Zhoršuje se podle vás kvalita českých vysokých škol?
Na objektivní posouzení toho, jak se mění kvalita českých VŠ, nemáme potřebné metriky. Problém je, že neexistuje ani jednoduchý parametr kvality. To, co srovnávají zahraniční žebříčky, jsou vesměs kritéria, která zároveň odrážejí reálnou ekonomickou sílu dané země, příslušnost k dominantní kultuře a tradici. Podívejte se na dvacet nejlepších škol dle Times Higher Education, kde se počítají hlavně vědecké záznamy, výzkum, mezinárodní interakce. Tři čtvrtiny univerzit jsou z USA, tři z Velké Británie a pak je tam myslím jeden polytechnický institut ze Švýcarska. Takhle je to každý rok. České vysoké školství v těchto žebříčcích nikdy nebude vysoko, byť přítomnost alespoň jedné univerzity v první světové stovce by byla jakýmsi symbolickým vítězstvím.
Je to reálné?
V současnosti ne. Muselo by se stát jedno: museli bychom konečně pochopit, že Česko je hodně malá země na to, aby všechny VŠ měly univerzitní charakter a aby na všech probíhala věda a výzkum. Natož špičkový. ČR má několik oblastí, jako jsou nanotechnologie v Liberci, geologie v Ostravě, kybernetika na ČVUT – omlouvám se všem nejmenovaným – kam má nepochybně smysl napřít energii a vytvořit z nich centra excelence, jež uspějí globálně. Na druhé straně pomyslné škály vysokoškolských studií mají být zaměřené studijní programy pro většinu. Vesměs tříleté, prakticky zacílené, poskytující studentům jak profesní kvalifikaci, tak prohloubení všeobecných gramotností, které umožní další vzdělávání a adaptaci na změnu.
Bohumil Kartous absolvoval Pedagogickou fakultu, Fakultu sportovních studií MU v Brně a postgraduální studium na Fakultě sociálních studií UK v Praze. Dlouhodobě se věnuje tématu vzdělávání. |
Co by tedy prospělo našim školám?
Česká republika potřebuje využít to, v čem je dobrá, a vytvořit podmínky pro budoucí vědce a výzkumníky, což je malá část. Pak potřebuje kvalitní školy pro společensky ceněná povolání, lékaře, učitele, právníky. Udržovat tradici kvalitních technických škol s důrazem na měnící se technologie. A prakticky zaměřené bakalářské obory pro většinu, která bude pracovat ve stále se rozrůstajících službách.
V současnosti se mluví o devalvaci studia, říká se: „Dneska má titul každej.”
Tady jde o nepochopení. Nejde o „devalvaci studia“. Je-li více lidí v populaci déle vzděláváno, jde o devalvaci? Co je to za pitomost? Devalvuje titul, to ano, ale tomu nelze nijak zabránit.
Ve vyspělých zemích také přibývá vysokoškoláků, je to tak?
Celosvětový trend je naprosto jednoznačný: skutečně se prodlužuje doba vzdělávání a logicky tím roste procento lidí na vysokých školách. Česko v tom není žádná výjimka. Naopak za vyspělými zeměmi máme stále ještě mnohem méně vysokoškolsky vzdělaných. Je to přirozená reakce společnosti na snižující se schopnost odhadnout budoucí vývoj. Podívejte se, jak rychle se mění trh práce: nová povolání vznikají, stávající se transformují nebo zanikají. Budeme snad nutit děti v patnácti letech, aby se rozhodovaly, čím v životě budou, když nikdo netuší, jak bude vypadat ekonomika za pět, či dokonce deset let? Podívejte se na to, jak jsou různé země OECD připraveny na automatizaci. Podle prognózy OECD je česká ekonomika jednou z nejohroženějších. Ty nejvíce adaptabilní ekonomiky mají vysoký počet lidí s terciárním vzděláním. A samozřejmě také výhodu toho, že mají jinou strukturu ekonomiky, více diverzifikovaný průmysl a taky nekašlou okázale na svůj vzdělávací systém jako Česko, jedna z nejostudnějších zemí mezi těmi rozvinutými, co se týká investic do vzdělávání. Jak říká Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity, VŠ v Česku vzdělávají přes 60 % populace, ale my pořád uvažujeme, jako by vzdělávaly 20 %. Má naprostou pravdu.
Mnoho lidí jde studovat ale vyloženě jen kvůli tomu, aby si „prodloužili mládí”...
To takzvané prodloužené mládí je stereotyp minulosti. Dnes jde skutečně do značné míry o standard. Osobně bych byl pro to, aby byla určitá forma pomaturitního vzdělávání dostupná pro všechny, zejména pro absolventy učilišť, kteří jsou těmi nejvíce zanedbanými z hlediska připravenosti na ekonomický i společenský život. Jejich průměrná úroveň jazykových, informačních, matematických znalostí se zásadně neliší od úrovně lidí, kteří mají základní školu. Jejich odborné dovednosti navíc často znehodnocuje čas, a to velmi rychle.
Podle vás tedy nemůže být studium brzdou v kariéře? Zbytečným bloumáním, když přece „člověk může rovnou vydělávat peníze“?
Vzdělávat se rozhodně neznamená brzdu. Ostatně většina lidí už při studiu něco dělá, případně kombinují studium se zájmem, který je může později živit. Studium rozšiřuje spektrum dovedností, hloubku chápání světa okolo, umožňuje budovat sociální síť. Je dost pravděpodobné, že budoucnost bude patřit lidem, kteří jsou schopni dělat diametrálně různé věci. Vzhledem ke klesající potřebě lidské práce bude ubývat fixních příležitostí a lidé se budou muset rozhlížet po různých variantách. Znám lidi, kteří už na takový model přešli.
Dělají najednou víc odlišných věcí?
Kamarád se přes léto živí jako kameník, v zimě dělá daňového poradce. Jiný kombinuje výškové práce s učitelstvím angličtiny. Další má restauraci a také učí. Ostatně, já osobně se nevěnuju jen vzdělávací politice. Když na to přijde, mohu učit, dělat sportovního instruktora, obchodníka, číšníka, marketéra a řadu dalších věcí. Díky relativně dlouhému vzdělávání a získávání profesních zkušeností paralelně.
Mluvil jste o devalvaci titulu. Řeší ho vůbec zaměstnavatelé?
Řada z nich se velmi bedlivě dívá na to, odkud absolvent přichází. Tituly z různých pofidérních soukromých škol budí spíše despekt. Mnoho zahraničních firem, které mají pobočky v ČR, vyžaduje absolvování zahraniční školy nebo aspoň zahraniční zkušenost. To jen české úřady a veřejné instituce stále ještě berou „titul jako titul“.
Čtěte v magazínu Rodina DNESV pátečním magazínu MF DNES Rodina tentokrát najdete velké téma Zpátky do školy, o tom, co školákovi pomůže se školním startem a také, jak správně vybrat kroužky. |
Existují profese, kde nehraje titul roli?
Například IT – v této profesi musíte prokázat, co umíte, a je jedno, kde jste se to naučili. Do budoucna se bude trend rozlišování titulů nepochybně prohlubovat. V některých profesích jejich váha zůstane vysoká, u lékařů, právníků, v některých se budou profilovat nové možnosti posuzování kvalit kandidátů na práci. Počkejte, co přinese umělá inteligence. Bude mnohem lehčí zjistit, co opravdu umíte. A to bude znamenat velký problém pro všechny, kdo si myslí, že stačí si někde koupit titul.
Jak poznám, že mi škola k něčemu bude?
Například je dobré si zjistit, jak si její absolventi stojí na trhu práce. Jsem pro model studia na VŠ a zároveň prohlubování si profesních dovedností jinde. Společnost musí pochopit, že studium už dávno neznamená záruku budoucí práce. Alespoň ne takové, která člověka uspokojí a která mu dá smysl, což je mimochodem požadavek mnoha lidí, kteří zkusili, co to je, být kolečkem v soukolí nějaké korporace. Lidem musí dojít, že nastalo období vyžadující antifragilitu, jak říká Nassim Taleb.
Antifragilita. Můžete vysvětlit?
To je dovednost čerpat pozitivně ze změn, které jsou stále rychlejší a hlubší. K tomu je ale třeba být „ready“ po stránce kognitivní, „open-minded“ a být na tom dobře fyzicky. Inu, makejte na sobě, hledejte nové cesty, nebojte se zdravě riskovat, udržujte se fit. Až přijde krize středního věku, ani ji nepoznáte, ale možná kolem sebe uvidíte mnoho zničených existencí.
