Syn je ve škole jako vyměněný. Je to normální? ptá se Kamil poradny

Píšu ohledně našeho sedmiletého syna Káji. Nastoupil do školy s odkladem a začal se tam chovat doslova jako utržený ze řetězu. S manželkou nás přitom skoro vůbec nezlobí.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

S manželkou jsme se potkali v jejích pětatřiceti letech a než se jí povedlo otěhotnět, bylo jí čtyřicet a mně o deset víc. Kája byl náš vymodlený syn a rodičovství jsme si oba moc užívali. Nikdy jsme ho fyzicky netrestali, protože jsme se na většině věcí dokázali domluvit, většinou jsme se obešli i bez křiku a velkých dramat.

Poraďte se i vy

Trápí vás obtíže při výchově dětí? Nebuďte na ně sami a nechte si poradit od odborníků. Dotazy posílejte na [e-mail] s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny, je možné je i anonymizovat.

Kája je poměrně introvertní a klidné dítě, nejraději si maluje nebo sám hraje s vláčky, i když má v sousedství několik vrstevníků, se kterými se občas navštěvovali, nebyli to důvěrní přátelé. Kvůli své plachosti a fyzické nepřipravenosti jsme proto zařídili synovi odklad a poslali jsme ho do přípravné třídy.

Do školy se těšil

Tam se mu vedlo velmi dobře a už se těšil na nástup do opravdové první třídy. Jenže hned po prvních třídních schůzkách jsme s manželkou od učitelky vyslechli, jak Kája neustále vyrušuje ostatní a brebentí, hází po sobě s ostatními papírové kuličky a všechny ty další lumpárny, co zdržují od vyučování.

Se synem jsme se o tom snažili mluvit, ale je to dost těžké, protože jsme ho takhle nikdy neviděli. Doma je pořád stejně vychovaný chlapec, kterého nemusíme okřikovat. Jenže v pololetí nám učitelka řekla, že si spolu s dalšími kluky si tropí nepěkné žerty z ostatních, které začíná zavánět i šikanou. Ona se to prý snaží nějak vyřešit a změnit náladu ve třídě.

Je normální, že se náš syn chová takto rozdílně u nás a ve škole a v družině? Co můžeme udělat pro to, abychom zlepšili jeho chování ve škole?

Děkuji za radu

Kamil

Odpověď odborníka: Spolupracujte se školou

Dobrý den Kamile,

bezpečně lze říci, že rozdíl v chování je poměrně obvyklý (nevím, jestli se to může týkat i ostatních kluků od syna ze třídy, ale rozhodně není Kája jediný, který by se choval rozdílně doma a ve škole) a nemusí to znamenat, že by bylo něco s vaším synem špatně.

Mgr. Honza Kaňák, psychoterapeut

Důvodů pro to může být mnoho, od vlivu vrstevníků přes vztah s učitelkou až po to, že mu ve škole chybí aktivita, kterou může dělat doma a má jí rád (třeba ono malování, o kterém píšete).

Co ale s takovou situací udělat? V literatuře je možné nalézt řadu doporučení, která jsou ovšem formulována obecně, a proto, kdyby se vám doporučení či nápady, jak je možné zareagovat, nezdály vhodné, můžete se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu nebo třeba na Rodičovskou linku. Rozhodně to není známka rodičovského selhání, spíše naopak.

A teď, jakých vodítek či nápadů je možné se držet?

•  Spolupracujte se školou, ptejte se třídní učitelky, jak chování syna vypadá, kdy se děje a stejně tak se doptávejte na to, kdy je to ok. Společně pak mluvte o tom, jak budou do situace zasahovat ve škole. Pokud budete vědět, jak konkrétně Kájovo chování vypadá, bude se vám s ním o všem lépe mluvit. Někdy se doporučuje, pokud to škola umožňuje, abyste se sešli i s Kájou a udělali takovou malou „konferenci“, kdy si budete povídat o tom, jak se Kája ve škole má, co ho baví, v čem není některé jeho chování vhodné a společně můžete také vymýšlet postupy, jak ho zastavit. Pokud budete vědět, jak bude učitelka na Kájovo chování reagovat, můžete i o tom se svým synem mluvit.
• Doma se můžete s Kájou bavit o tom, jak se ve škole cítí, kdy se cítí dobře, kdy špatně, co se mu tam líbí, co ho tam štve. Nemusíte se doptávat na to, proč se tak chová, spíše mluvte o tom, jak se to stane, že chce brebentit, chce házet po druhých kuličky atp.
• Dejte mu vědět, že jste slyšeli od jeho třídní učitelky o chování, které není vhodné, a mluvte s Kájou o tom, v čem chování není dobré, a hledejte společně s ním, co by mu pomohlo se takto nechovat. Pokud bude Kája namítat, že ho to baví, lze jasně vymezit, že ne vše, co nás baví, je v pořádku i pro druhé lidi (zvláště pokud to začíná zavánět i šikanou).
• Pokud budete mluvit o tom, že je potřeba se ve škole chovat slušně, mluvte s Kájou také o tom, co to konkrétně je. Jak těmto slovům rozumí on, co si pod nimi představujete vy.
• Děti mohou mít někdy dojem, že když je jim nějaké chování rodiči vyčítáno, či je zmiňováno jako nevhodné, tak že se tím mění vztah rodiče k dítěti. Můžete tedy Kájovi říct, že ho máte stále rádi a že na tom jeho chování ve škole nic nemění, zároveň ale, že je nutné dodržovat určitá pravidla, jako neubližování ostatním atp.

Držím palce, ať vše dobře dopadne jak pro vás, tak pro Káju

Honza Kaňák, psychoterapeut centra Modré dveře