„Viděl jsem, že je to práce, která má obrovský smysl, daleko větší než cokoli, co jsem předtím dělal,“ popisuje Štěpán Jílka první návštěvu dětského domova, tehdy v roli právníka ombudsmana. „Když jsem tam jel úplně poprvé, obával jsem se, s jakými sígry se potkám. Poznal jsem tam ale jen strašně zraněné a zklamané děti, které si často prošly peklem,“ vypráví.
Nikde ale nejsou definovány meze ani podrobnější postupy. Chybí právní úprava, jak zasáhnout, když je dítě nebezpečné sobě nebo okolí.