Přesně před dvěma roky jste prohlásila, že bez rádia nedokážete být, že se z něj asi jednou necháte vynést nohama napřed. Co se změnilo, že jste z Radiožurnálu odešla?
Já jsem bytostně rozhlasový člověk. Věřím na veřejnoprávní média a myslím si, že jsou extrémně důležitá – zejména v dnešní postpravdivé době, kdy nám lžou i lidi, kteří by měli být autoritami. Vždycky jsem hlásala: Rádio, rádio, rádio. Najednou mi ale naplno došlo: A co já? Umřeli mi dva kamarádi, další se nemůžou hýbat tak, jak by si přáli… Kde já mám tu červenou čáru, která to všechno podtrhne?
Hormonální změna u mě nastala v padesáti dvou letech – jako by někdo vzal moje namakané tělo a místo něj mi podstrčil nějakou hajtru.
