Klinika pro léčbu neplodnosti Gyncentrum v Ostravě má skvělou polohu. Vedle ní je gymnázium, přes ulici Vysoká škola báňská. Každý den kolem procházejí desítky potenciálních dárců spermatu. Maturanti a vysokoškoláci o této možnosti přivydělat si vědí.
„Naše umístění je strategické, kluci z vedlejších škol mají zájem. Potíž je v tom, že z deseti zájemců ochotných darovat sperma vyhoví jeden. Jsou to osmnáctiletí mladíci a už zjišťujeme, že budou mít problém otěhotnět partnerku,“ říká ředitel společnosti Gyncentrum Michal Poláček.
V Evropě a USA se nyní nedaří počít dítě přirozenou cestou každému šestému páru. V padesáti procentech z těchto případů je problém na straně mužů. Ve třiceti na straně žen, ve zbývajících případech mají potíže oba nebo se příčinu neplodnosti prostě nepodaří zjistit. „Zatímco údaj třicet procent žen je léta stejný, mužů, kterým se nedaří počít dítě, rok od roku přibývá,“ vysvětluje Michal Poláček.
Jens. Blond vlasy, modré oči, 185 cm vysoký. Student tělovýchovy. Má rád fotbal a lyžování. Thor. Blond vlasy, hnědé oči, 180 cm vysoký. Student chemie. Hraje na klavír, hovoří dvěma jazyky. Arve. Světle hnědé vlasy, modré oči, 183 cm vysoký. Student kvantové mechaniky. Rád tančí, lyžuje. Co to je? Část nabídky z americké verze internetových stránek dánské společnosti Cryos International.
Jedná se o největší spermobanku na světě, která dodává sperma do více než čtyřiceti zemí. Zakladatel Cryosu Ole Schou využil poptávky po spermiích ve velkém stylu. Jeho reklamní materiály sice působí spíše jako ze sci-fifilmu, ale jedná se o realitu. Výsledkem je zásoba čtvrt milionu zkumavek, z nichž každá obsahuje miliony zmrazených spermií, roční tržby několik milionů eur a více než dvanáct tisíc narozených miminek.
Za jeden odběr muži v Cryosu dostávají padesát eur, a protože dánské zákony umožňují, aby sperma od jednoho dárce bylo poskytnuto až pětadvacetkrát, je jasné, že když se Ole Schouovi podaří narazit na nějakého toho Jense či Thora, má vyhráno.
Taky vás teď napadá tohle? Počítejme. Kdyby Jens zplodil dvacet pět dětí, jak velká je pravděpodobnost, že se některé z nich náhodně setkají a třeba se do sebe zamilují? Samozřejmě ani jeden z nich netuší, že jejich skutečným otcem není „jejich“ otec, ale nějaký student Jens.
Ideální dárceJste urostlý, vysokoškolsky vzdělaný mladý muž? Nabídněte svoje sperma. |
Nejčastější dárci? Studenti medicíny
„Typický dárce spermatu? Student, který si chce finančně trochu přilepšit. Nějaké spasitelství v tom nehledejte,“ říká sexuolog Ondřej Trojan. Ví, o čem mluví, jako student si tímto způsobem taky přilepšoval. „Tehdy byla odměna pět set korun poměrně slušná motivace a finanční situaci tak řešilo více studentů,“ přiznává.
Příjemkyně spermatu mohou být spokojené, velmi častými dárci jsou právě studenti medicíny. Takže je dost velká pravděpodobnost, že otcem dítěte nebude úplný tupec. „Myslím, že pro peníze to dělá devadesát procent dárců spermatu. I když pod čarou samozřejmě může hrát roli i podvědomá samčí snaha rozšířit svůj genotyp do co nejvíce míst. Je to nejpříjemnější ze všech způsobů darování tělních tekutin. Krev a plazmu dáváte většinou bezplatně a ještě kvůli tomu musíte v nemocnici strávit více času,“ míní sexuolog Trojan.
Šestadvacetiletý Martin, učitel z Prahy, chodil dávat sperma těsně po studiích. „Nalákala mě kamarádka, která v laboratoři zkoumá spermie. Platil jsem si podnájem a hodila se každá pětistovka,“ říká. Přiznává, že teď občas přemýšlí, zda z jeho spermatu skutečně vzniklo nějaké dítě.
"Moje mužské ego docela potěšilo, když mi laborantka řekla, že tak kvalitní spermiogram se už vidí málokdy. Navíc mám kamarádky lesbičky, které žijí spolu a touží po dítěti. Přemlouvaly mě, abych předstíral, že jsem partnerem jedné z nich a poskytl přímo jí sperma k umělému oplodnění. Tvrdila, že u lékaře vše sama zařídí. To už mi ale připadalo příliš šílené a vycouval jsem,“ vypráví.
A jsme u toho. Ano, sperma je skutečně čím dál vzácnějším zbožím a mnohé ženy jsou kvůli němu ochotné udělat ledasjakou vylomeninu. V jedné pražské klinice pamatují případ, kdy žena přijela se zkumavkou spermatu a tvrdila, že její manžel se s ním osobně nemohl dostavit, protože musel rychle odjet do práce.
Jak jsem byl na odběru ve spermobance |
Jednalo se o druhé vyšetření, při prvním byl spermiogram jejího muže značně mizerný. Vyšlo najevo, že se snažila lékaře ošidit. Původní verdikt zněl, že spermie jejího manžela nejsou kvalitní, proto zkusila podruhé podstrčit jiné, doufala, že kvalitnější. Věřila, že podvod nikdo neprohlédne a všichni budou spokojení. Manžel bude žít s pocitem, že může mít děti, a nebude se tudíž divit, když ona otěhotní. A to by si už nějak sama zařídila, bez lékařů.
Jiné ženy zase zkoušejí přemluvit lékaře, aby jim ukázali dárce, jehož sperma mají dostat. Aspoň fotku, pane doktore, prosím... „Ženy vymýšlejí ledacos, ale je naprosto vyloučené, aby s dárcem přišly do kontaktu,“ vysvětluje Pavel Čermák, vedoucí lékař Institutu pro léčbu neplodnosti v ostravském Gyncentru.
„Všechny chtějí vysokoškoláky, kteří jsou co nejvíce podobní jejich mužům. Je na lékaři, aby vybral dárce podobného vzhledu. Hledáme ty se stejnou barvu vlasů, očí i přibližně stejného vzrůstu,“ vysvětluje. „Dbáme také na to, aby měli shodnou krevní skupinu. Aby se pak nestalo, že po porodu začnou sestřičky běhat s očima navrch hlavy, že dítě má jinou krevní skupinu než rodiče,“ dodává jeho kolega Michal Poláček.
Pánové, vezměte i spolužáky
Než se taková darovaná spermie dostane tam, kde je o ni zájem, je to složitý proces. Sperma může v Česku darovat pouze muž s minimálně středoškolským vzděláním. Musí mu být mezi osmnácti a pětatřiceti lety. Podstoupí řadu vyšetření, která vyloučí, že trpí nějakými nemocemi. Po šesti měsících musí vyšetření podstoupit znovu.
Podepisuje prohlášení, že si není vědom žádné své nemoci, nikdy neměl homosexuální styk, nepíchal si drogy a že nebude pátrat po totožnosti dítěte, které z jeho spermatu může vzniknout. Lékaři a laboranti se shodují, že si také všímají, jak dárci působí, a pokud se jim nezdají psychicky zcela v pořádku, odmítají je.
Rychle zmrazit!Některým dárcům lékaři sdělí, že by si pro jistotu měli nechat své sperma zamrazit pro vlastní potřebu. Už v jejich dvaceti letech je totiž tak mizerné, že z něj ve třiceti s velkou pravděpodobností žádné dítě nebude. |
„Sice jsou schopni mít dítě, ale na dárcovství to nestačí. K zamražení je třeba mimořádně kvalitní spermiogram, to znamená minimálně sedmdesát milionů spermií v mililitru ejakulátu. Běžně mají muži dvacet až čtyřicet milionů. To číslo stále klesá. Před patnácti lety jsme se setkávali s případy, kdy muži měli sto milionů spermií na mililitr, v posledních třech letech takový nebyl ani jeden,“ vysvětluje.
V České republice z darovaného spermatu vznikne obvykle jedno až dvě děti, maximum je pět. Dostat darované sperma může jedině žena, která přijde k lékaři s manželem či partnerem, u něhož lékaři prokážou, že nemůže mít děti. „Naštěstí nyní máme k dispozici mnohem více moderních metod, jak pomoci k dítěti i párům, které by před lety neměly šanci. Na využití darovaných spermií je tak odkázáno méně párů než dříve,“ říká Michal Poláček.
Přesto se na nástěnkách na chodbách vysokých škol a na internetových stránkách zdravotnických společností stále objevují inzeráty: Pokud máte zájem darovat sperma, budeme opravdu rádi a můžete se objednat na naší recepci. Pokud přijdete se spolužáky, tím lépe.
Čím dál častěji se stává, že se z takové recesistické výpravy spolužáků vyklube pořádná deprese. To když lékaři rozjařené partičce mladých mužů sdělí, že by si někteří z nich pro jistotu měli nechat své sperma zamrazit pro vlastní potřebu. Už v jejich dvaceti letech je totiž tak mizerné, že z něj ve třiceti s velkou pravděpodobností žádné dítě nebude.
„Lidé si totiž neuvědomují, že mezi schopností erekce a plodností je malá souvislost,“ říká sexuolog Ondřej Trojan. „Jsou muži, kteří mají dost testosteronu, kvalitní erekci, ale mají třeba neprůchodné chámovody. Takový muž funguje jako obecní býk, ale s početím má problém,“ vysvětluje.
Lepší zkumavka než soused
Musí to být zvláštní pocit, vědět, že vaše manželka nosí v břichu dítě ze spermatu jiného muže. Nebo ne?
„Je to pořád lepší než podezření, že nám vypomohl třeba soused,“ říká šestatřicetiletý lékárník, jehož manželka otěhotněla před osmi lety díky dárci spermatu. „Po letech trápení mi to už bylo jedno. Já bych bez dětí žít dokázal, ale žena se trápila. Náš vztah se kvůli tomu málem rozpadl. Zpočátku to byl zvláštní pocit, ale pomohl mi kolega lékař. Vysvětlil mi, že to mám brát stejně, jako když mi někdo daruje krev. Teď jsem vděčný, že máme dceru.“
To je muž, který se s vědomím, že nemůže mít děti, vyrovnal. Stejně jako jeden ostravský horník, který poté, co po mnoha nekonečných vyšetřeních uznal, že problém není v jeho ženě, lékaři řekl: „Tak jí tam, doktore, něco dejte, ale hlavně ať to není nějaký Mongol.“
Občané mongolské národnosti jistě prominou, on to nemyslel špatně. Lékaři se totiž shodují, že jedna z nejstresovějších situací pro muže je právě moment, kdy se dozvědí, že nemohou mít děti. Ono tedy pak ještě nějakou dobu trvá, než se rozhodnou, že tomu uvěří.
„Berou to jako selhání základní biologické funkce,“ říká sexuolog Ondřej Trojan. „Nejhorší jsou případy, kdy se kvůli tomu ze sexu místo potěšení stává povinnost. To bývá začátek konce vztahu,“ vysvětluje.
„Obvykle většina případů probíhá stejně. Muž pošle ženu, aby se nechala vyšetřit. Když zjistí, že musí přijít i on, nějakou dobu to oddaluje. Když pak konečně přijde, urazí se, když mu řekneme, že problém není v jeho ženě. Pak zase nějakou dobu trvá, než se rozhodne, co dál. Chovají se všichni stejně. Je jedno, jestli v práci řídí bagr, nebo banku,“ vypráví šéf Gyncentra Michal Poláček.
Přesto jsme na tom v Česku zatím, přes všechna varující čísla o ubývajících počtech spermií, celkem dobře. Centra zabývající se umělým oplodněním hlásí, že jejich zásobárny jsou zatím zaplněné tak, že se nestává, aby zájemkyním neměla co dodat.
To například v Austrálii jsou na tom hůř. Nedávno tam dokonce lékaři kliniky v Melbourne vyzvali poslance parlamentu, aby šli ostatním Australanům příkladem a stali se dárci spermatu. „Zásoby kvapem ubývají, nutně je musíme obnovit,“ řekl ředitel kliniky Gab Kovacs. „Když ostatní muži uvidí, že jsou známé osobnosti veřejného života ochotny udělat tento krok, určitě je budou následovat,“ uvedl.
Doufejme, že u nás taková krizová situace nikdy nenastane. Těžko si představit horší noční můru než podezření, že ve vašem dítěti kolují geny českých zákonodárců.
Co spermiím nesvědčíSCHOPNOST MUŽŮ MÍT DĚTI SE ZMENŠUJE, KDYŽ: 1. Žijí ve znečištěném prostředí. Nyní například vědci z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd dělají rozsáhlý dlouholetý výzkum na severu Moravy, který má zjistit, nakolik má špatné ovzduší v průmyslové oblasti vliv na úbytek spermií. 2. Kouří, pijí alkohol nebo berou drogy. Nepříznivě působí také hodně kořeněná jídla. 3. Nyní probíhá řada dalších výzkumů, které zjišťují, co všechno má na úbytek spermií vliv. Zkoumají se například i saponáty na mytí nádobí a čisticí prostředky. |
