Když Klára Pospíšilová začala v roce 1987 studovat žurnalistiku, politickým tématům se chtěla vyhýbat. Sedmnáctý listopad 1989 ale rozhodl, že všechno bude jinak i v jejím životě. Tehdy dvacetiletá studentka se osobně zúčastnila demonstrace a vyvázla z ní s nalomenými žebry a podlitinami. A už mlčet nechtěla. Obávala se, že tehdejší předseda komunistické vlády Ladislav Adamec nedostane pravdivé informace o tom, co se na Národní třídě v Praze odehrávalo. A tak se s kamarádkou rozhodly, že mu to půjdou říct osobně.
Podle personalistů jsem byla živoucím příkladem toho, že změna je možná i v pozdějším věku. Mně to přitom nepřišlo tak výjimečné.
