Diváci vás teď můžou vidět ve dvou novinkách. Jedna je filmová, a to snímek režiséra Dana Pánka Po večerce, v němž jste ztvárnila roli matky hlavního hrdiny v podání Vladimíra Polívky. Jak na vás film působí?
Přijde mi laskavý. Otevírá témata, kterým každý z nás moc dobře rozumí. Dan svoje příběhy staví na skutečných prožitcích – a na výsledku je to vidět. Ostatně i jeho předchozí filmový počin Děti Nagana vycházel z jeho osobních vzpomínek a zážitků z dětství a stejně je tomu i v případě filmu Po večerce. Letní tábor, o kterém vypráví, důvěrně zná, jezdil tam už jako malý kluk a později zde působil jako vedoucí. Jeho pohled je autentický, nevzniká od stolu, není „vycucaný z prstu“. Nejedná se ani o prvoplánovou komedii, kterých dnes vznikají desítky. Mám ráda filmy, které mají přesah, aniž by sklouzávaly k sentimentu. Tento to naprosto splňuje.
Premiéra bývá vždycky stres. Ale nejsem v tom sama. Všichni herci ji prožívají těžce.
