Lidský mozek je podle vás přetížený. Proč?
Internet je jeden z nejúžasnějších vynálezů lidstva, ale nepoužíváme ho správně. I proto už sociální sítě vlastně vůbec nejsou sociální. Přestaly být místem setkávání a seznamování, staly se globálním tržištěm, kde se obchoduje s naší pozorností. Majitelé Facebooku, Instagramu a dalších podobných stránek používají velmi neférové psychologické prostředky, aby nás tam coby uživatele udrželi co nejdelší dobu.
S přáteli na Facebooku přece diskutujeme úplně stejně, jako když si zajdeme „pokecat“ do hospody.
Většinu těch „přátel“ vůbec neznáme. Nereagujeme na to, co napsali, ale co si jen myslíme, že napsali. Řešíme svůj vlastní výklad. Navíc nás neustále rozptylují další příspěvky na zdi. S někým diskutujeme a do toho vyskočí třeba příspěvek někoho jiného, jak byl u moře. My po tom moři zatoužíme a vyvolá to v nás frustraci. S touhle přenesenou emocí se pak vrátíme do původní diskuse a „přítele“ seřveme za něco, co vlastně neřekl. Na Facebooku se prostě komunikace podivně kroutí. Nikdy si nemůžeme být jisti jejím skutečným významem.
V čem je rozdíl proti debatě v hospodě?
V diskusi s živým člověkem se neustále učíte, co znamená navazovat a udržovat mezilidský vztah. Roli hrají sociální dovednosti, které na sítích nepotřebujete. A právě v tom je velké nebezpečí. S mobilem a počítačem si hrají už tříleté děti. Asi tak do šesti nebo sedmi let je mozek maximálně naladěn na získávání informací o tom, jak funguje svět i já sám. Vše přijímá bez hodnocení, jestli je to dobré, nebo špatné, bez cenzury, jestli je to pravda, nebo lež. A do tohoto nejcitlivějšího období přichází internet. Dospěla generace, která k němu měla přístup úplně odmalička.
Každou sobotu
Uvařte si pivo! Nový český fenomén: domácí výroba piva. Co k tomu potřebujete? Čtěte v příloze MF DNES Víkend
Co to s ní provedlo?
Prožitek sociálního kontaktu u nejmladší generace už probíhal z iluzorního bezpečí za obrazovkou. Takový člověk se nenaučí, jak diskutovat, co znamená pohled do očí, podání ruky nebo třeba flirtování. Neumí zvládnout odmítnutí. Na internetu tyhle věci probíhají jinak než v reálném světě. Když tam v diskusi s někým nesouhlasíte, můžete ho zablokovat nebo mu napsat něco, co byste mu do očí nikdy neřekl.
Proto ty záplavy webových nadávek a urážek?
Za to může efekt anonymity a odstupu. Na internetu se snižuje naše citlivost a padají zábrany. Nemáte zpětnou vazbu, co naše psaná urážka s druhým člověkem udělá. Jako kdybychom to psali – sypali do bezejmenného prostoru, kde vlastně ani nejsou lidé. Dalším problémem internetu jsou negativní emoce, kterými jsme ve virtuálním prostoru zavaleni.
Co si pod tím představit?
Během pár minut na vás vyskočí lži, nadávky, nahota, utrpení, války, nehody, smrt… Přitom stránky si nejčastěji prohlížíte doma, což vytváří iluzi bezpečí. Doma se nám přece nemůže nic stát! A teď si představte, že jste malá holka a najednou se na vás z webu vyvalí obrazy násilného sexu. Okamžitě je to ve vaší duši a už se toho nikdy nezbavíte. Vyvíjející se mozek to nemůže zvládnout. Nebo ve vás něco otevře dávná traumata. Každý v sobě nosíme nějaký strach, kterému bychom se chtěli vyhnout. Jenže na webu je prostě všechno.
Nastupující generace je tedy zválcovaná něčím, co my jsme ještě nezažili?
Přesně tak. Jejich mozky nejvíc reagují na všechno, co je nové. Podstatou evolučního úspěchu našeho biologického druhu je snaha prozkoumat každou novinku. Zajímá nás, co je za rohem, za okrajem mapy. Objevovat nové věci je nejryzejší podstata člověka. Internet je tak návykový proto, že poskytuje neustálý a nekonečný přísun novinek. Všechno je tam čím dál intenzivnější, aby to přilákalo naši pozornost. Je to interaktivní, zábavnější než realita. A mozek je na internetu navíc ještě odměňován.
Facebookových matek přibýváJsou sebestředné, hledají cestu ze samoty  |
Jak?
Vše nové způsobuje vyplavení dopaminu, což je látka, která mozku přináší pocit slasti. Dopamin je zodpovědný za motivaci a to zvyšuje naši šanci na přežití. Jenže mozek hledá nejjednodušší řešení. Velmi rychle si zvykne, že nové podněty – a tedy i slast – může získat i bez fyzické námahy z počítače. Mladí lidé jsou na technologii závislí i proto, že na sociálních sítích je velmi snadné zaujmout, a tedy dostat sociální odměnu v podobě lajku.
Dejme tomu, že se vyfotím se staženými kalhotami a fotku zveřejním. Je to primitivní, ale zaujme to spoustu lidí.
Budete mít tisíce lajků a sdílení, v tu chvíli přijde dopaminová odměna. Na sociálních sítích se nám zdá, že nás ostatní oceňují, ale skutečný vztah s druhými to není. Lidé pak sedí doma a ve snaze získat lajky donekonečna zveřejňují naprosté hlouposti. Nevšimnou si, že nejedí, nehýbou se, nemají partnera a už týden neuklidili. Právě toto považuji za nejnebezpečnější. Používáním sociálních sítí se čím dál víc uzavíráme. Všimněte si, jak se spolu přestáváme bavit. Zdravit se, ptát se na cestu, povídat si ve vlaku s cizími lidmi. Čím víc komunikačních technologií, tím jsme uzavřenější. Už ani v hospodě si nepovídáme. Každý sleduje displej mobilu, takže je vlastně sám.
Mobily, e-maily, SMS nebo Facebook, to všechno přece slibovalo propojit nás s druhými.
Jenže nás to od sebe naopak odděluje. To, že pořád něco „sdílíme“, nás ochuzuje o skutečné sdílení a mezilidský kontakt. Zanikají přirozené sociální okruhy. Už se nedere peří, nechodí se do kostela. Všímám si, že to chybí hlavně ženám, které jsou víc společenské než muži. Mají sice partnera, ale jsou samy, protože on je buď v práci, nebo na Facebooku. Aby si to kompenzovaly, nakupují na internetu, takže se stávají ideální cílovou skupinou pro inzerenty.
Alžběta Protivanská
|
„Když si koupím tuto kabelku a tento prsten, přestanu se cítit sama?“
O závislosti na nakupování se moc nemluví, ale řada lidí má opravdu pocit, že samotu zaplní předměty. Sociální sítě to bohužel podporují. Každý tam sám sebe ukazuje jako hezčího a bohatšího, než ve skutečnosti je. Všechny ty cizí zážitky a předměty vzbuzují naši touhu. Taky byste chtěl cestovat támhle, uvařit si tohle, mít tak krásnou přítelkyni, auto a boty. Máme pocit, že když si všechny ty věci koupíme, přinese nám to stejný pocit štěstí, jako mají všichni ti skvělí lidé na fotkách. Ale i když to uděláme, nakonec zase stejně přijde nuda a prázdnota. Na Facebooku pak zjistíme, že jsme vlastně chtěli něco jiného, než jsme si pořídili.
Nekonečný kruh utrpení?
Nikdy jsme neměli tolik informací o tolika lidech, kteří se nám zdají úspěšnější a šťastnější než my. Sociální sítě nám umožňují srovnávat se s druhými, a náš vlastní život se nám proto nezdá dost dobrý. Náš pocit štěstí je pořád menší a menší. Neustálé zahlcení podněty navíc způsobuje, že mozek přestává rozlišovat mezi signálem a šumem. Prostě už nedokážeme říct, jestli je pro nás ta záplava informací z internetu důležitá, nebo není. Opravdu je pro svou spokojenost a rozvoj potřebujeme?
Jak na nás ta záplava působí?
Je dokázáno, že v pracovní paměti udržíme jen asi pět věcí. Co budu dělat zítra, co chci v životě dokázat… A pak je tam něčí nahatá fotka z Facebooku, sleva na boty a kdoví co ještě. Tento odpad se nám neustále točí v hlavě. Jediný, kdo z toho těží, jsou majitelé sociálních sítí a inzerenti. Usilovně se snaží přitáhnout a udržet naši pozornost a daří se jim to. Podněty jsou čím dál hlasitější, barevnější, blikavější, sexuálnější a násilnější, protože právě to vzbuzuje největší emoce. Mozek nerozlišuje mezi skutečností a fikcí, což způsobuje bizarní situace. Sedíme v bezpečí domova, máme co jíst, nic nám nehrozí, ale bojíme se. A tak raději utrácíme peníze.
Kdysi jsem četl tlusté knihy, ale dnes jsem ztratil schopnost dlouhodobé koncentrace. Proč?
Protože jste živoucím důkazem škodlivosti sociálních sítí. Neustále kradou vaši pozornost, která ale není neomezená. Sítě ji zcela rozkouskují, takže se už na nic nedokážeme soustředit. To mimo jiné způsobuje, že se informace z krátkodobé paměti nepřenášejí do paměti dlouhodobé. Když jste dřív četl knihu, nořil jste se do silného příběhu.
Kopčem loví mamuta!
Třeba. Tu scénu si dodnes dokážete představit do nejmenších detailů, protože jste ji kdysi díky čtení doslova zažíval s pravěkými lovci. Díky silným emocím se to z pracovní paměti uložilo nejen do dlouhodobé paměti, ale i do podvědomí. Máte to tam dodnes. Kvůli internetu je ale naše pracovní paměť přehlcena spoustou informací s různým stupněm důležitosti a intenzity emocí. Do dlouhodobé paměti se proto neukládá skoro nic. Už si nepamatujeme silné příběhy, ale jen nekonečný tok malicherností ze sociálních sítí. Nejhorší je to u mladé generace. My si ještě vzpomeneme, jaké to bylo, když jsme třeba seděli na diskotéce a pozorovali, jak kamarád balí nějakou slečnu. Učili jsme se tím, že jsme si všímali chování lidí kolem sebe a napodobovali jsme ho. Ale mladá generace už jen kouká do mobilu. Kvůli závislosti na virtuálním světě už neudrží pozornost k vnějšímu světu.
Sociální sítě dětem zakázat nejdeAle mluvte o nich  |
Co to s nimi udělá?
Neumějí lelkovat, zevlovat a nudit se. Být s roztříštěnou pozorností sám, jen se svými myšlenkami je největší peklo na světě. Jako kdyby se vám v hlavě rojilo hejno včel. Právě proto řada lidí tahá z kapsy mobil třeba i při čekání na tramvaj. A právě proto taky neudrží trvalé vztahy, nemají pevná přátelství, nevydrží v práci.
Za to všechno mohou sociální sítě?
Je to ještě horší. Jejich neblahý vliv přichází pomalu a plíživě, stejně jako bolest, kterou způsobují. Až za velmi dlouho zjistíme, že nám na Facebooku a Instagramu utekly pod rukama nejkrásnější a nejproduktivnější roky našeho života. Až si uvědomíme, co všechno jsme kvůli banalitám na sociálních sítích nestihli, bude už pozdě.
Co s tím? Zahodit mobil a smazat profil na Facebooku?
Všechny tyhle nástroje se dají používat vědomým způsobem. 95 procent toho, co za den děláme, je zvykových, takže začněte věnovat pozornost svým návykům. Zjistíte, kdy během dne máte největší tendenci brouzdat nekonečným obsahem internetu. Nainstalujte si aplikaci sledující čas, který trávíte na sociálních sítích. Moji klienti díky tomu zjišťují, že až čtyři hodiny denně tráví zcela neproduktivně. Facebook jim doslova „vypne“ hlavu.
Kdyby ten čas věnovali třeba angličtině, za rok se perfektně domluví.
Na to, abychom se naučili základy jakékoli činnosti, stačí 20 hodin. Jsou o tom studie. Za pouhý týden abstinence od sociálních sítí tedy můžete zvládnout základy cizího jazyka, hry na kytaru, programování, paličkování. Cokoli vás napadne. Poskytne vám to radost - na rozdíl od Facebooku.
Jak se zbavit závislosti?
Do webového prohlížeče se dá nainstalovat doplněk, který vám na Facebooku zablokuje zeď, takže neuvidíte cizí příspěvky. Zůstane jen messenger a události, tedy živí lidé. Na užívání sociálních sítí si můžete vyhradit jen určitou dobu nebo si nastavit časovač. Samozřejmě to ale vyžaduje velkou vůli a sebekontrolu.
Co s telefonem?
Nosíte ho pořád v kapse, takže si z něj vymažte sociální sítě. Mějte je jen na počítači. Mému telefonu každý večer v devět hodin zešednou barvy. Je to obrovský rozdíl, mě potom tolik neláká se na něj dívat. Navíc se mi automaticky přepne tak, že se mi po deváté hodině nikdo nedovolá.
Co dál může pomoci od závislosti?
Každý den si na patnáct minut sedněte, zavřete oči a pozorujte svůj dech. Nemusíte tomu říkat meditace, ale třeba trénink pozornosti. Asi po dvou měsících se objeví pocit klidu, jistoty, lásky. A taky se obnoví schopnost soustředění. Cíleně zaměřená pozornost na to, co si opravdu přejete, nakonec může zásadně změnit váš život.
