Při čtení vaší nové knihy jsem si mockrát říkala: Toho člověka přece znám! Nevyčítají vám rodina nebo kamarádi, že se promítají do vašich postav?
Zajímavé je, že se v mých knihách hodně poznávají lidé, kteří tam vůbec nejsou. A naopak ti, o kterých se tam mluví nebo které popisuju, se kupodivu většinou neidentifikují. Jako by u nich fungovala jakási slepota, dokonce řeknou: „Ježiši, tato postava, to je tak děsný člověk!“ A já nemůžu než souhlasit… Samozřejmě ale obvykle kombinuju několik charakterů dohromady.
Nefotogenický může být i objektivně krásný člověk. A naopak.
