Ještě předtím než jsem se na kurz vypravil, jsem se v duchu několikrát proklínal, že jsem na tuhle nabídku kývl. Kdo tam proboha bude? "Ti, kdo chtějí někoho stůj co stůj sbalit," odpověděla mi chladně kamarádka, které se svěřuji. Neuklidnila mě.
Kurz pražské školy vaření Chefparade začíná v sedm večer. Mělo by nás být celkem dvacet - půl na půl. Jakmile někdo vejde do dveří, ostatní ho nenápadně zkontrolují. Většina zatím osamoceně postává v prostorách školy vaření, která vznikla na místě bývalé samoobsluhy na frekventované pražské ulici.
Od samotářů se odlišuje jen skupinka tří mladších, dobře oblečených žen okolo pětatřiceti let. Popíjí pivo a jako jediné se hlasitě baví. My samotáři se už modlíme, aby se začalo vařit.
VAŘÍME VE VÝLOZE
Interiér školy vypadá jako z kurzu televizního vaření - obrovská moderní kuchyň s šesti sporáky uprostřed místnosti.
Jen čekám, kdy odněkud vyskočí Jamie Oliver. Co ale ze samoobsluhy zůstalo, jsou výlohy. Takže jsme tak trošku jako v ZOO. Každý z nás je navlečený do svítivě žluté nebo červené zástěry, ale atmosféra je zatím pořád nesmělá. U každého sporáku je seznam ingrediencí, potřebné suroviny a návod, jak jídlo udělat.
"Vybírám jídla, která nejsou moc známá, takže se něco naučíte, ale zároveň nejsou moc složitá, aby byl čas se věnovat i něčemu jinému," naznačuje majitel Chefparade Marcel Vargaeštok důvod, proč jsme na kurz přišli. "Jste tým, takže byste si měli pomáhat navzájem," snaží se účastníky kurzu vyprovokovat k větší aktivitě.
Jeho snaha se začíná vyplácet. Největší skupinka se tvoří u sporáku, kde se připravují hráškové kofty. Jak udělat z drcených hrášků něco jako karbanátek, se ukazuje být nad síly většiny z nás. Ostatní jídla žádné problémy nepřináší a kuchyní to začíná vonět. To už se ale ledy začínají definitivně prolamovat. Při vaření se to bez komunikace neobejde.
Největší úspěch má dva metry vysoký sympaťák Jindra, jehož vyprávění při plnění paprik je slyšet po celé kuchyni. Další body sbírá, když obrací omeletu ve vzduchu. Jestli dnes večer někdo zaujal některou z žen, tak je to on.
ZÁBAVA, I KDYŽ NIKOHO NESBALÍTE
Asi za hodinu a půl je po vaření, takže nastává fáze ochutnávání. Postupně sním asi tři večeře a končím dezertem v podobě kokosové rýže s mangem, který by dorazil i slona. Po tomhle výkonu mě chuť randit přechází definitivně. Ne tak ostatní. Z kurzu vaření se pomalu stává party.
"Tak je to pokaždé. Lidi jsou nejdřív nesmělí, ale pak se to rozjede. Někdy páry spolu i odcházejí domů," říká Vargaeštok.
Do školy vaření a randění to chce vyrazit s tím, že se budete bavit. Ale i když budete odcházet sami a bez telefonu na některého z dalších účastníků, můžete si říct, že jste se za pětistovku naučili pár zajímavých jídel. A hladoví domů neodejdete.
Kokosová rýže s ovocem* 200 g rýže (po uvaření má být "lepkavá") Do téměř uvařené rýže přidáme citronovou kůru, vanilkový cukr, rozinky a zalijeme kokosovým mlékem. Mléka můžeme přilít jen polovinu a pak ho postupně přidávat podle toho, jak se bude vstřebávat do rýže - podobně jako při vaření italského rizota. Za stálého míchaní přivedeme směs k varu. Pak stáhneme plamen na minimum a vaříme bez pokličky tak dlouho, dokud rýže nezměkne. Průběžně mícháme, aby se nic nepřipeklo ke dnu hrnce. Kaši odstavíme a necháme zchladnout, vlažná kokosová rýže totiž chutná lépe než horká. Dáme ji do misek nebo hrníčků a poklademe nakrájeným čerstvým, případně kompotovaným ovocem. Thajské kuře s bazalkou* kuřecí prsa (tofu) Nakrájíme maso a papriku na tenké proužky. Natrháme bazalku na kousky - nekrájíme! Nalijeme olej do rozehřátého woku, maso na něm zprudka osmahneme a vlijeme sojovou omáčku. Pak přidáme další omáčky. Okořeníme chilli a paprikou. Smažíme 1 - 2 minuty. Na konci přidáme bazalku a hned sejmeme z ohně. Podáváme s rýží. |
