Střídavá péče ???

Můj přítel má dceru ve střídavé péči a vidím to spíše jako problém. Sice dcerka chodí pořád do stejné školy, ale její matka bydlí cca 40km daleko a do školy ji vozí, když tam dceru má. Přítel a jeho ex spolu špatně komunikují, těžko se na věcech ohledně dcery domlouvají. Navíc takto nemá dítě prakticky nikde domov a oba rodiče trochu špatné svědomí, což se odráží na chování dítěte. Zkraje dokonce vyhrožovala, že skočí po auto, utopí se atd. Proč tedy nemá dítě jeden domov, kde se střídají po 4 dnech jeho rodiče a ne naopak ???? Nevidím zde nic co by hovořilo pro zájem dítěte

Střídavá péče není dobrá

No, já jsem v novinách četla, že od střídavé péče se v zahraničí zase pomalu ustupuje, protože ji už psychologové nedoporučují v zájmu dítěte. A taky mám dojem, že ve světě savců a především primátů se o mláďata stará jenom matka, je k tomu uzpůsobena nejenom fyzicky, ale i psychicky lépe. A taky jsem četla, že na linku SOS volají několikanásobně častěji děti, které vychovává otec. To je prý nějaká statistika, kterou bohužel už nevím, kde jsem četla.

Holt s přírodou nic neuděláme. To by se tatínkové měli rovnou i rozčilovat že nemohou kojit a rodit.

Re: Střídavá péče není dobrá

Tak nevím jestli se vracíme na stromy.

Byla mi svěřena do péče dcera a během dvou let ji její biologická matka svojí odbornou výchovnou péčí dokonale vymyla mozek nesmysly o mé nové ženě, že kdybych uveřejnil nahrávku její letošní odpolední vycházky s dcerou, tak by se ostatním matkám chtělo přinejlepším zvracet. Bohužel sociální pracovnice  těmto nesmyslům uvěřila a tak se opětovně o dceru soudím.(mimochodem si za loňský rok byla pro dceru pouze osmkrát - a to bydlí 300m od nás, výživné na dceru platí v "magické" výši 200,-Kč) Takže neházejte otce do jednoho pytle, ale zaměřte se také na ty matky, které vám dělají ostudu. Pak to teprve bude právní stát a ne chaos ve prospěch těch co z toho chtějí jen vytřískat slušné výživné.

Střídavá péče

Rozvedení rodiče by si měli uvědomit, že jejich nový partner je pro jejich děti cizí člověk. Pro citlivější dítě to může být příčina nechuti k rodiči. Sama vím o čem mluvím. Po rozvodu si nejprve novou partnerku našel otec a já se jí bála. Otec se ani nesnažil o nějaký kontakt. Po pár letech si nového partnera našla i moje matka a ten s námi žil ve společné domácnosti. V tu chvíli sem ztratila domov, protože mi v něm sídlil cizí člověk. Neměla jsem prostě domov, kde bych byla zcela uvolněná a jen mezi svými. Matčin nový partner byl hodný, měl mne rád a snažil se i o výchovu, ale nikdy jsem si k němu nenašla tu přímou cestičku jako k otci.

Proto si myslím, že střídavá péče jednou v rodině jen s jedním rodičem, pak v rodině s druhým rodičem, který má nového partnera, může v určitých případech dětem ubližovat.

Re: Střídavá péče

Asi máte pravdu, i když…každé dítě je jiné. U střídavé výchovy je pro děti lepší, když se stěhují rodiče. Mám velice dobrou zkušenost s naším rodinným společenstvím. My jsme po rozvodu nechali fungovat naši domácnost dál, kluci bydlí ve svém domově a my se u nich po týdnu střídáme. Má bývalá manželka se odstěhovala ke svému novému partnerovi a když má týden s dětmi, žádný cizí člověk se do rodiny nemíchá. A když má týden bez dětí, tak si to užívá se svým přítelem. A zase bez jeho dětí, protože jejich rodina má pochopitelně také střídavou výchovu a jeho děti jsou zase u své maminky. Funguje to bez nějakých problémů.

Od táty k mámě a zpět

Žiji s přítelem 5 let a do našeho vztahu si přivedl roční holčičku. Uvědomila jsem si, že jestli chci jeho, musím přijmout i jeho dítě. Nešlo to ráz na ráz, trvalo to pár měsíců i let, ale k dítěti jsem si vybudovala krásný vztah a mám ji moc ráda. Je jí teprve 6 let a vím, že problémy teprve přijdou, ale myslím, že jsme to dobře odstartovali.

Co se týče soudu o stanovení péče a výživného, je to strašné. Můj přítel odcházel od soudu jak spráskaný pes, cítil se jak největší hajzl. Přitom nikoho nezajímalo, kdo opustil rodinu (přítel to nebyl) a už vůbec ne to, že pro své dítě dýchá a dělá pro něj vše, co je v jeho silách. Zkoušeli jsme si střídavou péče, bývalá partnerka ihned souhlasila, ale poté co se dozvěděla, že by to šlo přes soud, se ihned stáhla a nechce o tom ani slyšet. Jednou za 14 dní víkend se nám zdá opravdu hodně málo. Naštěstí bývalá přítelkyně je benevolentní a po dohodě si dítě bereme i v týdnu, nebo víkend co ji podle soudu nemáme. Mají otcové vůbec v ČR nějaká práva?

Střídavá péče /?/

Mám dva kluky ve střídavé péči s ex... po 14 dnech. Můj bývalý nechtěl přistoupit na fakt, že je chci do své péče /údajně bych mu je "nepůjčovala", odstěhovala se apod./ a podal spolu s advokátkou protinávrh. Tam kde nás soudili tomu VELMI fandí, a když jsem viděla, co všechno je ochoten "podstoupit" pro to, aby mne vydeptal, odkývala jsem to při druhém stání. JINAK bychom se asi soudili dodnes. 

Pro děti je to výhoda i nevýhoda. Výhody: dostávají více dárků, každý z nás je "někam" bere /výlety např./ Nevýhody: VĚDÍ, že se "nemůžeme" a nevycházíme spolu v dobrém, nemají jasně stanovená pravidla výchovy, mají v životě chaos /Jenže na rozdílném způsobu výchovy manželství právě "SKONČILO"/

Re: Střídavá péče /?/

Škoda, že váš příspěvek působí trošku zahořkle. Ale potvrzuje častou situaci, kdy žena bere střídavou výchovu jako svou porážku a otec jako svou výhru. Ale nemuselo by to tak být. Pro rodiče je to férová remíza. A pro děti, o které tady jde především, to může být velká výhra. Jinak jsem potěšen, když se dozvídám, že čím dál víc soudů fandí střídavé výchově.

Když se pár rozvádí, tak oba nevědí  co bude. City jsou rozjitřené, partneři chtějí od sebe, ale mají strach z budoucna-že přijdou o své děti… Matka automaticky předpokládá, že děti bude vychovávat ona, a styděla by se, kdyby tomu tak nebylo. Nechce před svoji maminkou a kamarádkami vypadat jako asociál, který se nepostará o své děti.

A to je přesně ta chvíle, aby jim soud vnutil střídavou výchovu. Oni se s tím už rodiče nějak vyrovnají, čas obrousí hrany a situace se pomalu usadí. Spoléhat na nějakou velkou spolupráci a komunikaci rozvádějících se manželů je bláhové. Právě tady vidím velký prostor pro sociální pracovnice a soudy.

Ale na špatné zákony je třeba upozorňovat a změnit je

Když je ale zákon špatný, v tomto případě neslouží nejlepšímu zájmu dítěte, je nutné ho změnit. A to tvrdím jako velmi milující matka dětí dnes už odrostlých dětí.

Lidská nezralost

Reagoval jsem níže na Barbořin příběh, výše píše jiný Petr, ale s jeho odpovědí zuzce (sama se píše s malým počátečním písmenem a velké si v mých očích nezaslouží) se ztotžňuji. Má životní partnerka ale zažila na vlastní kůži stejný příběh, jaký zuzka popisuje, a to se svou nevlastní matkou. Její výhodou bylo, že už byla dospělá, nezávislá, ekonomicky soběstačná, s vlastní rodinou. Přesto myslím, že s nevlastní matkou projevila trpělivost, toleranci za hranicí lidského chápání. Ale vrátilo se jí to v dobrém. Myslím, že pár let se projevovala dospěleji než její nevlastní matka, ale ta nakonec také dostala rozum. Dnes na ni její nevlastní matka nedá dopustit, mají výborné vztahy a otec je ta zo patřičně vděčný. Myslím, že je projevem lidské nezralosti, když nový partner nechápe, že rozvedené otce a matky si bere i s jejich dětmi, které obvykle za rozvod svých rodičů nemohou, jsou jím nejvíc poškozené a nepřestávají být dětmi svého rodiče jen proto, že ho uloví jiná žena nebo muž.   

člověk, který se rozvádí

by si měl uvědomit, že tím ztrácí také jediného partnera, který je ke společným dětem schopen mít rodičovský vztah. žádný nový partner nebude schopen mít k dětem tentýž vztah, i kdyby se rozkrájel. rozvedení rodiče mohou od nového partnera očekávat v nejlepším případě to, že bude dětem kamarádem. takový vztah ovšem není samozřejmost, nevznikne okamžitě a na jeho vytvoření musí spolupracovat všechny zúčastněné strany. nezralost může být i na straně například rozvedeného otce, který od nové partnerky očekává, že pro jeho děti bude bez řečí ochotna udělat a obětovat vše, co pro ně dělá jejich matka.

děti

Můj manžel má z prvního manželství 2 děti (14 a 16).Dohodli se na společné výchově,která probíhá tak,že jsou děcka tam,kde zrovna chtějí,není v tom pravidelnost. Jsou perfektně vychovaní,ale přesto mám někdy prostě pocit,že by nemuseli zrovna celý víkend být jen s námi. HOdně těžko se to vysvětluje..já si vzala jeho a není přece automatické,že budu stejně iontenzivně milovat i jeho děti. Byť jsou hodné a milé. Ne vždy na ně mám prostě náladu...má zde prosím někdo podobnou zkušenost,jak to řešit???

Re: děti

Život možná není vždy jen o tom na co máte náladu! Jestli máte ráda svého muže tak to snad překousnete a pokud jste si ho vzala jen pro prachy , tak jeho děti vyštípete o to nemusíte mít strach!

Střídavá péče - hezky to zní, ale....

Sama jsem rozvedená již 6 let, mám dvě děti - v době rozvodu jim bylo 6 a 9 let. Také bylo stanoveno každých 14 dní sobota a neděle, otec si z počátku pro děti chodil, celý víkend s nimi nic nedělal, děti měly být již naučené a úkoly napsané aby on nemusel nic kontrolovat. Návštěvy najednou začli být problém, místo v deset hodin, přišel ve dvě - aniž by se ozval, že přijde dýl, několikrát přišel ještě v podnapilém stavu. Několikrát jsem - hlavně v létě nevydržela čekat jestli přijde nebo nea udělali jsme si program po svém.Po měsíci přestal chodit úplně.O děti se vůbec nezajímá, svátky,narozeniny a vánoce pro něj neexistují.Nepřišel se podívat na dceru ani do taneční a to jsem ho zvala. Zavidím všem párům, kteří se dohodli a funguje to , jak střídavá péče, tak i víkendy. Můj bejvalej mi nebere ani telefony. A to když jsme se rozváděli, tak vyváděl, že se bez dětí neobejde a chtěl do péče jenom syna,  nebo , že si můžu vzít děti obě a jemu nechat byt. Tak má byt.

Re: Střídavá péče - hezky to zní, ale....

Podnapilému chlapovi bych děti nesvěřila ani kdyby byl tisíckrát jejich otec. Myslím, že v této diskusi je dost odstrašujících případů, že ne každý muž, který se rozvádí a vyvádí, že bez děti nepřežuje, to opravdu myslí vážně. Tak prosím pánové nejmenujte soudkyně a sociální pracovnice "femofašistkami" atd. ony těch případů vidí dost a dost. Připouštím, že někdy nemusí rozhodnout správně, ale to je na vás pánové otcové, abyste je přesvědčili, že opravdu o dítě chcete střídavě pečovat a péči myslíte vážně a do všech důsledků a zvládnete ji stejně dobře jako matka.

Vlastní zkušenost s otcem

dovolte mi abych se podělila o svoji zkušenost s vlastním otcem: Moji rodiče se rozvedli když mi bylo 9 let. Otec nebyl zvyklý se o mne starat, psal se rok 1971. Byly určeny návštěvy vždy o víkendu odpoledne. Několik návštěv, kdy jsem s otcem byla sama na vycházce se uskutečnilo, pak ale otec jednou nemohl, pak mu do toho něco vlezlo atd... výmluvy pokračovaly. Přestala jsem se s ním tedy stýkat.

Po celou dobu mých studií ale vzorně platil výživné ale nic navíc. Žádné dárky k narozeninám, Vánocům atd. Jen se na ředitelství střední školy a poté i na děkanátě vysoké školy zajímal o můj prospěch a moji matku častoval dotazy zda je nutné abych studovala.

V cca 21 letech jsem otce sama vyhledala, domluvili jsme si schůzku. Když jsem schůzku telefonicky potvrzovala tak najednou opět nemohl... V roce 1990 jsem jej opět potkala, již jsem měla 2 děti - zasklil mne. Zemřel v roce 1991. O jeho smrti jsem se dozvěděla až z výzvy notáře na dědické vypořádání. Ani nevím kde je pohřbený.

Re: Vlastní zkušenost s otcem

Smutný příběh. Nevím, jak v tomto případě, ale myslím, že často jsou na vině nové partnerky nebo manželky otců, které je často tlačí do toho, aby se s dětmi z dřívějšího vztahu přestali stýkat a pokud je chlap trochu slabší povaha a vybral si dominantní partnerku, často na to dá, "pro klid doma". Ženy a soudy takové příklady pak bohužel často pokládají za "doklad", že zájmu otců se nedá věřit.