Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvUž taky zírám do výstřihů, říká muž, který byl ženou |
Je to vůbec poprvé, co se o hovoří o trans problematice v tak velké míře. A to díky seriálu Most!, který láme divácké rekordy. „Jsme rádi, že role Dáši je pozitivní a postava je kladná, sympatická a morálně převyšuje další postavy, řada trans osob se v jejím příběhu najde. Není však vhodné to brát jako bernou minci, protože je to nadsázka,“ říká trans muž Viktor Heumann.
Problém vidí v tom, že Dáša dokládá svoji trans příslušnost tím, že je přeoperována a často ukazuje předělané intimní partie. „To je ale velký stereotyp. My v běžném životě opravdu nemáme moc rádi, když se nás lidé ptají, co máme v kalhotách. Není zdvořilé se ptát na takto intimní věc, když se běžně také o svých operacích nebavíte. Chtěli bychom, aby tam nebyl takový důraz na ty genitálie,“ upozorňuje trans aktivista.
Velmi zraňující může být podle Heumanna také přehnaný důraz na to, že v Dáše pořád zůstává něco mužského. V každém díle se najde odkaz na její minulost muže, což mnoho trans lidem vadí. Ve skutečnosti se totiž nechtějí vracet ke svému předchozímu jménu a minulosti.
„Pořád bojujete s tzv. dysforií, což je nesoulad s vaším tělem. Je neustále přítomná a je velmi těžké se ji zbavit,“ vysvětluje aktivista s odkazem na šestý díl, kdy se mluví o Dášiných velkých nohou. „Dáša je brána, tak jak vlastně nechce být brána.“
Podle Heumanna to je i častým důvodem, proč mnoho trans lidí do proměny vůbec nejde. „Coming out a vyjednávání vlastní identity je jedna z nejtěžších věcí vůbec. Řada trans lidí nikdy nevyjde s identitou ven, protože se těch situací obávají,“ vysvětluje Viktor Heumann.
Sám má za sebou náročný coming out. Dlouhá léta si s dívčí identitou nevěděl rady. Nikdy nezapadal do škatulek, v pubertě se stylizoval androgynně, tedy nosil volnější věci a krátký účes, aby nebylo poznat, zda-li je muž či žena. Své pocity se snažil zakrývat tak dlouho, až se kvůli depresím ocitl u terapeutky. Právě díky psychoterapii si uvědomil, že se cítí být mužem. „Přesto, že jsem si to uvědomil ve 25 letech, trvalo mi deset let, než jsem s tím vyšel ven. Bylo to i tím, že jsem žil v oblasti, kde se o tom nemluvilo.“
Dobu, než se rozhodl k procesu změny pohlaví, popisuje jako nikdy nekončící diskomfort, kdy člověk neustále podvědomě řeší, co si vzít na sebe, aby zakryl hrudník, nebo jak o sobě mluvit. Také jazyk, zejména používání rodů, je pro mnoho trans lidí velmi stresující. „Čeština je v tomto poměrně nemilosrdná,“ svěřil se Viktor Heumann.
Také od svého okolí se zpočátku moc porozumění nedočkal. Jeho blízcí netušili, co prožívá a nevěděli, jak na to reagovat. Jakmile se však odhodlal ke coming outu, rodina to přijala překvapivě dobře.
Rozhovor se sexuoložkou Hanou Fifkovou |
Aby vyvrátil mylné představy o trans komunitě, založil Viktor Heumann organizaci Trans*parent. Ta usiluje o prosazování práv a pozitivních společenských změn ve prospěch transgender lidí.
Tato problematika společnost zajímá, přesto v ní přetrvává řada mýtů. Například ten, že pokud dojde k chirurgické změně pohlaví, má daný trans člověk vyhráno a nemusí nic řešit.
„Pro spoustu trans lidí není ta tělesnost úplně na prvním místě. Důležité je uvědomění pohlaví a identity,“ upozorňuje Heumann s odkazem na to, že například operaci prodělává pouze třicet procent trans mužů. Je to především kvůli výrazným komplikacím, které při zákroku mohou nastat. Na druhé straně proměna na trans ženu je jednodušší, a proto také mnohem častější.
Právě důraz na fyzično přináší trans lidem nepříjemné situace, do kterých se každý den dostávají. „Mám v dokladech ženské pohlaví a stává se, že se dostávám do stresových situací,“ připustil Viktor Heumann. Například pokud ho v plné čekárně lékař volá ženským jménem nebo na letišti prochází kontrolou a v pasu má v kolonce s pohlavím uvedeno ženské. Z úředního hlediska je totiž nejprve nutné projít kompletní proměnou, která zahrnuje několik operací a končí sterilizací. U trans mužů je to odstranění dělohy. Podle aktivisty to ale pro proměnu není ze zdravotního hlediska nutné, pokud funguje hormonální léčba. „Je tam tlak ze strany systému, abychom operace prodělali, i když nejsou nezbytné,“ myslí si Heumann.
Přesné údaje, kolik je v České republice transgender lidí, neexistují. „Vycházíme z údajů z výzkumů z Ameriky nebo z Evropy. Začínají na 0,5 % populace a končí někde na 1,7 %. Když se bavíme o 1,5 %, tak se dostáváme k číslu 150 tisíc lidí u nás. Ale když se podíváte na to, kolik lidí je ročně diagnostikováno a prodělávají úřední změnu pohlaví, tak těch lidí za posledních 20 let je okolo 4 až 5 tisíc,“ vypočítává Viktor Heumann.
