V současné době objíždíte Českou republiku s hudebním projektem Dáša Zázvůrková zpívá Hanu Hegerovou. Řekla byste nám o něm něco? Je pravda, že jste k němu dostala od Hany Hegerové požehnání?
S Hanou Hegerovou jsem se seznámila v roce 2008, kdy si mě nechala zavolat po představení Dobře placená procházka. Zeptala se, kde mě vyhrabali, a když jsem odpověděla, že jsem z divadla Semafor, řekla mi: „No jo, ten Jirka, ten má čuch na talenty.“ Prý ze mě nespustila oči od chvíle, kdy jsem vešla na jeviště… Tenkrát jsem si myslela, že se mi tato rozmluva snad jen zdá. Zůstaly jsme v kontaktu, navzájem se sledovaly, a když herečku a mou bývalou učitelku Danu Hlaváčovou napadlo, že bych se mohla ujmout repertoáru Hany Hegerové, požádala jsem o svolení.
Čím na vás Hana Hegerová udělala největší dojem?
Byla výsostnou profesionálkou. Velmi pečlivě si vybírala repertoár, přemýšlela o textech i emocích, které chtěla písněmi vyvolat. Jako jedna z prvních zpěvaček u nás neváhala ve videoklipu slzet a nebála se být jiná. Měla například vlastního osvětlovače a zvukaře, protože chápala, že k působivému prožitku publikum potřebuje taky kvalitní výpravu. Svícení pro ni nebylo jen světlem, ale i partnerem v dialogu.
Obecní dům je pro mě srdeční záležitost, spojená se vzpomínkou na mého muže, dirigenta Libora Peška, který tam pravidelně vystupoval. Mnozí z hostů jsou vlastně i pojítkem k němu.
