Několik reálných situací: Lenka zůstala dlouho sama a dlouho po rozvodu řešila situaci mezi sebou a expartnerem a mezi expartnerem a dětmi. Teprve když měla pocit, že má hotovo, dokázala si připustit, že chce zažít ještě další vztah. Partnera si našla po osmi letech.
To Petra se toho nebála a vztahy si hledala ještě před rozvodovým řízením. Sama prakticky nezůstala ani měsíc v kuse. Nyní je v dalším vztahu též s rozvedeným mužem a tvrdí, že je šťastná.
Markéta se z rozvodu otřepala až po několika letech, náročný toxický vztah ji zavřel a nedokázala k sobě dalšího partnera pustit na nic většího než na občasné výlety a sex. Rozvod má uzavřen, odvedla na sobě kus práce, ale do hlubokých vztahů se stále nehrne. Po letech zjistila, že vlastně necítí potřebu žít v páru…
Který z příběhů jede po správné trase?
Pokud děti máme, vždy nám budou do nového vztahu nějak vstupovat a je pravdou, že pro některé protějšky to není to pravé ořechové, děti nechtějí a nechtějí zkusit soužít s dětmi potenciálního partnera.
