Říkala jsem si, že zákon schválnosti se v mém případě projeví tak, že sotva si udělám těhotenský test, dostanu za pět minut menstruaci. Vyhozených padesát korun… Ale vlastně jsem si to i přála – v břiše to píchalo, jako by se mi v něm uhnízdilo hejno vos. Doslova jsem na to spoléhala.
Jenže pět měsíců po vysazení antikoncepce mě už asi ty dvě čárky neměly překvapit – minimálně ne tak moc, že bych poprskala zubní pastou zrcadlo, když jsem si z nudy (při čekání na negativní výsledek) čistila zuby. Opravdu tam svítí dvě čárky? Rychle, kde je druhý test?! Ještěže se v balení prodávají dva kusy. Na druhém testu se rovnoběžky vybarvily dřív, než jsem si stihla opláchnout ruce.
Jaká je ta správná reakce? Pláč, úlevný smích, telefonát partnerovi, založení penzijního připojištění? Moje pragmatická reakce byla odjezd do lékárny pro test jiné značky. Mířila jsem k rodičům, kde jsem v knížce test tajně propašovala na toaletu, ale bylo to jako vysvědčení v poslední červnový den. Černé na bílém, jasně dané, nepodepsané učitelkou, ale výrobcem, který ručí za spolehlivost už první den po vynechání menstruace.
Nesnáším tajemství
Přítel byl zrovna mimo domov, a tak nezbývalo, než počkat do druhého dne. Vydržet s tím tajemstvím sama téměř dva dny, přesněji 37 hodin, než se uvidíme, se mi zdálo neskutečné. Kde máme izolepu, abych si přelepila pusu? Nechtěla jsem mu telefonovat, navíc se mi podařilo přemluvil sestřičku na gynekologii, abych se u doktora mohla objevit hned druhý den a před přítele předstoupit s jistotou.
Gynekolog nepochyboval. "Je to tam, maminko," ukazoval na ultrazvuku malý flíček ve tvaru čočky, který na moje prosby vytisknul. A raději zakroužkoval, abych ho v těch černobílých flecích poznala. Pyšně jsem se nosila v obchodním domě po oddělení "dětské oblečení", hladila si poprvé své bříško a vybírala botičky (které si tchyně později zamluvila na přední tlapky pro svou kokršpanělku), které spolu s testem měly být pro partnera jasným ukazatelem, co ho v příštích letech čeká.
Můj partner je nedárkový typ: krabičkou dvakrát zarachtal, odhadl, že to bude vysněný komponent k motorce, a dál se věnoval situaci na české politické scéně, kterou právě rozebíral reportér ČT. Já, člověk s nízkým tlakem, málem běžela do nonstop lékárny pro léky na zpomalení tepu. Po třetí reportáži, kterak Babiš se Sobotkou dohadují budoucnost republiky, jsem se zmocnila ovladače a donutila ho začít se dobývat do balíčku odkazujícího na budoucnost naší minirodiny. Seděla jsem vedle něj a pozorovala ten výraz "vůbec-nechápu-co-to-je". Slova jsou jistější:
Co řeší těhotné?Na stránce eMimino si těhotné i zkušené matky vyměňují své zkušenosti a názory. |
"Budeme mít miminko, Igore."
"Vážně? Není to nějaký vtip?"
"To fakt ne."
A teď konečně přišel ten úlevný smích.
První minuty jsme plánovali jméno, zkoumali drncavost kočárků a porodní sály, ale pak prvotní euforie pominula se stejnou rychlostí, s jakou přišly těhotenské nevolnosti. Ne, že bych je tedy nevnímala už dříve. Už tři dny po otěhotnění (ano, víme, kdy se to přesně stalo) Google vyhledával nejvhodnější výsledky na zadání "plná pusa slin". A souvislost s otěhotněním.
Kdy porodíte?Spočívá vám to naše zdravotní kalkulačka. |
Jenže řízek z kapra k snídani, chlebíčky ze tří vek ke svačině, kus kachny k obědu a vánočky tolik, že by zaplnila pekařskou dodávku, s tím taky mohou mít něco společného, říkala jsem si. A snažila se po vánočních svátcích trochu srovnat jídelníček. Jenže pocit, když máte chvilku před zvracením pusu plnou slin, se dostavoval asi 150x za den. I tak jsem ale lyžovala, otevírala další láhev červeného a plavala 50 bazénů.
Naposledy jsem pět temp, které chyběly do čtyřicátého druhého, málem nedoplavala. Měla jsem pocit, že mi sedí na zádech slon, který chce, abych s ním přebrodila Nil. Pět temp, ze kterých se díky třícentimetrovému tvoru v břiše stalo 15 zoufalých máchnutí rukou a rychlý úprk z bazénu. Tlak ještě nižší než obvykle, pravidelně okolo půl osmé ráno pocit, že potřebuji do pár minut potkat záchod nebo alespoň igelitový sáček (naštěstí vždy zaplašeno čerstvým vzduchem), motání hlavy jako na trajektu z Kypru... Ale pořád nic strašného, co by nešlo "překousnout", stačí k tomu deset vteřin slyšet tlukot druhého srdce v mém břiše. Zvláštní pocit, že v těle dorůstají další dvě ledviny a uši.
Losos a párky v rohlíku
Když byla moje máma těhotná se mnou, milovala lososovou pomazánku (tehdy samozřejmě obarvenou tresku), silně oranžovou. Snědla dva kelímky denně. Do 23 let jsem nemohla lososa cítit – a hlavně vidět. Jestli na tom moje dítě bude stejně, bude to jedině dobře. Co nebude chtít vidět? Majonézové saláty, chlebíčky, párky v rohlíku, vinnou klobásu, paštiky. Jinak mě extrémní chutě nehoní. Sem tam smlsnu sušenku (což bylo před rokem taky tak), smetanový jogurt, knedlo vepřo…
V prvních týdnech mi vůně některých jídel nesedla – vždycky fungovalo, když jsem si jídlo představila, jak vypadá na talíři, voní, chutná. Když žaludek neprotestoval, věděla jsem, že mou fata morgánu přijme. Když se mi protočily panenky (třeba při představě burgundského na víně, jehož vůně mi rozhodila žaludek na dva dny), raději jsem si vybrala něco jiného. Třeba hamburger, mňam! Žádná zdravá strava tedy, musím přiznat. Jak říká přítel hlasem kamelota prodávající večerní Prahu: Zapřela ještě nenarozenému dítěti existenci zeleniny!
Peru se s protichůdnými internetovými diskuzemi, kdy jedna parta žen vyvolává absolutní klid na lůžku, zatímco druhá schvaluje lyžování na černé v Alpách. Barvit si vlasy? Néé, je to toxické, najdete na článcích na internetu. A hlavně v prvním trimestru… Můj kadeřník má názor, že kromě radikálního zesvětlování se není třeba bát. Dobře, tak tedy odstín medové, prosím (v devátém týdnu). Drbat kočky na krku? Jak si to můžeš troufnout, křičí hlasy v diskuzích. Ale to mám vyhodit číču, kterou už mám pět let? Toxoplazmóza, která hrozí, se přece přenáší výkaly a ty já nejím, oponuje chovatelka mourka. A co mléko, je pro mimina, nebo z něj chytnu nemoc šílených krav? I to rozebírají další diskuze.
Nejvíce mě pobavila maminka, která řešila, zda potratí/umře/půjde do pekla,
Výživa pro těhotnéNově si můžete vybrat výživu pro těhotné ženy a kojící matky v internetové Lékárně.idnes.cz |
protože snědla týden před termínem jedno kolečko (jedno!) salámu s ušlechtilou plísni na povrchu. Tentokrát naštěstí, v houfu přepečlivých maminek, se našla většina, která jí tento krutý hřích odpustila. Ale co dál řeší těhotné, čeho se bojí? Devět měsíců vynechat sushi? Odstranit Savo z okruhu pěti kilometrů? Polknout jeden aspirin, když hlava bolí, jako když ji strčíte do pastičky na myši? Co biomatka a topmanažerka, to názor. Na některé otázky je jedinou rozumnou odpovědí mlčení, řekl kdosi. Snad mě ještě nějakou dobu neopustí selský rozum a všeználka Googla nechám dál u ledu.
