K plavbě na zaoceánské lodi jste se poprvé dostala v roce 1993. Jaké byly vaše první dojmy?
Vyrazila jsem do Jižní Koreje s tříměsíčním a sedmiletým synem. Letěli jsme tam za manželem, který na tamější zaoceánské lodi dostal angažmá – vystupoval jako bavič. Když jsem tam přijela, byla jsem jako Alenka v říši divů, několik dní mi trvalo, než jsem se rozkoukala. Zaoceánská loď je svět sám pro sebe, malé plující město. Je tam řada obchodů, divadlo, kasina, bazén, spa, někdy i ledová plocha na bruslení! Každý si tam může najít to své. Já si brzo oblíbila posilovnu. Dannyho jsem vždy odložila do dětského koutku, kde bylo zajištěné hlídání. Takže babičky na výpomoc jsem nepotřebovala.
Doma se divili, že k snídani nejsou švédské stoly a k večeři není výběr z deseti jídel. Danny neznal ani českou kuchyni.
