám jako otázku kvantity versus kvality. To v dřívějších generacích nebylo: zatímco dříve se řešilo, kolik bychom měli mít sexu, a bylo důležité, že jej máme, dnes se lidé ptají: jaké chci prožitky, jaký bude ten sex,“ doplnila.
Co může způsobit brzké vystavení se sexuálnímu obsahu a nakolik dětem ovlivní jejich budoucí sexuální život? Jakými způsoby můžeme prožívat intimitu? A co s tím, když se s partnerem v tomto ohledu nepotkáváme? A proč je dobré pěstovat si „body neutrality“? Poslechněte si nejnovější díl podcastu NA KAFI s psycholožkou a terapeutkou Leonou Šímovou. |
