Bývalý youtuber Jirka Král
Proč jste se do toho s Jirkou Králem vůbec pustili?
Jirku k tomu vedl pocit zodpovědnosti za jeho diváky, nás vědomí, že máme know-how a dokážeme dětem pomoct.
Zrovna v této chvíli, kdy spolu hovoříme, má moje dcera, která je v šesté třídě základní školy, také besedu o bezpečnosti na internetu, ovšem s policistou. Není to ve třinácti letech už trochu pozdě?
Je to pozdě. Náš projekt cílí na věkovou skupinu 9 až 13 let. Jde o děti, které by teoreticky ještě neměly používat sociální sítě ani hrát většinu online her, ale realita je jiná. Dělali jsme si mezi nimi výzkum, v němž jsme zjišťovali, zda jsou na sociálních sítích. Samozřejmě jsme zjistili, že tam jsou. Většina dětí této věkové kategorie má profil minimálně na jedné sociální síti a prakticky používá tři. Přednášet ve třinácti o bezpečnosti na internetu je tedy opravdu pozdě, ale zase platí, že lepší později než vůbec. Takže je fajn, že škola vůbec takovou přednášku zorganizovala.
Co by se tam dcera měla dozvědět?
Je to celý balíček věcí spojený s technologiemi. Jak si zabezpečit účet a své zařízení před napadením, jak bezpečně používat internet, jaké podvody se v online světě vyskytují. A pak jsou to i takzvané „měkké“ dovednosti. Na našich přednáškách se se školáky bavíme o tom, které osobní informace bychom na síť neměli dávat, jak se vyhnout kyberšikaně, proč nezveřejňovat fotografie, které nás mohou v budoucnu zesměšnit, jak zamezit zneužití informací, které na síť dávám.
A také s kým na síti mluvit, že?
Přesně tak – jak komunikovat bezpečně. Protože děti si píší a hovoří po síti denně, a nejen s lidmi, které znají osobně. Mám na mysli třeba online hry, kde hrají s úplně cizími hráči, které v životě neviděly. Typická ukázka je Minecraft, online hra, která je mezi školáky velmi oblíbená. Tím vůbec nechci říci, že ji děti nemají hrát. Měly by si však uvědomovat, že při ní komunikují s cizími lidmi. Vyměňují si sice informace týkající se primárně hry, ale je dobré vědět, že to má svá rizika.
Co se může stát?
To záleží na tom, kdo je na druhé straně a jaké má úmysly. Jestli ten člověk nechce získat o dětech nějaké informace, třeba kde bydlí a jaké mají koníčky. K tomu se prostředí hry samozřejmě dá zneužít. Stejné je to i na sociálních sítích, kdokoli se tam může vyptávat na věci, které si už předtím na internetu ověřil, a s dítětem díky tomu naváže snadno kontakt a své informace vlastně jenom prohlubuje. Pak tím může dítě i vydírat, navést ho, aby mu posílalo nevhodné fotografie nebo ho donutit k osobnímu setkání. To je extrémní situace.
Sexting…
Ano, a nejde přitom jen o dospělé. I s kamarády může dítě na síti zažívat nepříjemné situace. Další věcí jsou falešné profily influencerů, které děti sledují. Opakovaně to zažil právě Jirka Král, se kterým spolupracujeme. Na sociálních sítích má přibližně padesát falešných profilů, které komunikují jeho jménem s dětmi i dospělými, a on tomu nemůže nijak zabránit. Jeho fanoušci si přitom myslí, že si píší s ním.
Jak to?
Neumějí to rozlišit. Před pár měsíci byl Jirka Král v zahraničí na dovolené a volali mu kolegové z kavárny, kterou vlastní v centru Prahy, že tam za ním přijela celá třída až z Ostravy i s paní učitelkou, že se s ním na setkání domluvila. Pak se ukázalo, že s paní učitelkou komunikoval právě jeden z těch falešných profilů. Z toho vidíte, že to často neumějí rozlišit ani dospělí, natož děti. Samozřejmě z toho bylo obrovské zklamání, protože Jirka tam nebyl a nepotkal se s nimi. A to je ještě nevinná situace, k ničemu strašnému nedošlo.
Někdy došlo k něčemu horšímu?
Stává se mu, že se na různých akcích potkává s dětmi, které mu tvrdí, že si s ním domluvily osobní schůzku. Čekaly na něj na Václavském náměstí a on nepřišel. A teď si představte, že by tam místo něj přišel někdo jiný se špatnými úmysly. Je potřeba, aby děti věděly, že celebrita či známá osobnost si s nimi osobně dopisovat nebude, protože na to nemá čas, dostává takových zpráv tisíce denně. Pokud narazí na profil známého youtubera, který má jen sto odběratelů, tak to asi nebude ten jejich oblíbenec. Fenomén falešných profilů je běžná záležitost.
Které sociální sítě děti používají nejčastěji?
Dělali jsme dva výzkumy a vyšlo nám, že tři nejčastější jsou YouTube, Instagram a Facebook. Speciální výzkum jsme udělali i na síť TikTok, která je nesmírně populární mezi dětmi ve věku 9 až 13 let a staršími.
O tom z domova něco vím… TikTok zaznamenal obrovský boom poté, co ho koupila čínská firma. Proč si podle vás Číňané koupí síť s profily malých dětí, které tam tancují na hudbu?
V Číně jsou sociální sítě velmi silné. Tato země má i své vlastní sociální sítě. TikTok je ovšem americký koncept, původně se ta aplikace jmenovala Musical.ly. Myslím, že jde o záležitost asijské kultury. V Asii jsou velmi oblíbené veškeré typy zábavy propojené s populární hudbou typu karaoke.
Jako matku školačky mě to znepokojuje. Dcera měla profil na Musical.ly, což mi připadalo neškodné. Informace, že tu síť koupila Čína, což je totalitní stát sledující pomocí sítí své občany, mě ovšem vyděsila…
Vyděsilo vás, že se tam o vaší dceři shromažďují informace? Ony se takto shromažďovaly i předtím. Většina z nás běžných uživatelů internetu si vůbec nekontroluje, kam se ukládají informace, jež se o nás na jakékoli síti a online službě zaznamenávají. Před třemi lety byla populární aplikace Pressy s filtry, pomocí kterých se upravovaly fotografie do umělecké podoby. Pak se ukázalo, že veškeré údaje, které se shromažďovaly v rámci této aplikace, byly poskytovány třetím stranám z Asie, Ruska a dalších zemí. Nestačí se soustředit jen na TikTok, musíme si uvědomit, že každá sociální síť a online služba o nás údaje ukládá.
Proč?
Aby se ta síť mohla vyvíjet dál, protože na základě toho, jak se na té službě chováte, její poskytovatel zjišťuje, co se vám líbí, co využíváte nejčastěji. A navíc tu je reklama, kterou poskytovatel nabízí cíleně na základě vašeho profilu. Třeba já jsem máma čtyřleté holčičky, takže na Facebooku či Instagramu vidím hlavně reklamy související s mým dítětem, jak zařídit dětský pokojíček, nabídky dětského oblečení a rodinných dovolených, protože tak vidí můj profil Facebook.
Hovořila jste o tom, že učíte děti, jak si své profily zabezpečit. Také jsem se snažila, aby dcera měla účet na TikToku soukromý, ale narazila jsem. Když ho má soukromý, nemá tolik lajků, které sbírá. Když mi pak jednou řekla, že má 400 lajků, došlo mi, že ho už má samozřejmě veřejný. Jak s tímto naložit, když je dítěti třináct a o ty lajky tolik stojí?
Je to o vztahu mezi dítětem a rodičem a také o vzájemné komunikaci. Rodiče by měli vědět, co jejich dítě na sociálních sítích dělá. Když na takovou situaci narazíte a zjistíte, že má dítě profil otevřený, ptejte se, proč to dělá.
Přece kvůli těm lajkům, aby byla „slavná“ jako její oblíbení youtubeři...
Školáci dnes chtějí být populární, možná jsou pak mezi kamarády za celebrity, mají dobrý pocit, že se lidem jejich tvorba líbí. Nese to však celou řadu možných následků, o kterých je potřeba se s dítětem pobavit. Veškerý obsah, který dávají na síť, může být jednou použit proti nim. Třeba právě na TikToku může kdokoli vzít jakékoli veřejné video a nahrát s tím dítětem duet.
To se dceři už stalo…
Pokud je to video lichotivé, tak super. Ale tímto způsobem se dá dítě i zesměšnit, což je pak nepříjemné a nedá se tomu zabránit. Nemáte to ve svých rukou. Podobně se dá video stáhnout. Vím, ta konverzace s dítětem není jednoduchá. Dnes nemůžete dítěti jen tak říci, že to zakazujete. Je potřeba o tom mluvit. Chtějte vědět, proč má tu potřebu. Ona časem vymizí, není to navždy, Jirka Král také přestal být youtuberem, protože ten tlak, aby vytvářel pořád nový obsah, mu přestal přinášet radost.
Když jezdíte s přednáškou po základních školách, co se dozvídáte o dětech? Jsou opravdu tak neopatrné?
Rozhodně bych je nepodceňovala. Myslím, že vědí spoustu základních věcí. Určitě znají pravidla nastavení silného hesla, to už je běžná věc. Samozřejmě, ne vždy všechno stoprocentně dodržují. Jde o generaci, která vstoupila do světa s mobilem v ruce. Oni s tím vyrůstají. Nemusejí se všemu učit. Je to pro ně intuitivní svět. Největším rizikem je, že mají problém rozeznat realitu od online světa. Jim se ty světy prolínají. Mají tam kamarády, které znají reálně ze školy, z družiny, z kroužků, z táborů, a do toho spoustu cizích odběratelů z celého světa a mají pocit, že jsou všichni kamarádi, protože se tam iluze kamarádství vytváří. S někým si dopisují, komunikují, rychle tam vzniká pocit, že se znají.
A do toho ty celebrity…
Ano, totéž platí pro jejich oblíbené youtubery a influencery, tvůrce na Instagramu a TikToku, tam rychle vzniká pocit, že se znají. Děti vědí, co jejich oblíbenec dělal celý den, kam teď cestuje, kde žije a tak dále. Tím rychle vzniká pocit intimity, který může být zrádný, a na to se snažíme děti upozorňovat. Že si musejí dávat velký pozor, co o sobě píší, jaké informace prozrazují, jestli to není zneužitelné. Zda nebudou fyzicky dohledatelné v reálném světě. Jestli jsou si jisté, že na druhé straně je skutečně ta holčička, nebo někdo, kdo se za ni vydává. Není to tak, že by za každým online profilem byl pedofil, ale snažíme se v nich vyvolat kritické myšlení, že tam riziko je.
Doma o tom s dětmi hodně mluvíme, ale řeším další problém, a to je otázka mobilu a jejich soukromí. Děti jsou už poměrně velké, mobily mají samozřejmě zamčené na otisk palce, takže se kontrolovat nedají...
Je skvělé, že se o tom doma bavíte. Jednoduché řešení tady neexistuje. Hodně záleží na tom, co dítě na internetu hledá a jaké má zájmy a také jak si vzájemně důvěřujete. Někteří rodiče k tomu přistupují tak, že sociální sítě zakážou, ale já si nemyslím, že je to ta pravá cesta. Dítě se pak cítí vyloučené z komunity, ve které jsou ostatní kamarádi. V takové situaci je asi nejlepší dítěti říci, že se mi to nelíbí a byla bych radši, aby ten profil byl nastaven jako soukromý. A pobavit se o tom. Dobře, když chceš mít veřejný profil, buď opatrná, nechci, aby tam byly informace o tom, kde bydlíme, kam jezdíme na dovolenou a podobně. Tedy nastavit velmi konkrétní pravidla. Také je potřeba zdůraznit, že když se dostane do nějaké nepříjemné situace, má za rodičem přijít. Riziko je tam ale vždycky. Je to jako při rozhodování, zda necháme dítě jezdit samotné na kole. Také ho vybavíme helmou a chrániči a jistými pravidly, a tím ta naše role, bohužel, končí.
Doporučila byste aplikace, pomocí kterých rodič svým mobilem kontroluje přístroj svého dítěte?
Může to mít výhodu, že díky GPS víte, kde se dítě zrovna nachází, a také mu lze omezit čas, který na internetu tráví. Ale kontrolu je strašně jednoduché obejít. Stačí, když si dítě půjčí mobil od kamaráda, který tu aplikaci nemá. Takže se zase vracíme k bodu nula, který je o důvěře a komunikaci. Dítě musí vědět, že za vámi může přijít a pobavit se o tom, co se mu v online světě děje. To je klíčové. Že o to, co ho zajímá, máte také zájem. Vstupujte do jejich světa, ale ne ve smyslu kontroly, spíš tak, že vám ho dítě bude dobrovolně ukazovat a provázet vás jím. Pro spoustu rodičů to ovšem znamená vystoupit z komfortní zóny.
Sledovat youtubery je pro dospělého někdy utrpení...
Samozřejmě, neříkám, že každý youtuber je skvělý, ale zase – když si vzpomeneme na vlastní dětství, také jsme si vystřihovali fotky našich oblíbených herců a zpěváků a věšeli je na zdi pokojíčku. Není to sice totožné, ale je to přirozená věc. Jen ten způsob je nyní jiný, protože v online světě to běží neustále, děti se mohou s těmi svými oblíbenci potkávat v online prostoru a my měli tu zeď, a tím to končilo.
Začaly jsme naše povídání besedami, které pořádáte pro školáky, není nejvyšší čas spustit podobný projekt pro dospělé? Pro rodiče a učitele?
Nejprve bylo potřeba nastartovat projekt pro děti a dostat do povědomí veřejnosti, že se školáci mohou podívat na naše videa a videotutoriály, kde jim ukazujeme krok po kroku, jak si nastavit bezpečně účty, jak omezit soukromí na sociálních sítích. Teď přemýšlíme o obsahu vhodném pro rodiče a učitele. To abychom dospělým přiblížili digitální svět, ve kterém fungují jejich děti.
