Vždy jsem chtěla adoptovat dítě, říká ředitelka nadace Zuzana Tornikidis

Když před lety pracovala na diplomatickém postu ve Spojených státech, adoptovala tam holčičku. Od biologické matky si ji Zuzana Tornikidis mohla vzít okamžitě po narození. Dnes coby ředitelka Nadace Agrofert každoročně podporuje zřízení babyboxu, aby i jiné děti měly stejnou šanci.

Ředitelka Nadace Agrofert Zuzana Tornikidis | foto: Ondřej Košík

Zhruba před rokem se v pražském hloubětínském babyboxu našla holčička, která dostala jméno po vás, Zuzana. Babyboxy veřejnost vnímá kontroverzně, jak na ně nahlížíte vy sama? 
Lidský život je lidský život, každé dítě má právo žít, a pokud matka nevidí žádnou jinou možnost, je určitě správné dát dítě do babyboxu. Díky tomu dostane šanci žít v rodině, která ho bude mít ráda. Když nás zakladatel babyboxů Ludvík Hess oslovil, projekt se nám líbil, proto jsme ho začali podporovat. A ano, občas se objevují argumenty, že dítě má právo znát své biologické rodiče, ale v okamžiku, kdy dáváte dítěti šanci na život, nepovažuji tyto argumenty za podstatné. 

Od toho už je jen kousek k adopcím. Vy sama jste adoptovala dceru Georgiu, a pokud jsem pochopila, bylo to docela netradičně. Jak?
Adoptovala jsem ji skutečně netradičně. Tehdy jsem pracovala na ambasádě ve Washingtonu DC, dcera se narodila ve Spojených státech, v Atlantě. Adopce v Americe nebyl můj prvoplánový záměr, ale protože jsem v České republice nežila potřebný počet dní v roce, naše úřady se mojí žádostí o osvojení dítěte odmítly zabývat. Američané zase nebyli zvyklí, aby si diplomat adoptoval dítě. Řekli, že to bude asi složité, ale že to nějak vymyslí. A šlo to. Díky tomu jsem si Georgiu mohla vzít hned po narození. Což by se mi v České republice s největší pravděpodobností nepodařilo.

Salto Filipovi nevyšlo. Pomozme mu Vánoční sbírkou

Filip Strnad

Co vás vedlo k rozhodnutí adoptovat si dítě? 
Nebylo to proto, že bych řešila nějaké problémy s neplodností. Já jsem odmalička měla jasno v tom, že bych chtěla minimálně jedno dítě ke svým biologickým adoptovat. Prostě mi to přišlo přirozené. A náhodou to vyšlo tak, že první byla adoptovaná dcera a pak přišly biologické děti. 

Vaše dcera je černoška. Setkáváte se s předsudky? 
Samozřejmě, člověk občas narazí na blbce. Vyskytují se tady, ale i v Americe. Osobně si ale myslím, že romské děti to mají v naší republice těžší než ostatní s jinou barvou pleti. U nás nejde o žádný zásadní problém. Pochopitelně ten, kdo to případně musí řešit, je moje dcera. Snažím se, aby byla silná osobnost a zvládala to, maximálně ji podporuji. Setkávat se s tím ale bude. Je jí dvanáct let a v tomto věku citlivě vnímá, když se setká s projevy rasismu. Ale určitě to není na denním pořádku. 

Jak se vaše rodina vyrovnala s tím, že jste si vzala malou černošskou holčičku? 
Moje maminka se s tím vyrovnala báječně. Jak jsem říkala, tehdy jsem žila v Americe, ona tady, takže jsem jí pravidelně volala přes Skype. Protože jsem ale do poslední chvíle netušila, jak to všechno dopadne, raději jsem vůbec nemluvila o tom, že adopci chystáme. Jednou jsem prostě mámě přes Skype zavolala s tím, že jí chci oznámit velkou novinu. To už jsem měla Georgiu u sebe, a tak jsem na ni namířila kameru. A maminka říká. „Počkej, prosím tě, mám nějaké špatné spojení, vidím ji nějak tmavě.“ Odpověděla jsem: „Ne, mami, to je naše holčička Georgia, a je prostě tmavá.“ 

Jméno Georgia jste vybrala vy? 
Všechno bylo hrozně narychlo, ze dne na den. Zavolali mi: „Přijeďte, dítě je na světě.“ Miminko nemělo jméno. A čirou náhodou se spojily dvě věci. Georgia se narodila ve státě Georgia v Americe a zároveň jméno Georgia se mi vždycky líbilo. Když jsem dělala au-pair v Anglii, moje kamarádka hlídala holčičku, která se jmenovala Georgia, a já jsem si říkala, že to je takové hezké jméno. 

Vy sama máte cizokrajné jméno. Zuzana Isabella Tornikidis. Jak jste k němu přišla? 
Isabella je jméno po křtu. A Tornikidis je po prvním manželovi, který byl Řek. A vzhledem k tomu, že Georgia je taky Tornikidis, nechtěla jsem, aby zůstala v rodině jediná s jiným příjmením. Jsme doma dvě holky Tornikidis, zbytek jsou Kolářovi. 

Kolik máte dětí? 
Čtyři. Georgia je první, pak jsou tři biologické. Krásně nám to vyšlo, starší jsou holky, pak dva mladší kluci. A věkově dvanáct, devět, sedm a čtyři. 

Ty biologické se už narodily tady v Česku? 
Ano. 

Tím, že máte čtyři děti, musíte mít poměrně logisticky náročnou domácnost. 
Rozhodně. Kdybych byla majitelkou firmy, určitě zaměstnávám jen matky, které mají hodně dětí. Myslím si, že nikdo jiný nemůže mít tak skvěle zvládnutou logistiku jako ony. To je každodenní praxe, neoddychnete si ani o víkendu. Navíc dotahujete úkoly do konce a jste zvyklá mít zodpovědnost. Existuje pro to výstižný název „multitasking“, krásné české slovo. (smích) 

Chtěli jste s manželem tak velkou rodinu? 
Kdybyste se zeptali mého manžela předtím, než jsme měli děti, kolik jich chce mít, asi by řekl dvě. Myslím si, že ho nikdy nenapadlo, že bude mít tak velkou rodinu. Ale zvládá to skvěle! 

Vaše děti jsou zvyklé si navzájem pomáhat? 
Ano. Neříkám, že se moje děti neperou a nehádají. Ale pomáhají si. Mám vyzkoušeno, že když nejsem doma a jsou s tatínkem nebo s babičkou, fungují jak hodinky. Vysvětluji si to tak, že to je dobrá výchova maminky, tedy moje. Když odejdu, děti automaticky přepnou na to, jak jsem je to naučila (smích). Ale děti jsou schopné si pomoci vzájemně. Vyzvednout jeden druhého, někam ho připravit, to zejména starší dcera zvládá skvěle.

Sama jste se o děti starala, když jste vyrazila dělat au-pair do Anglie. Jaká to byla zkušenost? 
Chodila jsem na jazykové gymnázium, chtěla jsem dotáhnout jazyk a lákalo mě zkusit se starat se sama o sebe. Byla to ale velmi tvrdá škola života. 

Myslíte tím přístup k vám v rodinách? 
Setkala jsem se se špatným přístupem i s tím, že si otec rodiny moji přítomnost vysvětlil jinak. Jednu rodinu jsem opouštěla dost narychlo. V noci jsem si balila věci. 

Zažila jste na vlastní kůži výchovu dětí, která je ve Velké Británii jiná než ta u nás. Ovlivnilo vás to? 
Byla to devadesátá léta, já jsem byla vychovávaná velmi přísně. Pro mě to byl šok, ty děti mohly úplně všechno. A věděla jsem, že takhle bych to nechtěla. Přiznávám, že zvyšuji hlas, když děti zlobí. Myslím si, že je potřeba vyžadovat pravidla a že děti mají mít řád. Na druhou stranu samozřejmě chci, aby měly hezké dětství, tak se snažím být chápající, milující, všeobjímající. Někdy se mi to daří, někdy ne, někdy si můžu vyřvat plíce a stejně mi to není nic platné. (smích) 

Z Londýna jste přešla studovat do Španělska? 
To ano, ale vzala jsem to přes Venezuelu. 

To není úplně přímá cesta. 
Měla jsem možnost jít studovat do Barcelony. Drobný problém spočíval v tom, že jsem neuměla ani slovo španělsky. Hledala jsem, jak se to v co nejkratší době naučit. Podařilo se mi odjet do Venezuely za příbuznými. Tam jsem se za čtyři měsíce naučila aspoň trochu, abych byla schopná studovat. První semestr byl brutální, bez slovníku jsem nikam nevycházela. Když mi u prvních zkoušek oznámili, že ho mít nemůžu, byl to šok. Nakonec se to ale poddalo.

Po škole jste pracovala v diplomacii, v PR a nakonec jste skončila v nadaci. Kde se ve vás vzala touha pomáhat potřebným? 
Já bych neřekla, že nastal nějaký zlom. Možná zvenku to tak vypadá. Ale já jsem k tomu tíhla odmalička. Třeba jsem přesvědčovala naše, ať si adoptují dítě z dětského domova. Přestože jsem studovala marketing a komunikaci, všechny mé diplomové práce se týkají neziskového sektoru a charity. I moje působení na ministerstvu zahraničí směřovalo k pomoci lidem v nouzi, věnovala jsem se třeba problematice uprchlíků. Když přišla nabídka pracovat v nadaci, hezky to do sebe zapadlo. 

Ředitelka nadace Agrofert Zuzana Tornikidis

Dostala jste ji ve chvíli, kdy už jste měla všechny čtyři děti? 
Ne, tehdy jsem měla dvě děti. Mám ale podporujícího zaměstnavatele, fantastický tým a také skvělé rodiče. Bez toho by to nešlo. Navíc jsem byla vycvičená z Ameriky, kde mateřská prakticky neexistuje, i s Georgiou jsem musela fungovat. Neříkám, že to bylo jednoduché, když to ale šlo skloubit a neměla jsem pocit, že by to zasahovalo do výchovy dětí, proč ne?

Nadace má široký záběr, proč podporujete zejména samoživitele? 
Rodiny, kde vychovává dítě jenom matka, nebo jen otec, jsou velmi ohrožené chudobou. V době, kdy jsme fond rozjížděli, neexistoval žádný projekt, který by se takovou podporou systematicky zabýval. Některé „naše“ matky pocházejí samy ze sociálně slabších či nefunkčních rodin, mají za sebou složitou osobní historii, často prošly ústavní výchovou. Když dítě vyrůstá v prostředí, kde maminka nechodí do práce a žije ze sociálních dávek, velmi pravděpodobně vyroste v člověka, který bude žít podobným způsobem. Snažíme se dát takovým rodinám šanci. 

Tady ale asi nestačí pomoci jen mamince. 
Pro případy, kdy selhává rodina, by tu měl být nějaký program prevence. Bylo by dobře, kdyby tyto děti měly podporu ve škole u učitelů a školního psychologa. Děti, které zažívají domácí násilí, by měly vědět, že takhle normální rodina nevypadá, že láska se neprojevuje tím, že táta mlátí mámu. A klukům by se mělo vysvětlovat, že mít dítě je celoživotní závazek, že nelze jen tak odejít a neplatit ani alimenty. 

Zuzana Isabella Tornikidis (45), ředitelka nadace

  • Narodila se v Praze, vystudovala gymnázium, komunikaci a PR a obor finance a finanční řízení.
  • Po střední škole dělala au-pair v Londýně, pak se přestěhovala do Barcelony, kde studovala. Jeden semestr strávila v Amsterdamu a jeden v Paříži. 
  • Po škole pracoval a v Technologickém centru Akademie věd, tvořila a řídila projekty Evropské komise, později přešla na ministerstvo zahraničních věcí, dva roky působila na diplomatickém postu v USA. Po návrat u do ČR pracovala v soukromém sektoru, od roku 2012 stojí v čele Nadace Agrofert.
  • Je vdaná, má čtyři děti.
Ředitelka Nadace Agrofert Zuzana Tornikidis

Dá se program prevence převést do praxe? 
Dá, ale samozřejmě důležitá je vůle. Aby tyhle děti dostaly šanci, ve výsledku stačí pár drobností. Měly by mít možnost kompletně se začlenit do kolektivu, to znamená chodit na obědy ve škole, chodit do nějakého kroužku, mít podporu v domácí přípravě do školy. U malých dětí z dysfunkčních rodin je hodně důležitá příprava před nástupem do školy, aby se někdo věnoval nejen jim, ale i rodině. 

Zaměřujeme se na pomoc matkám samoživitelkám, aby byly schopné provést dítě školou, dát mu potřebné školní vybavení. Pak se ovšem nesmí stát, že dítě z takové rodiny je už v první třídě doslova odsouzené k neúspěchu. A to jenom proto, že paní učitelka na něj koukne a řekne, že tohle stejně nemá smysl. Bohužel tento přístup vidím. 

Měla jsem doporučení od ředitelky školy na dítě, o kterém už v pololetí první třídy paní učitelka napsala, že je de facto nevzdělavatelné, protože ještě neumí číst a psát. Bylo jasné, že mu nepomůže a nedá mu šanci už na samém počátku. Šlo samozřejmě o romské dítě. 

OnaDnes

Jak v těchto případech konkrétně pomáháte? 
Platíme obědy, kroužky, školy v přírodě, lyžařské výcviky, aby se děti mohly zúčastnit běžného života ve třídě. Tohle jim rodina často nemůže dát. Chceme, aby děti měly standardní bydlení. Máme spoustu žádostí maminek, které jsou v azylových domech, na ubytovnách. Děti se věčně stěhují a nemají žádný stálý okruh kamarádů. Snažíme se, aby maminky dostaly šanci bydlet v klasickém nájemním bytě. Pomáháme třeba s úhradou kauce, která je většinou ve výši minimálně dvou nájmů, takže pokud žijete ze sociálních dávek, ušetřit na ni je nereálné. 

Zní to jako happy end, ale asi to tak pokaždé nekončí. 
Bohužel. Pokud taková žena dlouhodobě žije v nestandardním ubytování, nebo pokud pochází z rodiny, kde ji nikdo nenaučil zacházet s financemi, bydlení si udržet nemusí. Přijde první vyúčtování a ona najednou zjistí, že nemá čím zaplatit. Tady vidím ohromný prostor pro různé neziskové organizace. My se vždy snažíme, aby maminka měla nějakou doprovázející organizaci, která ji aspoň první rok dva provede bydlením, ukáže jí, jak má fungovat. 

Podporujete i onkologicky nemocné pacienty. Jakým způsobem? 
Pomohli jsme několika lidem v případě, kdy onkolog doporučil léčbu, kterou pojišťovna odmítla uhradit. To je něco, co velmi těžce chápu. Nechtěla bych být v roli v člověka, který rozhodne, že pojišťovna nebude financovat onkologicko u léčbu. Tím de facto podepíše rozsudek smrti. Ale i vy jste často v situaci, že musíte vybírat, koho podpoříte. 

Nemáme kapacitu pomoci úplně všem, to žádná nadace. Samozřejmě máme rozpočet a musíme vybírat. Při posuzování žádosti se díváme na zdraví, v dalším kole pak na sociální poměry. Pokud žádost o nějaký příspěvek přijde z kompletní rodiny, kde mají relativně normální příjmy, pak upřednostníme někoho, kdo je sám a má velmi nízký příjem. 

Co je pro vás při rozhodování nejtěžší? 
Když máma nestojí za nic. Celý život nepracuje, má jedno dítě za druhým, zprávy ze školy jsou špatné, rozpočet napnutý do poslední koruny, k tomu kouří, nestará se. Říkáte si, tak tahle si pomoc fakt nezaslouží. Jenže pak vidíte její děti, které za to nemohou. Při náročné práci a péči o tolik dětí potřebujete občas vypnout. 

Čím si nejvíc odpočinete? 
Bude to znít hrozně, ale mě to opravdu baví nejvíc s dětmi. Vážně jsem ráda, když přijdu domů a ony na mě naskáčou: „Mamíí, mamíí!“ Jasně že se za dvacet minut začnou hádat, tak zařvu. Mě to ale baví, rád a si s nimi povídám, čteme si, někam vyrazíme. Já jsem do ženského časopisu úplně nevhodná, protože nebudu říkat, že si musíte udělat čas sama na sebe. Když ho náhodou vyšetřím, jsem za chvíli nervózní a chci být co nejrychleji u dětí. Můj manžel říká, že jsem v tomhle magor! (smích) 

Autor:
  • Nejčtenější

Jak poznat černý kašel

9. listopadu 2013,  aktualizováno  15.3 11:04

Záchvaty kokrhavého, zajíkavého kašle, které mohou trvat až půl roku. Mnohdy je nemoc spojena se...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

13. března 2024  21:50

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Příběh Zdeňka: Chci se stát otcem, moje žena je proti. Kamarádka nabízí řešení

18. března 2024

Vždycky když slyším o tom, jak si ženy stěžují na muže, kteří nechtějí mít děti, tak se musím...

Zhubla 35 kilogramů. Připadám si teď mladší a plná energie, říká Petra

12. března 2024

Petra vyzkoušela spoustu diet. Dokonce docházela i za výživovým poradcem, ale zhubla jen částečně....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Orgasmus zažijete i při sportu a další zajímavosti ze světa ženského vyvrcholení

14. března 2024

V sexuálním životě sice orgasmus nemusí hrát hlavní roli, ovšem jestli něco vede ke šťastnému...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Muffiny z velikonoční nádivky

Muffiny z velikonoční nádivky
Recept

Střední

60 min

Upečte letos na Velikonoce místo klasické nádivky tyto slané muffiny.

Jehněčí hřbet s kroupami

Jehněčí hřbet s kroupami
Recept

Střední

60 min

Máte rádi jehněčí maso? Pokud ano, vyzkoušejte recept na jehněčí hřebínky.

Pošírovaná vejce s játry na víně a bramborovou omáčkou

Pošírovaná vejce s játry na víně a bramborovou omáčkou
Recept

Lehké

35 min

Snadný a velmi chutný recept na játra v bramborové omáčce.

Jarní polévka s bylinkovým svítkem

Jarní polévka s bylinkovým svítkem
Recept

Střední

60 min

Báječný vývar plný zeleniny s nadýchanou palačinkou určitě vyzkoušejte. Nakopne vás.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...