Přestože mají mnohé středoškolačky v matematice, fyzice nebo chemii lepší výsledky než jejich spolužáci, na technické obory se nehlásí. Mnoho z nich zkusí raději ekonomku nebo učitelství či lékařství. Podle evropského výzkumu, na kterém se podílelo i Centrum SIX VUT, je důvodem malého počtu dívek a žen v technických oborech to, že se studia obávají.
„Nevěří si na matematiku a fyziku, a to i přesto, že naše studie ukázala, že jejich obavy jsou zbytečné. Studentky jsou zodpovědnější, samostatnější a mají vynikající studijní výsledky,“ popsala spoluautorka studie Lucie Hudcová, která na Ústavu radioelektroniky učí laserové technologie a vyvíjí optické bezdrátové spoje.
Že se ženy bojí technických oborů zbytečně, dokazují i statistiky společnosti Scio: „Průměrný percentil uchazeček o studium na Fakultě informačních technologií VUT v Brně je dokonce vyšší než v případě uchazečů-mužů. Ženy v testu obecných studijních předpokladů dosáhly v průměru percentilu 63,8, zatímco muži měli percentil 62,1,“ uvedla mluvčí společnosti Scio Markéta Majerová.
Chce to lepší práci se středoškoláky
Dalším problémem je podle mnohých i styl výuky matematiky, chemie a fyziky na středních školách. „Už děti musí pochopit, že to není otrava, ale že věda je krásná. Myslím, že biologii se to podařilo. Hodně mě mrzí, že většina dívek vidí fyziku jako nudnou a zbytečně těžkou. Střední školy v dnešní době ani nenastíní, co všechno lze ve vědě dělat, jak to funguje. Alespoň taková je má zkušenost,“ říká Karolína Osičková, studentka Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) ČVUT. Podle ní si málokterá středoškolačka dovede představit svůj život jako vědkyně, protože ani netuší, jak vlastně život vědce vypadá.
Vysoké učení technické v Brně i České vysoké učení technické v Praze se snaží proti genderovým stereotypům ve vědě bojovat nejrůznějšími prostředky. Vysoké školy nedokážou samozřejmě změnit to, jak se ke studentkám středních škol chovají učitelé matematiky, fyziky a chemie. Namísto toho ale nabízejí zájemkyním o studium dny otevřených dveří, oslovují je soutěžemi, kampaněmi a představují své úspěšné studentky i absolventky. Velkým lákadlem technických oborů je pak výborné pracovní uplatnění a jeho odpovídající finanční ohodnocení.
„Možná je problém v tom, že jsou tyto obory vžité jako klučičí a tak spoustu holek ani nenapadne, že by to pro ně mohlo být to pravé. V IT se tohle snaží změnit třeba Czechitas, které už nějaký čas budují komunitu holek ajťaček,“ myslí si Kateřina Žmolíková, doktorandka z VUT, která je momentálně na stáži v Japonsku. Stejně jako její kolegyně z brněnské techniky si všimla, že se počet studentek pomalu zvyšuje, zrovna Fakulta informačních technologií má ovšem zatím nejnižší počet studentek z VUT - studuje na ní 8,6 % žen.
Na opačném pólu je Fakulta jaderná a fyzikálního inženýrství ČVUT, ta se může chlubit poměrně solidním zastoupením žen - studentky tvoří skoro třetinu všech studujících. Fakulta ale neusnula na vavřínech a stále se snaží lákat nové talentované studentky ze středních škol.
„Chceme dát jasně najevo, že ženy do vědy patří, a jsme rádi, že jich u nás mnoho studuje a pracuje. Jsem si vědom, že ve společnosti přetrvávají neodůvodněné předsudky a stereotypy a doufám, že podobnými akcemi povzbudíme a podpoříme další dívky v zájmu o fyziku. Na naší fakultě je čeká jednak kvalitní výuka, a pokud by se v budoucnu chtěly věnovat vědě, máme zde opravdu dobré zázemí,“ uvádí Jaroslav Bielčik z katedry fyziky FJFI, který na 10. února chystá akci Staň se na den vědkyní, která je určena pro středoškolačky.
Jak se žije vědkyním?
Jednou z překážek v podání přihlášky na techniku může být podle současných studentek to, že středoškolačky nevědí, co takové studium obnáší, a nechají se snadno odradit varováními před náročností studia i o tom, že se pro ženy nehodí. Kateřina Chroustovská se nenechala zviklat ani pochybnostmi učitelů a poznámkami o tom, že holky nemají na vědu buňky. „Podporu jsem měla v rodině, taťka vystudoval Automatizaci a měření na FEKTu, takže věděl, co to obnáší. Mamka zase věděla, že i žena může zapojovat zásuvky, tahat kabeláže a přitom vařit, prát a dělat s dětmi úkoly,“ popisuje Chroustovská, studentka VUT a ambasadorka projektu Sem patřím, ve kterém poskytuje podobné informace i dalším dívkám. O důležitosti takového kontaktu se přesvědčila na vlastní oči na své spolužačce z gymnázia, která šla do Brna původně studovat filosofickou fakultu.
„Bydlela jsem s ní, celou dobu viděla, co se učím, jaké protokoly dělám, na co se připravuji. Na konci prvního semestru za mnou přišla, přiznala se mi, že uvažuje o tom, že by šla k nám na FEKT, že jí to připadá docela zajímavé. Nevěřila si, bála se. Říkala jsem jí, ať počítá s tím, že to nebude jednoduché, že tomu bude muset věnovat spoustu času, ale že to určitě zvládne. Nakonec přihlášku podala, začala se učit matematiku na přijímačky a vzali ji. Zpočátku si nechávala zadní vrátka a studovala zároveň i svůj původní obor. Teď už se věnuje jenom FEKTu, zkoušky má úspěšně za sebou. Baví ji to, konečně se našla. A přitom stačilo tak málo: ukázat jí, jak probíhá studium, co se učíme, jak se to učíme, a pak ji přesvědčit, že na to má, stačí jen chtít!“ popisuje zapáleně Chroustovská.
Fakulty pražské i brněnské techniky si mezi studentkami, absolventkami i přednášejícími nalezly mentorky, které mají pomoci překonání zbytků stereotypů a pomohou dívkám zjistit, jestli by pro ně bylo studium techniky správnou volbou.
„Všichni mi říkali, že budu učitelka nebo lékařka. Jenže mě bavila i matematika. Nakonec jsem šla studovat informatiku. Obor digitálních technologií je nesmírně perspektivní, dobře placený a velmi flexibilní. Takže pokud budete mít tři děti, ale zároveň budete vědět, jak navrhovat weby, jak pracovat s daty, nebo dokážete točit videa na YouTube, tak vás lidé budou chtít,“ myslí si Taťána Le Moigne, ředitelka české a slovenské pobočky společnosti Google, která se stala i tváří kampaně VUT.
Pracovní nabídky i firemní školky
Tím naráží na další obavy žen kvůli vědě - problémy s pracovním uplatněním a potíže se slaďováním pracovního a osobního života. „Podle toho, co vidím u nás na fakultě a hlavně na oboru, Experimentální jaderná a částicová fyzika, děvčata přestávají mít ostych tento obor studovat a jsou opravdu výborná. Hlavní problém je pak s podporou během mateřství, aby se ženy mohly do vědy po rodičovských povinnostech vracet, případně aby mohly zůstat v kontaktu se svým výzkumným týmem během mateřských povinností. Mě bylo toto umožněno. Za možnosti, které mi byly poskytnuty, jsem vděčná. Přesto bych v tomto případě byla raději pravidlem než výjimkou,“ myslí si Olga Rusňáková, vědecká pracovnice katedry fyziky FJFI. A dodává, že by se ženy neměly od studia nechat odradit, protože se vždycky dá najít řešení.
„Naše fakulta preferuje individuální přístup a umí ho vytvořit. Při vědecké práci je u nás možnost zkrácených úvazků, ženy mohou zůstat v kontaktu s vědou i v době, kdy je nutné rozdělit čas mezi práci a rodinu. Jsme součástí ČVUT, při níž funguje Univerzitní základní škola a mateřská škola Lvíčata pro děti zaměstnanců,“ líčí Igor Jex, děkan Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské.
České technické obory se navíc mohou pochlubit velkým množstvím úspěšných absolventek, ale i studentek, které pracují na významných mezinárodních projektech. Některé z nich najdete v boxu.
Úspěšné a nadějné české vědkyně
|
 |
