Na výslechy jsem se oblékala jako dáma, říká Dagmar Havlová

Žila v prostředí disidentů a intelektuálů, jednoho z nich si vzala - v 80. letech se provdala za vědce Ivana Havla, bratra prezidenta Václava Havla. Ona sama vystudovala matematiku, fyziku a kybernetiku, má titul kandidátky věd. Tohle všechno si připomínám, když vidím, jak Dagmar Havlová obutá do holínek krmí na své farmě na Nymbursku divoké prase...

Zažila disent, výslechy StB i období soudních tahanic o palác Lucerna. Dnes má Dagmar Havlová vlastní biofarmu. | foto: MAFRA

Dagmar Havlová

• Narodila se 1. února 1951 v Bratislavě. 
• Její otec byl známý slovenský fyzik Dionýz Ilkovič. Vystudovala matematiku, fyziku, kybernetiku. 
• Na konci 70. let se seznámila s manželem Ivanem Havlem. 
• Když v roce 1992 získali bratři Ivan a Václav Havlovi v restituci palác Lucerna, začala se starat o jeho provoz. Zároveň se mnoho let soudila o druhou polovinu paláce.
• Roku 1988 koupila chalupu v obci Košík na Nymbursku, z níž po deseti letech začala budovat ekofarmu. Více o ekofarmě Košík na www.farmakosik.cz.

Osobně pečuje ještě o lišky, další stovky zvířat mají na starosti zaměstnanci. Je to přesně deset let, co biofarmu Košík založila. "Bylo to takové nešťastné období, kdy se táhly spory kolem Lucerny, a já jsem se potřebovala něčím zaměstnat," vysvětluje Dagmar Havlová v rozhovoru pro pondělní magazín ONA DNES.

Proč jste se vlastně rozhodla pořídit si chalupu na venkově?
Ten nápad vznikl ještě před revolucí. Praha tehdy nebyla příjemná ani bezpečná pro lidi, kteří nesouhlasili s režimem. Neustále nás sledovali, takže jsme si pronajali chatku v brdských lesích a trávili jsme hodně času tam. Jenže pak nám majitelé najednou vypověděli nájem – časem jsme se dozvěděli, že to bylo na nátlak StB – a hledali jsme něco jiného. A na Nymbursku jsem našla chalupu, která se mi zalíbila. Ležela v tichém údolí, na polosamotě na konci vesnice. Před deseti lety jsme začali farmařit.

Manžel souhlasil?
Už v době, kdy jsme chalupu kupovali, měl strach z toho, že tam bude muset něco dělat.

Potíže s StB trvaly od začátku vašeho vztahu s manželem?
Začalo to v době, kdy za mnou Ivan jezdil do Bratislavy. Vyhodili mě tehdy z práce kvůli kontaktům s politicky nežádoucí osobou. Došlo to až tak daleko, že na Ústředním výboru strany, kam jsem se zašla neformálně poptat, jak to vlastně se mnou myslí, mi bez uzardění sdělili, že na Slovensku mě už nenechají ani mýt okna. A to jsem měla čerstvý titul kandidátky věd.

Jak se tvářila vaše rodina na to, že jste odešla ze Slovenska?
Tatínek už v té době nežil a maminka to brala dobře. Měla jen trochu strach, že poškodím sestru, když jsem se dostala do disidentské společnosti. Bála se, aby neměla problémy ve škole a později v práci.

Zažívala jste v těchto časech strach?
To ne, já strach nemívám.

Ani když vás vyslýchala StB?
Těch výslechů bylo opravdu mnoho a jeden byl hodně nepříjemný, ale měla jsem štěstí, že to vzdal vyšetřovatel. Hodně zabírala jedna psychologická hra: na demonstrace jsem sice chodívala jako trhan, ale na výslech jsem se vždycky oblékla jako dáma. Vyšetřovatel pak měl jakýsi vnitřní respekt. Fungovalo to.