Potíž je v tom, že zákrok je v českých podmínkách u obou pohlaví zatím nevratný.
Technicky vzato je vasektomie (přerušení chámovodu) muže jednodušší a také levnější. Je to jen ambulantní zákrok. Jenomže muž po ní bude až do smrti neplodný. Tedy třeba nějakých třicet, čtyřicet let, zatímco složitější a dražší sterilizace ženy zkrátí její reprodukční schopnost asi tak o deset let do doby, než by přirozeně přestala menstruovat.
Neplodný nejsem muž
SterilizaceCo stojí v cestě? 1. Nevratnost zákroku |
Psycholog Petr Šmolka uvádí za muže některé argumenty, kvůli nimž je pro ně vasektomie takřka nepřijatelná.
"Pro mnohé je penis a plodnost tím hlavním atributem mužství. Pro některé téměř jediným! Navíc se jim občas poněkud pletou pojmy a nejsou s to odlišit jemné rozdíly mezi sterilizací a kastrací. Pak se lze jen těžko divit, že sterilizovaný muž se jaksi necítí být mužem. Zvláště, pokud má výraznější problémy se sebevědomím. Což se týká zhruba tak devíti mužů z deseti. Pro mužské ego je ztráta plodnosti často tak těžkou ranou, že by někteří byli s to považovat dobrovolnou sterilizaci pomalu za sebevraždu," zní jeden z důvodů.
"Gentleman, o kterém jsem si myslel, že ve mně převažuje, ustupuje ješitnému chlapovi, a ač se tomu bráním, volám: Já ne, já ne!" Tak na otázku, kdo by měl zákrok podstoupit, reaguje devětatřicetiletý Jaroslav, otec tří dětí. "Vím, že to je kruté a nespravedlivé, ale žena po čtyřicítce je od přírody v jiné situaci než muž. Nepředpokládám, že bych ještě v životě začínal nový vztah a uvažoval o dítěti, ale ta definitiva je děsivá. Sám bych na vasektomii nešel, ale ani partnerku bych nikam neposílal, pokud by sama nebyla přesvědčená, že to tak má být."
Že neplodnost představuje jakousi méněcennost, a zejména u mužů, to potvrzuje také známý sexuolog Radim Uzel. Ale i některé ženy si podle něj po sterilizaci připadají méněcenné. "U nás se to týká především romské populace," uvádí sexuolog.
"Těžko říci, odkud tento pocit pramení. Snad se to časem cílevědomou sexuální výchovou podaří překonat. Je to veliký rozdíl proti mentalitě mužů ve většině západoevropských a zejména severoevropských zemí. Například v Nizozemí jsem byl už před dvaceti lety svědkem zakládání klubů sterilizovaných mužů, tito byli na svůj status neplodnosti hrdí a nosili dokonce jakési odznaky, které je označovaly za neplodné. U nás je dosud něco takového nemyslitelné," říká. Upozorňuje také, že ve výše uvedených zemích mají partneři po zákroku naopak větší radost ze sexu, protože odpadl strach z nežádoucího oplodnění.
Zadní vrátka
Kromě délky reprodukčního věku, vnímání plodnosti jako atributu mužství, jsou ve hře ještě "zadní vrátka", neboli záludná otázka, "co kdyby" jednou bylo všechno jinak? Pokud by se manželství rozpadlo, děti by zůstaly pravděpodobně s matkou a muž by si tak mohl založit ještě další úplnou rodinu, napadá nejednoho.
Ženy bývají často pragmatičtější. "Kdybych už žádné další hádě nechtěla a sterilizace by znamenala jen to, že ušetřím za antikoncepci, pak na ní jdu okamžitě," tvrdí například třicetiletá, zatím bezdětná Lenka.
Když si totiž žena již další dítě z nějakého důvodu nepřeje a bojí se interrupce, je ochotna přistoupit v krajním případě i na sterilizaci. "U některých může zafungovat i 'infekce'. To v případě, že některá kamarádka daný zákrok podstoupila a pochvaluje si výsledek," popisuje Šmolka.
Nicméně i ženy bývají opatrné, tak jako pětatřicetiletá Helena, matka dvou dětí: "Jsem zásadně proti takovým nenávratným krokům. Nikdy nevíš - zamiluješ se do jiného chlapa, zemře ti dítě a budeš chtít jiné. Jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Pokud bych musela odpovědět, tak z čistě sobeckého hlediska bych řekla, ať ji podstoupí muž," směje se.
Podobně se na radikální antikoncepci dívá sedmačtyřicetiletý Petr, otec pěti dětí. "Sterilizace pro mě není. Nevidím pro ni důvod, nikdy jsem o ní se svými partnerkami neuvažoval. Je jedno, zda u muže, nebo u ženy – je to nouzový zásah. Nikdy bych ji po své partnerce nechtěl a stejně tak bych nechtěl, aby ji chtěla ona po mně. Nevím, jaká situace by musela nastat. Nikdy totiž nevíš, co se může stát a kdy toho budeš litovat," říká.
Antikoncepce je starost ženy
Úvahy o konečném řešení ovlivňuje také další vžitý stereotyp a totiž to, že antikoncepci tak nějak až nezdravě považujeme převážně za "ženskou záležitost". Pánská hormonální ani bariérová antikoncepce u nás neexistuje. "A ženy stereotyp potvrzují, když využívají dostupnosti nejmodernějších pilulek a tělísek," říká psycholog Šmolka a přidává poslední, relativně ještě milosrdné vysvětlení, proč má muž k vasektomii dál než žena ke sterilizaci: "Muži mají obecně větší strach z jakýchkoliv lékařských zákroků. Nejeden muž by, kdyby to jen trochu šlo, poslal docela rád manželku místo sebe třeba i na operaci prostaty," vtipkuje psycholog.
O sterilizaci některého z nich diskutoval doma i třicetiletý Ondřej se svou manželkou. "My jsme přesně ten případ - vždy jsme chtěli jen tři děti. Další už tedy neplánujem ani náhodou a vždycky jsme se chlubili, že všechny jsme měli plánované. Na druhou stranu nám nevyhovuje skoro žádný druh antikoncepce. Takže jako logické řešení se nabízí sterilizace. Ale těch sporných momentů je příliš mnoho.
Naše debata probíhala asi takhle: ´Sterilizace? A co kdybychom někdy chtěli ještě jedno dítě,´ říká žena, ale já to vylučuji. ´Kdybych Tě poslal na sterilizaci, připadal bych si jako sobec a necita,´ říkám já, ale žena se mi směje: ´Co kdybys chtěl někdy dítě s nějakou mladší, až mě opustíš?´ V tu chvíli v duchu odcházím na sterilizaci, abych jí dokázal, že ji miluju...
Nakonec jsme téma ukončili jako příliš definitivní řešení," usmívá se Ondřej.
Já tedy ne, jdi ty!
Pokud je operativní ukončení plodnosti pro pár jediným východiskem (a nejde-li o zdraví ženy), měl by zákrok podstoupit muž. Neexistují žádné rozumné důvody, proč by to měla být žena.
"Obhajování předsudků je problematické a racionální argumenty neexistují," říká sexuolog Radim Uzel. Vžité stereotypy a předsudky však činí takové rozhodnutí pro muže těžší než pro ženu. Proto je psycholog Petr Šmolka shovívavější.
"Popravdě řečeno, nechtěl bych být v kůži muže, který by svou ženu nutil k něčemu, co sám odmítá. Podobná debata už jen těžko může dopadnout dobře. I kdyby v ní 'zvítězil', může to být vítězství vpravdě Pyrrhovo, "vysvětluje Šmolka.
Tragikomickým vyústěním je pak podle něj sterilizovaná žena, odmítající manželovi sex - mimo jiné i proto, že ji k té sterilizaci donutil právě on. Křehká mužská duše však dokáže vyvádět ještě onačejší kousky. Dokonce i tam, kde se pro sterilizaci rozhodne žena sama.
"Místo, aby ji ocenil - nebo alespoň pomlčel, je s to vystartovat, že vše podstoupila jen proto, aby mu mohla být bez rizika nevěrná," popisuje krajní následky psycholog.
"Neumím si představit, že řeknu partnerce, ať se nechá sterilizovat, nebo že ona mě pošle na vasektomii, ale ani že já sám se nabídnu, že na zákrok půjdu, či že se nabídne ona," říká pětatřicetiletý Michal, šťastně ženatý otec dvou dětí.
Přitom právě on a jeho žena jsou možná k takovému radikálnímu řešení ideální kandidáti, protože Michalova žena nechce užívat hormonální antikoncepci. "Špatně ji snáší - pokusů bylo několik s různými léky. Tělísko její tělo odmítlo za poměrně dramatických okolností a nemáme ani jeden chuť to znovu zkoušet," líčí situaci a dodává: "Používáme kondomy. Nejdřív nás to obtěžovalo, ale pak jsme přišli na to, jak to ústrojně začlenit do ´hezké chvilky´."
Krajní nebo moje řešení
Na rozdíl od Šmolky je Uzel zastánce změny stávající legislativy, která se řídí 37 let starou vyhláškou. Podle ní o sterilizaci rozhoduje komise buď ze zdravotních důvodů, anebo tehdy, má-li žena čtyři děti, případně tři a je starší pětatřiceti let.
Dočasná sterilizaceVe Spojených státech přišli s novinkou - metodou IVD - Intra Vas Device. Průtok chámovodem se nepřeruší natrvalo, ale jen se ucpe. Muž je sterilní, ale jen po dobu, kterou si určí sám. Pokud chce počít další dítě, ucpávka se z chámovodu odstraní. Tato metoda se ale v Česku zatím neprovádí. Zájem by o ni zřejmě byl. |
"Většina lidí se domnívá, že rozhodnutí o vlastní plodnosti či neplodnosti by mělo patřit mezi základní lidská práva," tvrdí Uzel. Návrh na úpravu zmíněné vyhlášky leží podle něj na ministerstvu zdravotnictví přes dvacet let.
"Dříve s úpravou nesouhlasili komunisté, dnes jsou zase proti katolíci. A když si k tomu připočítáte celý šlendrián panující mezi našimi zákonodárci, tak tady je výsledek. Pokud se už 15 let nedokážou domluvit na restrikci své vlastní imunity, tak se nelze divit tomu, že otázku dobrovolné sterilizace budou ´řešit´ dalších 37 let," uvažuje Uzel.
Podle Šmolky by měla sterilizace muže či ženy zůstat opravdu pouze krajní možností tam, kde vše ostatní již selhalo.
"V našich podmínkách poměrně rozvinuté západní civilizace je přece tolik jiných možností vysoce účinné antikoncepce. Z pozice manželského poradce mne poněkud děsí představa, že by se sterilizace měla stát masovějším jevem. Přibylo by tím totiž další opravdu pikantní téma sporů. Jako bychom jich už tak neměli dost a dost," domnívá se psycholog.
