Jste ten typ, co si oblíbí nějaký kousek a pak ho nosí stále dokola?
Rozhodně. Většina mého šatníku je srdeční záležitost. I když bílá trička jsou trochu spotřební, to přiznávám, protože na nich velmi často končí špagety nebo zmrzliny od mých kluků a občas se mi pozůstatky nepodaří dostat dolů. Ale jinak mám stálý šatník, který rozšiřuju o něco aktuálního, hezkého. Nepotřebuju moc, ale ráda si dělám oblečením radost.
Jaké u vás momentálně převládá?
Pohodlné, máma styl v sobě nezapřu. Základem jsou většinou džíny a tričko, ale snažím se se neodbývat. Ráda se oblékám hezky, i když jen běhám mezi školkou a školou. Těším se na léto, protože mě baví šaty a letos si jich chci užít co nejvíc. Minulý rok jsem byla velmi těhotná a do většiny se nevešla, takže pro mě teď budou všechny jako nové.
Zažila jste někdy trend, kdy jste si řekla – tak toto na sebe určitě nedám, ale pak jste ho vzala na milost?
Asi ani ne. Já se ráda oblékám podle sebe, ne podle trendů. Některé se mi líbí, ale rozhodně se jimi neřídím.
Jarní Nákupy Ona Dnes jsou tu. Tváří akce je moderátorka Gabriela Lašková |
V tomhle nákupním čísle Ona Dnes je spousta kuponů se slevami. Co vy a slevy?
Upřímně? Zbožňuju je! Myslím, že většinu svého šatníku jsem koupila právě se slevou. Není to tak, že bych ztrácela rozum a podléhala nákupní horečce, spíš na slevy čekám a pak si udělám radost, kterou bych si jen tak neudělala. A rozhodně tuto možnost vítám, když jde o nákupy pro kluky – koneckonců jsou přece jen tři. (Seznam všech obchodů, v nichž lze kupóny na slevy uplatnit, najdete na webu www.nakupyonadnes.cz.)
Některé ženy sbírají boty, jiné kabelky, šperky… Máte taky nějakou sbírku?
Mám velkou slabost pro podpatky. Neutrácím za ně velké částky, nepotřebuju mít značkové, většinou je kupuju ve výprodejích nebo právě ve slevách. Ale mám jich poměrně dost. Pořád si říkám, že je musím víc nosit. Zkusím na tom zapracovat.
Takže jste spíš podpatková než tenisková?
Jsem oboje. Když přijde na blbnutí s kluky, tenisky jsou nejlepší přítel. Jak jsem říkala, podpatky bych chtěla nosit víc, jen nemám tolik příležitostí.
Máte svého oblíbeného módního stylistu, případně návrháře?
Ráda si dělám věci po svém. Ale pokud jsem někdy byla opravdu v dobrých rukou, pak u návrháře a stylisty Lukáše Macháčka. A mnoho nádherných šatů jsem měla od Tatiany Kovaříkové, s tou velmi ráda spolupracuju.
Vyklízíte jednou za čas svůj šatník?
Ano. Ač jsou srdeční záležitostí, na některé věci už prostě správný čas nepřijde, a tak je ráda pošlu dál. Nepopírám ani pár nepovedených koupí, kterým jsem chtěla dát šanci, ale nakonec na ně v šatně sedal prach. Anebo nereálné velikosti, ke kterým se už stejně nevrátím… Vozím věci do Šatníku Nory Fridrichové, případně využívám kontejnery KlokTex.
V jednom rozhovoru jste řekla, že přijmout své tělo vám trvalo polovinu života. Je pro modelky těžší přiznat si, že do některých velikostí už nemá význam se nutit?
Doba, kdy jsem se snažila všemožně zhubnout, je naštěstí dávno pryč. Zpětně je mi líto, že jsem se tím vším tolik trápila. Nejbolestivější je, že jsem asi vždycky věděla, že hlavní je mít zdravé tělo, a vážila jsem si toho. Jenže jsem působila v prostředí, které řešilo každé kilo navíc, a tak jsem to měla v hlavě pořád. Těhotenství mě změnila. Moje tělo se změnilo, už se na něj nedívám jako dřív. Za to, čím prošlo a co zvládlo, mu budu navždy vděčná.
Nemůžu říct, že jsem s narozením třetího syna uměla lehce přijmout dvacet kilogramů nahoře, to přiznávám. Ale poprvé jsem tomu dala čas a o dvě velikosti větší oblečení – věřte, že to umí psychice dost ulevit. A než jsem se nadála, hledala jsem zase o dvě velikosti menší džíny. Chyby na sobě asi budu nacházet pořád, mám na sebe nastavená trochu jiná měřítka než na ostatní. Ale pracuju na tom a snažím se být na sebe hodná.
Letos v únoru jste oslavila půlkulatiny. Bilancovala jste?
Na to nebyl moc čas. Je ale pravda, že na dětech člověk nejvíc vidí, jak čas letí. Mám pocit, že se první syn narodil včera, a najednou je mu sedm let. Vrásky už mi jasně ukazují, kolik nocí jsem nespala, u kolika „poprvé“ jsem plakala. A co teprve vrásky od smíchu!
První syn je tedy poměrně čerstvě ve škole. Z vlastní zkušenosti vím, že u mladších žáčků se na výuce velkou měrou podílejí rodiče. Takže: Jak vám to ve škole jde?
Troufám si říct, že moc dobře. Beník to tam má rád a má báječnou učitelku, takže si to spolu s ním užíváme. Nemůžu říct, že bychom toho měli moc, naopak – tuto úroveň matematiky ještě zvládám. Čekám, že to těžké přijde. A co teprve až budou školou povinní dva! Nebo všichni tři! Takže my si tyto „líbánky“ vychutnáváme.
Prostřednímu Vincentovi jsou čtyři roky. Jak zvládáte období vzdoru?
Vinoušek má v sobě energie na rozdávání, období vzdoru nám ukázal v celé škále možností a stále nás umí překvapit. Nemá smysl si to malovat–někdy je to pořádně náročné. Snažím se být trpělivá a zároveň ukazovat hranice. V jeho případě jsou emoce silnější než on, naučila jsem se, že potřebuje čas, aby si je zpracoval. Pomáhá mu mluvit, a když to povolí, pořádně obejmout.
Vaše emoce se vám v takových chvílích daří ovládnout?
Někdy taky bouchnu, ale nerada. Vím, že to tím jen zhorším a nikam to nevede. Věřím, že děti potřebují hranice, musejí vědět, co je správné a co špatné. Ale emoce nejde potlačovat, ty jsou přirozené. Jen je potřeba se s nimi učit pracovat. A to i v dospělosti.
Gabriela Laškovámoderátorka (35)
|
Do třetice máte doma roční miminko Edvarda, se kterým jsme vás fotili na titulní stranu čísla. Překvapilo nás, jak už vymetá všechny kouty. Zastavíte se vůbec?
Nezastavím, to je pravda. Ale zase se nenudím. Já mám ten šrumec doma ráda, i když z toho občas trochu blázním. Eda se rozhodl velmi brzy objevovat svět a ve svých devíti měsících chodí kolem nábytku a nejraději by běžel za brášky. On je taková láska. Pořád se směje od ucha k uchu, už pomalu s třetím zubem. V noci se budí nonstop a chce jen mléko od mámy. Jak vyjde slunce, už mi skáče po hlavě a jdeme spolu budit kluky do školy a školky.
Dědí po sobě synové?
Rozhodně. Navíc máme v rodině starší i mladší bratránky, takže některé kousky mezi námi doslova kolují. Ráda ale občas něco včas daruju a koupím klukům nové, to mě jako klučičí mámu baví.
Jsou kousky oblečení, které na nich takzvaně hoří?
Boty. Sotva koupím jedny, už je tlačí prsty. Letos jsem pořídila opravdu rekordní počet bot – a to je teprve květen.
Těšíte se, až mezi nimi jednou budete jako taková princezna?
Musím začít nosit ty podpatky! A těším se. Jsem moc zvědavá, jací budou, až budou starší, až mě přerostou. Ale teď je krásné období, kdy jsou malí a maminka je pro ně vším.
Moderátorka Gabriela Lašková (2025)
Máte tendenci je mezi sebou srovnávat?
Snažím se to nedělat. Občas si říkám, co v daném věku který chlapeček dělal, uměl, jaký byl. Ale každý z nich je jiný, jsou to úžasní kluci, tak proč je porovnávat. Sama jsem to nikdy neměla ráda.
Prý jste velmi zručná, nebojíte se vrtačky ani pily.
Nebojím se asi ničeho. Baví mě pracovat rukama a ráda se takzvaně hrabu v hlíně. S manželem jsme dobrý tým, oběma se nám líbí, když je naše práce vidět. Já se vždycky pro něco nadchnu a on vymyslí, jak to uděláme.
Dům už máte hotový?
Tak to je nikdy nekončící práce…
Podle vašeho účtu na instagramu jste hotová zahradnice!
Zahradu jsme si zamilovali a postupně ji budujeme. Od skleníku přes vyvýšené záhony až po výběh pro slepičky, které se teprve chystáme si pořídit. Letos snad dokončíme ohniště. Pořád něco vylepšujeme, sázíme, měníme. Nikdy by mě nenapadlo, že jednou takovou zahradu budu skutečně mít, je to opravdu splněný sen. Teď teprve chápu babičku s dědou, co na ní měli. Trávila jsem u nich letní prázdniny a mám na to ty nejkrásnější vzpomínky. Myslím, že zahradničení mám po nich. Nejvíc se s manželem dojímáme, když sedíme pod pergolou a sledujeme kluky, jak na zahradě blbnou. To je prostě štěstí.
Jak nakupovat chytře?
|
