Právě jsem dočetla vaši nejnovější knihu Tvá M. a mám pocit, jako bychom se znaly roky. Podobný názor mají zjevně i další vaši čtenáři. Jejich hodnocení na Databázi knih jsou veskrze pozitivní, často až kamarádská. Čtete je?
Občas tam zabrouzdám. Někdy mi samy divačky po představení řeknou, že napsaly recenzi na moji knížku, ať si ji přečtu. A musím říct, že mám pozitivní ohlasy na všechny tři knihy, které mi dosud vyšly. Možná oslovuju určité procento lidí, s nimiž jsme spříznění – generačně, stylem života, nazíráním na svět. Spousta z nich mi píše, že jsem z formulovala do slov to, co oni cítí a prožívají. A pro mě překvapivě nejsou mými čtenáři jenom ženy, i když převažují.
Vaši poslední knihu tvoří dopisy, které píšete do nebe svému zesnulému tátovi. Jak vás tato forma napadla?
Ze začátku jsem psala dopisy různým adresátům, nejen lidem, ale i věcem, pocitům, emocím. Až později jsem si řekla, že by bylo vhodné příjemce sjednotit, ideálně v člověku, který už mi nemůže odpovědět. Tím mé psaní splňuje i účel autoterapie. Prostě se vypíšu ze svých starostí, položím si nějaké otázky a zkusím na ně najít odpovědi. Často se mi stává, že když své pocity zformuluju do slov, problémy se rázem vyřeší.
V hercově těle je zvláštní mechanismus, díky němuž víte, že v určité části hry, na konkrétním místě jeviště říkáte daná slova.
