Děti často odmalička slýchají, že mají mít rády ty ostatní, dělat radost babičkám, potěšit spolužáky. Vlastně je nikdo neučí myslet na sebe. A to je velká chyba.
Jakmile takto vychovaný člověk dojde na velké životní křižovatky, najednou může zjistit, že se nemá o koho opřít. Žena v průběhu života často přijde na to, že během let ztratila sebe samu. Že si neumí naslouchat a ani nechápe, proč by tak měla činit.
Jak říká terapeutka Iva Kyselá z Akademie rodičovství: „Ze slov ztratila jsem sebe samu lze vyčíst: Nerozumím si, nevím kam jít, není mi dobře, nemám se ráda, okolí mě vnímá, jak nechci, nesnáším se, jsem neschopná, tolik jsem se obětovala, ať jsou druzí šťastní, a zpět nedostávám nic, nikdo mě nemá rád a podobně.“
Problém je, že dnes lidé, především ženy, posuzují svůj vztah k sobě přes další lidi. Přes ty důležité v životě každého jedince – mámu, tátu, partnera a všechny, na nichž nám záleží (kolegy v práci, kamarádky…). Z jejich chování k nám rády usuzujeme, jaké jsme.
Podle měřítka všech lidí kolem se díváme na sebe. Jsme skvělé, hodné, krásné, přitažlivé, pracovité, úžasné, lenivé, nepřitažlivé, nedůsledné, tlusté, nespolehlivé. Za svůj život potkáme opravdu mnoho hodnotitelů. Je nezbytné jejich hodnocení nebrat moc vážně.
Jakmile to uděláme, vzniká podle terapeutky paradox mezi tím, jak vnímáme sebe a jak nás bere okolí. A často vyhraje právě mínění lidí zvenku. Ženy takové zjištění a pocit, že selhávají, bolí. Velmi. Navíc se vnímání sebe sama touto formou zacykluje – a vymanit se poté z bludného kruhu nedostatku vlastního sebevědomí, to je běh na dlouhou trať.
Nesnažte se vyhovět druhým
Ideální je naučit se odstřihnout od názorů, které o vás nic nevypovídají, ale naopak vám ubližují. „Ženy, které to dovedou, zůstanou více samy sebou, protože si věří, že ony jsou těmi, které si zajišťují své štěstí i smutek. A je pouze na nich, co přijmou,“ vysvětluje terapeutka.
Potřebujete najít samu sebe?Odpovězte si na následující otázky.
|
Veškeré principy chování určující naši životní cestu si člověk sbírá od dětství. Jedním z nich je domněnka, že šťastnou vás dělají druzí. Ale tak tomu není.
Okřídlené rčení praví, že šťastný musí být člověk sám za sebe, protože nikdo jiný to za něj neudělá. A je v něm ukrytá hluboká pravda. Štěstí vám nepřinese to, jaké mínění o vás mají ostatní lidé, ale to, jak se vnímáte vy sama.
Všímejte si žen, které každodenně míjíte venku na ulici. Jsou mezi nimi takové, které třeba ani nejsou nijak atraktivní, ale hrdě se nesou, znají svou hodnotu. A pak je část těch, které mohou být dokonce půvabnější, avšak pospíchají, hrbí se, nedívají se druhým do očí.
Ty první v dětství slýchaly, že jsou úžasné. Že dokážou skvělé věci. A ony je opravdu dokážou. Takové ženy totiž vědí, že zvládnou cokoliv, protože jsou vnitřně přesvědčeny o své jedinečnosti.
Ženy z druhé skupiny v dětství poslouchaly: „Nedělej to, co by tomu řekli druzí...“ a podobné věty, které je postupně dohnaly k tomu, že se chovají tak, jak chce jejich okolí. Studiem počínaje, přes kariéru, která je nebaví, až po výchovu dětí, jež je nenaplňuje. Dělají to, čemu nevěří. Jen proto, že je ostatní třeba budou mít raději.
Odborníci se shodují, že tomu tak stejně nebude. Nikdy. Lidé jsou manipulativní, a když vám neustále opakují, co děláte špatně, není to míněno jako pomoc, ale tah k vlastnímu prospěchu. O vás vůbec nejde. A že se ztratíte v přáních jiných? Komu na tom záleží?
Pochvalte sama sebe
Na své cestě za nalezením sebe sama si najděte jednu malou věc, činnost, aktivitu, která vás těší a máte z ní radost. Věnujte se jí a nenechte si na ni sáhnout. Baví vás kurzy kresby, ale vykašlala jste se na ně, protože děti jsou malé a dvě hodiny by bez vás nevydržely? Ale přežily by. A vy si odpočinete a budete mít pocit, že se konečně navracíte k vlastnímu já.
Prvním krokem na cestě k uzdravení sebe sama není přeměna myšlení z hodiny na hodinu, což ani není možné, ale spíš změna stylu: Žít okamžikem přítomnosti, tady a teď. Terapeutka Iva Kyselá doporučuje: „Zapomeňte na to, že ráno budete přemýšlet, co se asi stane večer, v noci hloubat nad tím, jak dopadne porada zítra. To přece nejste vy. Vy se chcete ráno v klidu nasnídat, jít si zaběhat, v noci se vyspat. Věci se dějí, jak mají. Jistě je dobré být občas připraven, můžete se ale připravit na konflikt s manipulativním manželem, který vám bude vyčítat i nos mezi očima? Tak vidíte, nekažte si kvůli tomu celý den. Obecně platí nastavit se do modu životního principu: Život se nějak poskládá! Pokud jej přijmete, uleví se vám.“ |
Kromě toho – není od věci během takových časových intervalů hovořit sama se sebou. Nakonec tak zjistíte, že jste zajímavou osobností, kterou stojí za to poznávat víc a víc.
„Nejprve si vyberte činnost malou. To proto, že smyslem procesu je zažít radost z toho, že jste to zvládla. Jakmile se dostanete přes tento první krůček, oceníte se a můžete si naložit další aktivitu. Opět se dostaví hřejivý pocit úspěchu – jsem dobrá. Nehledejte ocenění u jiných, poplácat se po ramenou musíte sama. Nikdo jiný to tak dobře neudělá, protože by se vždy mohlo objevit nějaké ale,“ dodává terapeutka Iva Kyselá.
Možná malé krůčky pro lidstvo, ale obrovské pro vás. Až budete dostatečně silná na to poznat se do hloubky, vyrazte na výlet. S nejlepší kamarádkou, tedy se sebou. Díky ní zjistíte, jak silná a zajímavá osobnost jste.
A až se tak stane, bude na čase dát o svém novém přístupu ke světu vědět i ostatním. Ti, kdo vás opravdu milují, budou tleskat a podporovat vás. Ti, kterým na vás nezáleží, možná zjistí, že bude lepší, když se vaše životní cesty rozejdou. Nebraňte jim. Vy tu přece nejste kvůli jejich, ale kvůli vlastnímu štěstí. Navíc jste tak skvělá, že vedle vás prázdno dlouho nezůstane.
