Pryč jsou časy, kdy se v placené řádkové inzerci šetřil každý úhoz, a proto zájemci o seznámení krátili sdělení o sobě na pár nejnutnějších formálních údajů. Ne že by ani tenkrát nešlo narazit na osobité výjimky: „Nepraktický Ing., CSc., 37letý, hledá sympatickou partnerku se znalostí angličtiny,“ čteme ve štědrovečerním vydání Rudého práva z roku 1989. Vyčníval i inzerát v Mladém světě z jara 1990: „Moje vlastní máma mě chce oženit. Mě, kterému je teprve 25/188. Prosím Vás, děvčata, pomozte mi!!! Zn.: Děkuji.“
Pak přišel internet. Seznamovací inzerát od té doby nelimituje počet řádků, pisatelé se můžou bezplatně rozepsat do neomezené šíře. A leckdo grafomansky neodolá, takového inzerenta lze zařadit do kategorie:
Dobráci jsou pravým opakem bytostí. Jsou nenároční, myslí to dobře, nemají štěstí, stále to však nevzdávají.
