Co to znamená sebevědomá sebeobrana?
Linda Štucbartová: Jde o přístup, kterému se v angličtině říká empowerment self defence (ESD) a my zdůrazňujeme především, že jde o sebeobranu pro každého. Český překlad sebevědomá sebeobrana někdy vyvolává dojem, že učíme lidi aktivně bojovat. Ale to je jen jeden z pěti jejích principů, které jsou: mysli, zakřič, utíkej, bojuj a nasdílej.
Učíme lidi bránit se v různých situacích. Hodně se zaměřujeme na prevenci, posilování intuice a slovní sebeobranu. Chceme dodat ženám, ale i dětem a mužům a všem, kteří to potřebují, účinné nástroje. Já pracuji například i s onkologickými pacientkami a pacienty, seniorkami a seniory, s lidmi, kteří se necítí bezpečně a potřebují zvýšit sebevědomí, tedy vědomí toho, že je v jejich silách se bránit.
Bianka Urbanovská: K osobní bezpečnosti přistupujeme holisticky. Učíme také deeskalační techniky, nastavování hranic a asertivní komunikaci. Vždy respektujeme bezpečnostní rozhodnutí jednotlivců, budujeme komunitu. Protože pokud se člověk, a speciálně žena, něčemu brání, její okolí to často vnímá tak, že je hysterická a trapná. Společnost není v úplně ideálním nastavení na to, aby se ženy za sebe stavěly.
Linda ŠtucbartováJe první a zatím jedinou certifikovanou lektorkou ESD v České republice a zakladatelkou ESD Czechia. Působí jako členka Výkonné rady Česko-izraelské smíšené obchodní komory, lektorka a koučka. Věnuje se problematice leadershipu, komunikace a vyjednávání. Na ESD jí zaujala praktičnost celého konceptu a využitelnost v praxi i pro ty, kteří nemají předchozí zkušenost s bojovými sporty. Více o ní na: www.diversio.cz/esd-czechia |
Váš trénink je tedy vhodný úplně pro všechny?
Linda Štucbartová: Našimi klienty jsou lidé, kteří by primárně asi nezvažovali, že budou chodit na bojová umění nebo výcvik. V rámci pandemie covid-19 jsme všichni byli svědky toho, že násilí a agresivita ve společnosti roste. V domácnostech i na veřejných prostranstvích. V Praze, která byla donedávna velmi bezpečným místem, narůstá agresivita i v prostředcích hromadné dopravy. A to má vliv především na pocit bezpečí těch zranitelných skupin.
Fyzická obrana je tedy až předposledním krokem celé sebeobrany?
Linda Štucbartová: My samozřejmě lidi učíme, že schopnost bránit se je lidské právo, jak říká zakladatelka ESD Judith Sidikman.
Bianka Urbanovská: Já učím hodně ženy, děti, teenagery a teenagerky a řekla bych je jedna třetina všeho se týká fyzické sebeobrany a dvě třetiny jdou za posílením sebevědomí a komunikace. Všichni víme, že fyzická sebeobrana je důležitá věc, ale naše techniky jsou jednoduché.
Jedna naše kolegyně z Izraele často mluví o tom, že lidé, kteří si prošli nějakým traumatem a v kritický okamžik „zmrzli“ a zůstali paralyzovaní, se díky fyzické sebeobraně vlastně léčí. Naučit se fyzicky bránit je přesně to posílení, které potřebují. Ale je potřeba dělat to krok za krokem a při zábavných aktivitách.
Linda Štucbartová: Při práci se seniory a zdravotně postiženými vždycky říkám: využívejte slabých míst protivníka. Hůl se dá použít jako zbraň, ubránit se můžete i na vozíku. I lidé s hendikepem se mohou bránit. Jen musí vědět jak, nacvičit si to a přemýšlet o kontextu.
Setkáváte se často s tím, že tyto skupiny lidí čelí agresi?
Linda Štucbartová: 87 % útoků přichází od osob, které jsou nám známé či blízké. Se seniory nacvičuji také často slovní obranu. Jak se bránit podvodným dodavatelům hrnců a energií a telefonátům, které z nich chtějí vymámit peníze. Násilí má mnoho podob.
Vykejte a udržujte odstup, radí lektorka, jak se nestát obětí násilníka |
Učila jsem i nevidomého mladého muže, že jeho hendikep neznamená, že musí být snadným cílem. Že má dobrý sluch a může křičet. S Biankou velmi dbáme na to, aby se lidé naučili projevovat hlasem. Vyplácí se například útočníkovi vykat, aby si případní svědci nemysleli, že jde o konflikt mezi blízkými lidmi, do kterého nemají co zasahovat.
Bianka Urbanovská: Pokud jde o ženy, která z nás nemá nějakou negativní zkušenost? Násilí je spektrum, ne heslo ve slovníku. Posměšky, jemné pošťuchování, ponižování, šikana v práci. V těchto situacích vám fyzická obrana moc nepomůže.
Bianka UrbanovskáZaložila na Slovensku organizaci Za seba a učila stovky žen a teenagerů z různých prostředí. Pracovala s Amnesty International či Lenovo Slovakia. Vytváří obsah zaměřený na osobní bezpečnost pro sociální sítě. ESD jí pomohlo naučit se deeskalovat konflikty a pracovat efektivně se svým tělem. Najdete ji na sociálních sítích pod heslem: zaseba.sebaobrana |
A musíte na to jít jinak…
Linda Štucbartová: Nastavit si hranice a říkat, co vám vadí, je z nastavení naší společnosti pro ženy určitě těžší. Kromě toho je vždycky dobré říct, jak by to mělo být.
Teď jsem třeba řešila v rámci jedné mezinárodní korporace, že některé národy nejsou zvyklé na takovou tu povinnou pusu na tvář. Ale ta dotyčná si myslela, že při předávání dárku tomu musí vyhovět a vydržet to. Kdyby to odmítla, asi by se vůbec nic nestalo. Ale u těchto maličkostí, kdy si necháme prolamovat hranice, to začíná. A u větších událostí už jsme úplně ztracení.
Bianka Urbanovská: V rámci našich kurzů si lidé, a já mezi ně také patřím, často uvědomí, že třeba sami překračují osobní hranice svých blízkých. Ženy mají někdy pocit, že muži mají například vždy chuť na sex. A to tak prostě nemusí být. Pomáháme budovat hranice z obou stran.
Lidé často dělají věci, o kterých si neuvědomují, že nám vadí. My jim to musíme umět říct. Jinak nemůžeme čekat, že se to změní. Každý je zodpovědný za to, jestli a jak se za sebe postaví. My mu ukážeme, jaké prostředky k tomu může využít. Svět bohužel zatím není místem, kde to není třeba.
A proto začínáte už u dětí?
Linda Štucbartová: V Izraeli, USA a Kanadě je ESD již často součástí výuky ve školách jako efektivní prevence šikany. Pokud dokážu vyjádřit své potřeby a co mi vadí, tak se prostor pro šikanu minimalizuje.
Já jsem učila na pražském gymnáziu smíšenou třídu, a zatímco dívky vítaly především všechny ty tipy a triky, chlapci si začali uvědomovat, že když jdou například večer po ulici za dívkou, je lepší, když přejdou na druhý chodník a nebudou jí stavět do situace, která by jí mohla být nepříjemná. Tahle reflexe se mi moc líbila.
V našich školách by se něco takového taky určitě neztratilo.
Linda Štucbartová: Já jsem moc ráda, že záštitu našemu pražskému setkání poskytla radní Mariana Čapková a mým cílem je výhledově dostat tuhle problematiku i do škol. Tak jako si povídáme o kyberbezpečnosti, budeme si povídat o obraně nás samých.
Násilník vás testuje, nebojte se ozvat, radí ženám instruktor sebeobrany |
Bianka Urbanovská: Minulý rok jsme vyučovaly v Albánii učitele a učitelky středních škol a je samozřejmě skvělé, když pedagogové, psychologové a celý sbor ví, jak řešit prevenci násilí dřív, než k němu dojde. I učitelé často překračují hranice. Na Slovensku zažilo víc než 75 % studentek a studentů vysokých škol sexuální obtěžování, a to i z pozic pedagogů. Tady hraje velmi důležitou roli komunita, která vás podpoří, když se ozvete.
Vaše působení se tedy neomezuje jen na vaše rodné země?
Linda Štucbartová: My jsme s Biankou tak trochu obnovily federaci a ač jsme každá jiná generace, spolupracuje se nám velmi dobře a daří se nám myslím skvěle síťovat i s dalšími ženami napříč Evropou i dalšími kontinenty.
Já budu mít v rámci tréninku jednu lektorku z Rumunska, které je 68 let a zaměřuje se na svou věkovou skupinu. Přijede také olympijská medailistka v taekwondu, která se věnuje prevenci násilí na pracovištích. A stále hledáme lidi, kteří by chtěli přispět k tomu, aby násilí díky prevenci a tréninkům ze společnosti postupně mizelo.
Kde vás mohou případní zájemci o vaše kurzy najít?
Linda Štucbartová: S Biankou pravidelně vypisujeme kurzy v Čechách i na Slovensku, takže doporučujeme sledovat naše sociální sítě. Ráda navážu i spolupráci s organizacemi, tak jako se to stalo s Aliancí žen s rakovinou prsu, s onkologickými pacientkami nebo s Židovskou obcí v rámci jejich projektu pro přeživší holokaustu. A ozývají se mi i z korporací.