Pád reálných platů se totiž původně zřítil až na úroveň roku 2017. Životní úroveň u nás poklesla nejvíc ze všech 27 zemí EU. Jedním z hlavních důvodů jsou ceny elektřiny, jež při započtení kupní síly (tedy reálných platů) zůstávají u nás i nadále nejvyšší v celé Evropské unii. A propisují se do cen zboží a služeb. Co nás ještě v důsledku přenastavení globálních ekonomických vztahů čeká?
Titulky hlásají, že se v Česku podařilo zvládnout inflaci. Ta meziroční byla v březnu 2,7 %. V dubnu jen 1,8 %. O tolik tedy průměru stouply ceny zboží a služeb za posledních dvanáct měsíců. Nižší inflaci jsme u nás měli naposledy před sedmi lety. Což je určitě výborná zpráva, ale zároveň to znamená, že ceny rostou dál, i když jen málo. Včera jsem si v restauraci dal tři malá plzeňská piva a zaplatil za ně přes 140 korun. A předtím jsem při menším nákupu potravin, který se mi vešel do jedné tašky, nechal v obchodě skoro 1 300 korun…
Předchozí pádivá inflace ceny vystřelila do takových výšin, že nižší inflace je pro lidi opravdu jen slabá útěcha. Každý si může porovnat, kolik za co utratil před čtyřmi pěti lety a co ho to stojí nyní. A pro některé to může být existenční problém, protože drahotu pociťují především v cenách potravin a v nákladech na bydlení, jež také šplhají do dříve absurdních výšin. (Nájmy stoupají o desítky procent, vysoké zůstávají i ceny elektřiny. V prosinci 2024 pobíralo příspěvek na bydlení už 286 tisíc domácností. Podle odborníků přitom o příspěvek požádala jen třetina těch, kteří by na něj mohli mít nárok, pozn. red.)
Nájmy v podstatě skoro po celé zemi razantně vzrostly mnohdy nad únosnou míru. A opět nemusíte být raketový vědec, abyste ty základní příčiny rozklíčoval.
