Třeba kvůli nemoci. Anebo proto, že má potíže s chováním či zapojením se do normálního života. Pro nás rodiče je asi přirozené, že náročnějšímu dítěti věnujeme mnohem víc času a myšlenek než tomu bezproblémovému. A to „pohodové“ dítě pak přehlížíme, jako by bylo ze skla.
Pokud máme aspoň trochu rodičovské sebereflexe, nemusí z toho vzniknout žádný nebezpečný problém. Ze skleněných dětí můžou vyrůst úžasně zralé a empatické osobnosti, ale jejich dětská role má zkrátka svoje rizika.
Když ze skleněného dítěte vyroste dospělý člověk, bude z něj ideál všech šéfů i kolegů.
