Jste babka kořenářka?
Bylinky mě baví, chutnají, zajímají, ale nejsem bylinkářka ani doktorka, stejně tak nejsem kuchařka, i když vařím často. V tom je asi originalita našeho pořadu, to si ještě nikdo netroufnul. Já jsem vlastně ani nikdy nesledovala žádnou kuchařskou show. Šla jsem do toho hlavně proto, že jsme s Káčou kamarádky od čtrnácti let a trávíme spolu spoustu času. Máme podobný životní styl a stejně přiblblý humor, který snad diváky pobaví.
Máte vaření ráda?
Vařím ráda, ale někdy je to holt otrava, když v kuchyni strávíte delší dobu a děti to pak nejedí. Ale vždycky jsem měla ráda dobré jídlo, na to jsem hrozná princezna. Přibližně do sedmadvaceti jsem sama vaření moc nedala. Kolem třiadvaceti u mě byl docela hit bramborová kaše z pytlíku. Protože jsem nejedla maso, tak jsem si pekla soju. A kromě mléka a chleba jsem nic dalšího nepotřebovala. Kolem pětadvaceti jsem začala dělat různé těstoviny. Jsem docela tradicionalista, takže když už nějaký recept dovedu k dokonalosti, teda to si myslím já, tak ho pak vařím pořád dokola. Nemám důvod se dál posouvat. Vaření ale přišlo až s dětmi, kdy se najednou stalo nutností.
Takže patříte k vlně "biomatek"?
Zajímá mě odjakživa původ věcí, co jím. Já si nemůžu pomoct, ale je to prostě zásadní rozdíl v chuti. Ale před dvaceti lety byl ten výběr dost omezený, nebyly tu farmářské trhy a prodejny, značky bio a další. Žijeme v takové divně vyšílené době, ať už se to týká zeleniny, co nikdy neviděla sluníčko a cestuje přes půl planety, až po špatné zacházení se zvířaty. Jahody v zimě chutnají jako ryby, to je holt daň za to, že je máme celoročně a jsou narvané sajrajtem. Ale snad se to pomalu podaří vrátit zase do udržitelného normálu, když se o to lidé začnou zajímat. Taky je dobré podporovat domácí zemědělce, podle mě by země měla být v tomto ohledu soběstačná.
A sama jste se na zahrádku nevrhla?
Máme dům za Prahou se zahradou, kde pěstujeme bylinky, brambory, dýně a všechno možné. Nejsme vyloženě zelináři, ale úrodu máme. Já miluju celý ten proces. V dětství mě brával děda na brambory. Když se z té černé země vykutálely žluťoučké brambory, připadalo mi to jako zázrak. A pak jsem se ryla v té zemi a zkoumala, jestli tam ještě nějaká brambora nezbyla. Když teď máme domácí brambory, tak si na nich dost ulítávám a vymýšlím, co zvláštního z nich připravím.
Sportujete?
No, vůbec. Já na to prostě nemám čas. Ale to si asi člověk prostě musí udělat.
Ale jako malá jste se prý věnovala baletu…
Balet jsem opustila hodně brzo, ve třinácti letech. Takže mě z něj nezůstalo vlastně nic, jenom sentimentální vztah. Ale tanec miluji. Když někdy večer zdrhnu a stane se, že tančím, tak to dopadá nevalně, ochrnutím zátylku a čtyřdenní nehybností. Intervaly mezi podobnými "útěky" jsou totiž dost velké, třeba roční.
V současnosti jste na obrazovce i v divadle ve spoustě rolí, jak to všechno stíháte i s rodinou?
Máme to vždycky v takových fázích, většinou v létě se hodně točí, letos jsem dělala Herbář, Cesty domů, Kriminálku Staré Město a jednu povídku pro Českou televizi. A když se na podzim dotočil Herbář, tak se mi udělalo zase trochu volno. Podle mě se to dá stíhat, jenom když to máte takhle časově omezené a víte, že pak se budete moct věnovat rodině.
Linda Rybová
|
Od ledna mi to ale začne nanovo, čeká mě premiéra hry Tři verze života v divadle Palace. S Igorem Chmelou hrajeme manželský pár - lehce zneuznaný vědec s lehce frustrovanou právničkou a velmi frustrovaným děckem. A do "domácí pohody" přichází druhý manželský pár, David Prachař a Jana Janeková ml. a rozehrajeme lehce intelektuální konverzační komedii.
Jak vlastně vnímají děti vaše filmové a divadelní role?
Ze začátku si s mými rolemi neuměly moc poradit - když mě viděly jako princeznu a někdo mi ubližoval, nedokázaly to oddělit ode mě jako maminky a plakaly. To už je samozřejmě dávno, teď už v tom mají jasno, ale stejně se na mě nedívají v televizních seriálech nebo v divadle, to jsou všechno věci pro dospělé publikum a jim by to nic nedalo. Já je neberu do divadla ani na natáčení, netahám je s sebou na focení, vždycky se to snažíme vyřešit nějak jinak, než aby vysedávaly po šatnách. Není to svět pro děti.. A když přijdu zmalovaná z nějakého focení, tak mi většinou řeknou, ať se jdu umýt.
Dcery neláká make-up, lak na nehty a hezké oblečení? To jsou v dnešní době sexy videoklipů náctiletých zpěvaček spíš výjimkou.
Já se takhle neoblékám, moje děti to ani nemají u koho vidět. Nedávno jsem chtěla dát Róze nějaký pásek přes tričko na karneval. Ona se na mě podívala a řekla: "Mami, já to nechci, vždyť jsem teprve čtvrťačka." To mě úplně dojalo. Vědí, že to takhle není správné, i když jsem jim to nikdy nemusela vysvětlovat. Mluvit s dětmi o podobných tématech je pro mě oříšek, těžko se odhadne, kdy je správný čas a jakým způsobem na to. Většinou se to řeší za běhu, děti něco zaslechnou, přijdou se zeptat a mně už pak nic jiného nezbývá, než jim to nějak objasnit. Ale nahé holky ve videoklipech nejsou to nejhorší...
Co tedy?
Mně přijde hrozné, že dneska musíte učit děti odmalička ostražitosti. Když jsem byla malá já, tak to tak nebylo. Nelíbí se mi to, ale nic s tím neudělám. Jdu sice proti svému přesvědčení, ale učit děti ostražitosti a nedůvěře je jediná cesta, jak je ochránit, když se začnou pohybovat mimo domov.
