Zkuste na chvilku zavřít oči a vzpomenout si, kdy jste naposled byli sami. A co jste dělali. Je těžké si vzpomenout, že? Samotu většina z nás příliš nezkoumá. I přesto si pokuste vybavit, jak jste se přitom cítili. Jaké pocity ji doprovázely.
Někdo si ji zřejmě užíval, jinému mohla být na obtíž. Pro některé mohla být i docela nepříjemná. A ostatní možná nevnímali nic zvláštního. Každý zkrátka samotu vnímá jinak. Jeden ji vyhledává, jiný ke své spokojenosti potřebuje jistý level společenského dění. A když se mu ho nedostává, není ve své kůži.
Když mi bylo dvacet, vydala jsem se na tříměsíční putování po Japonsku. Sama. Před tím jsem cestovala Mexikem a Guatemalou. Také sama. A náramně jsem si to užívala. Až jsem se při pohledu na skupinky a páry, které jsem potkávala, sebe sama ptala, jestli vůbec jsem normální.
Samotné mi ale bylo dobře. A dosyta jsem si samoty užívala až do třiceti, kdy se mi narodila dcera. A ta mému samotářství v podstatě učinila přítrž. Samota se pro mě najednou stala nedostižným luxusem. Status matky znamená totiž její pravý opak.
S miminkem máma nikdy není sama. Když ne přímo fyzicky, tak mentálně určitě. Neustále je na něj vnitřně napojená. S tím, jak dcerka rostla, přibývalo i okamžiků, kdy jsem si samotu opět mohla vychutnávat. Ale s mým single cestováním byl konec. To nahradilo cestování s rodinou.
Samota, ekonomická závislost i vztahové potíže. To vše obnáší mateřství |
Nemohu říct, že by bylo horší, ale jiné určitě. I přesto samotu stále vyhledávám. Jsem ráda sama se sebou. Samota mě přímo nabíjí. Stejně jako cvičení, procházky se psem a dobré jídlo. Uklidňuje mě. Umožňuje mi soustředit se na mé vlastní myšlenky, pocity a přání.
Znám přitom spoustu lidí, kteří být sami neumí. Páry, které jsou na sebe tak zvyklé, že bez sebe nedají ani ránu. Mnoho lidí se také samoty bojí. Naprosto bezdůvodně. Samota totiž nijak neubližuje. Naopak. Podle odborníků dokonce může být prospěšná a svým způsobem pak dokáže učinit setkání intenzivnějšími.
Umíte být sami?
Je důležité odpočinout si od lidí, protože všeho moc škodí, i lidského kontaktu. Z potřeby být skutečně sám se v dnešním hektickém světě stal dokonce i dobrý prodejní artikl. Na dračku jdou kurzy meditace, pobyty ve tmě i poutní cesty. Jejich cílem je jediné: vrátit se z přeplněného světa sami k sobě. Ke své vlastní společnosti. Samota, to jste totiž vy a vaše myšlenky.
Nejde ale jen o samotu jako takovou, nýbrž o stav, v němž budete spokojení. Není to váš případ? Je pro vás těžké oprostit se od přítomnosti ostatních? Problém je zřejmě v tom, že nejste svým vlastním nejlepším společníkem. A to je přirozené. Člověk je tvor společenský a má potřebu se obklopovat blízkými.
„Z průzkumů vychází, že samota sama o sobě není příliš pozitivní zkušenost,“ říká koučka Helena Theunissen. Jít sama do restaurace, na koupaliště, koncert, do kina, na kamarádčinu svatbu, jet sama na dovolenou... Pro někoho absolutně nemyslitelné. Jak asi budu vypadat? Co si o mně ostatní pomyslí?
Nastal ideální čas na sólo dovolenou. Využijte příležitost poznat sama sebe |
Právě z těchto důvodů se někteří lidé samotě vyhýbají. Či ji přímo zahánějí. Často prostřednictvím aktivit, které je samy o sobě vůbec nečiní šťastnými. V pátek večer až do ranních hodin obrážejí večírky, na něž ani jít nechtěli. „Příliš hlučná samota vnitřního duševního světa a pocit, že jim něco uniká, jsou však horší než nezajímavá oslava,“ konstatuje námi oslovená koučka.
Samota je podle ní také často spojovaná s pocitem vykořenění či vyloučení. „Čiší z ní opuštěnost a smutek. Asi je to dáno tím, že historicky člověk sám v pravěké přírodě neměl příliš šancí přežít. Ostatně, lidé patří do skupiny tvorů, jejichž mláďata přicházejí na svět plně závislá na rodičovské péči. Je také spojena s určitým pocitem sebeobviňování. Když jsem sama, tak asi se mnou musí být něco špatně. Jinak by ostatní chtěli být v mé společnosti a já bych sama nebyla.
Samotu dokonce používáme jako formu trestu – vezměte si jako příklad samotku ve věznicích či děti, které za trest posíláme do kouta, aby tam pobyly chvíli samy a dostatečně „zpytovaly“ své svědomí. Podobné vyloučení ale můžeme cítit, i pokud se ocitneme v určité nové životní etapě, přestěhujeme se, nastoupíme do nové práce nebo školy, pustíme se do podnikání atd.
Osvobozující i drtivá samota. Pět tipů, jak ji využít opravdu naplno |
Prostě všude tam, kde jsme noví a máme pocit, že (zatím) nezapadáme. Pocity samoty ale přinášejí i nové životní zkušenosti – děti odešly z rodného domu, zemřeli rodiče, rozešli jsme se s partnerem. Tady už ale vstupujeme na tenký led křehké lidské duše a nebojme se v těchto případech obrátit na psychologa.
Samota a vztah
Pokud se o někom řekne, že je sám, tak nás hned napadne, že se mluví o tom, že není ve vztahu. I tato představa má často negativní zabarvení: Chudák holka, ještě si nikoho nenašla! A co teprve, když je té holce přes čtyřicet! „To už je úplné neštěstí,“ řekl by jeden. Jenže! Víte vy vůbec, jak vypadá dnešní život tzv. single holky?
Na toto téma se Heleně Theunissen rozpovídala osmadvacetiletá Týna. Nic konkrétního ji prý netrápilo, jen se chtěla na svůj život podívat s nadhledem, možná si trochu ujasnit, jakým směrem se vydat dál. Týna pracuje v marketingu, bydlí s jednou spolubydlící v pronajatém bytě a pořád někde pobíhá.
„Ráno se vidím se spolubydlící, během chvíle se přes sociální sítě spojím s desítkami přátel, pak jedu nacpanou dopravou do práce, kde mám prima kolegy, následují schůzky u klienta a večer bowling nebo pivo s kamarády z vysoké. Můj problém je v podstatě opačný, nemám dost prostoru být sama se sebou!“ A ve výčtu svých aktivit pokračovala: pravidelné plavání, cestování po Čechách s cestovatelskou skupinkou z Facebooku, víkendy u rodičů, občasné hlídání synovce.
Jeden by řekl, že Týna je sama. Ona se přitom tak necítí. Čas jen pro sebe přímo vyhledává, a ne a ne ho najít. A stálý partner pro ni nebyl na pořadu dne. Po několika letech se Helena s Týnou potkala znovu. Ta za tuto dobu mimo jiné absolvovala trasu do Santiaga de Compostela, známého poutního místa na severu Španělska. Poutníci sem povětšinou míří sami, cestou objevují krásy přírody, ale i rozmanitá zákoutí své duše.
Týna během této cesty rozjímání přišla na to, že potřebuje své vlastní bydlení. Vytvořit si vlastní životní prostor, kde bude skutečně sama. Po samotě zkrátka vyloženě prahne. „Ne pro všechny je tedy samota symbolem smutku, neštěstí a pocitu osamění,“ pokračuje koučka.
Pro někoho je samota zdrojem relaxace a zklidnění. Nabití energií. Prostorem k meditaci či zamyšlení se nad dalšími plány. Základním problémem někdy bývá vůbec nějaký čas o samotě najít! Samota je také jiná ve dvaceti, kdy spíše tíhneme k pocitu osamělosti, než ve čtyřiceti, kdy pečujeme o děti, domácnost a práci a určitou míru samoty, nebo také času sama se sebou, přímo vyhledáváme.
Samotáři umírají dřív, dejte šanci i špatným kamarádům, radí psycholožka |
Samota není osamění
Tyto pojmy není vhodné vzájemně zaměňovat, byť se na první pohled mohou zdát podobné. A to i přesto, že pocit osamění lidé v souvislosti se samotou nejčastěji uvádějí... Pocit osamění dokonce v dnešní době dal vzniknout novému fenoménu, tzv. sdílené samotě. Přes naše mobilní zařízení.
Oba pojmy v každém případě charakterizuje absence druhých osob. Rozdíl tu ale je uvnitř. Zatímco pro osamění je typický nežádoucí nedostatek mezilidských vztahů, samota nám pomáhá, když si potřebujeme odpočinout od manžela, dětí, kolegů či sousedů. Víme ale, že tu pro nás jsou. Máme je rádi a oni mají rádi nás. Pouze čas od času si přečteme knížku o samotě.
Osamělý jedinec ale tuto volbu nemá. Ten je sám, i když nechce. Osamělí lidé se často cítí bez energie, méně šťastní, ale také zažívají pocit většího klidu. Osamocen se přitom může cítit i člověk, který je obklopen spoustou lidí. Vztahy s nimi ale nemusí být hluboké a dostatečně přátelské. Samota je naše volba. Volíme si ji, když chceme být sami. Osamění jsme ovšem vystaveni nedobrovolně. Podobně náročné jsou i situace, kdy se jeden z páru cítí být velmi osamocený, ač je partnerem a rodičem.
S takovým příběhem přišla do partnerské mediace k Heleně Theunissen Silva. S manželem žije patnáct let, vychovávají spolu dvě děti, se kterými ona zůstala na rodičovské „dovolené“ pět let. I přesto, že její život naplňuje péče o děti, chod domácnosti a pracovní úvazek zkrácený na minimum, připadá si neskutečně sama. Své příběhy, přání a obavy nemá s kým sdílet, manžel chodí z práce zcela vyčerpaný, potřebuje si odpočinout, najíst se a na prosby o společný víkend ve dvou nereaguje. Prý jsou spolu až až a brzy stejně pojedou na dovolenou s dětmi.
Silva by také uvítala jiné nastavení péče o děti, protože by si ráda rozšířila úvazek. To ale manželova práce nedovoluje, jak říká on. Silva se tak už mnohokrát cítila velmi osamělá, byť v domě plném lidí. „Pocit samoty v partnerském vztahu je spojený s očekáváními, které jeden od druhého máme,“ pokračuje Helena Theunissen.
Přece si budeme povídat, až přijdeme z práce, přece mě překvapí, protože mám narozeniny, přece zařídí hlídání, abychom mohli být sami, přece si najde čas, abychom se mohli v klidu obejmout, přece si všimne mého nového účesu či nových šatů, přece vidí, co všechno pro něj dělám, přece...
„Když ale očekávání nejsou naplněna, přichází rozčarování, často pak také žádost o změnu, která někdy bývá brána jako výčitka či útok, podle toho, v jakém rozpoložení se druhá strana právě nachází. Někdy bývá těžké komunikovat to, co ve vztahu skutečně potřebuji, abych se necítil sám či sama,“ dodává koučka.
Samota v partnerství, nebo ještě lépe osamělost v partnerském vztahu, jakou vnímá Silva, je podle ní častým tématem mediačních partnerských sezení. Cesta k překonání takového pocitu osamění může být dlouhá a náročná a neobejde se bez spolupráce obou partnerů.
Jak samota pomáhá
Problematikou samoty se zabývá také psycholožka Thuy-vy Nguyen z Univerzity v Durhamu. Ta tvrdí, že samota sice nemusí být dobrá za všech okolností, ale někdy ano. Dokonce používá pojem umění samoty. Z hlediska psychohygieny je samota nezbytným prvkem k nastolení duševní rovnováhy.
Všimněte si, jak často a kdy chcete být sami. Vyhledáváme ji ve chvílích přetížení. Když zkrátka cítíme, že už okolí nemůžeme ani vystát. Pak se s hrnečkem kakaa zavřeme někam do kouta, kde si jako kočka lížeme rány. Samota se v tento okamžik stává naším spojencem a zachráncem v jednom. Pomáhá nám v tom, abychom na lidi a svět kolem nezanevřeli. Pomáhá nám ale také načerpat nové síly a nasadit úsměv na tváři.
Samota jako neviditelný zabiják. Izolace spouští nemoci, vysvětluje psycholog |
Samota je však rovněž dobrým zdrojem k navozování psychohygienického klidu a načerpání nových sil. Když má člověk možnost být sám se sebou, může si urovnat myšlenky, věnovat se sám sobě, svým tvůrčím i jiným zálibám, nebo také nedělat vůbec nic, aniž by ho přepadaly výčitky svědomí. Samota mu umožňuje naprosto vypnout, odstřihnout se od sociálních sítí i sejmout všechny masky. Před nikým nemusí nic hrát, stylizovat se do žádné role a pozice matky, tchyně, manželky, milenky, asistentky...
Sundat aspoň na chvíli toto břemeno je obrovská úleva, tak proč to čas od času neprovozovat. Pro začátek bude také dobré uvědomit si, kdy jste skutečně sami se sebou. A jestli máte takového času nadbytek, či si jej musíte pro sebe těžce vydobýt. Popřemýšlejte, jak chcete strávit čas o samotě. K čemu má posloužit. Hledejte důvody a způsoby, jak si samotu užít!
Co říci na závěr? Snad jenom to, že samoty není třeba se obávat. Samota je člověku přirozená a je možné ji uchopit jako příležitost pobýt ve své vlastní dobré společnosti a naplnit ji aktivitami, které nás dělají šťastnými.
Jak být sámDevět tipů koučky a mediátorky Heleny Theunissen 1. Buďte hlavním protagonistou. Uvědomte si, že jste to vy, kdo hraje první a hlavní roli ve vašem životě. Nikdo jiný ji za vás neodehraje. 2. S nikým se nesrovnávejte. Základním stavebním kamenem umění být sám (se sebou) je přestat se srovnávat s ostatními lidmi. Co oni dělají lépe, v čem asi nejsem tak dobrá atd. Váš život a životní zkušenost vás zavedly právě na toto místo. Jste tam, kde máte být. V tom někdy pomůže se na chvilku odpojit od sociálních médií, která srovnávání se přímo podněcují. 3. Věřte si a buďte sebevědomí. Pro kvalitní trávení času se sebou samými je dobré být si vědom svých vlastních kvalit. Sepište si je na papír. Důvodů, proč jste sama sobě nejlepším společníkem, bude určitě celá řada. 4. Zbavte se strachu. V každodenním životě nás obvykle zaměstnávají obavy z budoucnosti či pochybnosti ohledně naší minulosti. Dovolte si žít proto bez těchto obav v přítomném okamžiku. 5. Vyrazte na rande se sebou. Najděte si pro sebe čas. Ne, opravdu myslím na sebe. Žádný mobil, žádný výlet s kamarádkou, ale obyčejný moment, kdy pobydete ve své vlastní společnosti. Říkejte tomu třeba meditace, pozorujte své myšlenky, vypněte. Ale sami. Nebo zkuste víkend v nějakém evropském městě, odpoledne v sauně. Cokoliv, jen když k tomu nebudete potřebovat nikoho jiného. 6. Zkuste večeři pro jednoho. Neodbývejte se, už žádný fastfood! Připravte si skvělou večeři pro nejdůležitějšího člověka ve vašem životě. Tedy pro vás! 7. Vytvořte si svůj osobní prostor. Nezávisle na tom, zda žijete se spolubydlící či jste rodič. Všichni potřebujeme vlastní prostor. Nečekejte, že vám ho někdo jiný poskytne, a udělejte si ho! 8. Buďte vděční! Myslete na to, za co můžete být vděční, co vše jste překonali, co jste zvládli. Jste sami sobě parťákem, a to není málo! A s takovým člověkem jste v nejlepší společnosti. 9. Pozvěte svoje blízké. Až se své samoty nabažíte, klidně k sobě zase někoho pozvěte – ale jenom toho, v jehož společnosti to také není tak špatné. |
