Příběh Šárky Nejdřív ignorace, pak peklo
Prakticky odjakživa mi přišlo, že si mě můj muž neváží. Když jsem čekala dceru a praskla mi voda, vyděšeně jsem za ním letěla s tím, že musíme jet do porodnice. On tehdy ležel na gauči, ani se nehnul a jen mi oznámil, že jo, ale až skončí v televizi vysílaný zápas.
Z téhle historky si každý asi může domyslet, jak se ke mně následujících dvacet let choval. Absolutní nezájem, tak to lze výstižně popsat. Snášela jsem vše dlouho a myslela, že z toho není cesty ven. Ale bylo, stačilo se rozhlédnout kolem.
Dvořit se mi začal jeden z dceřiných pedagogů na vyšší odborné škole, kam po maturitě nastoupila. Byla jsem tak vyhladovělá po lásce a špetce pozornosti, že mi jeho zájem dal sílu skončit s nehezkou minulostí. „Chci rozvod!“ oznámila jsem tedy té ignorantské bytosti ležící na kanapi.
Zbystřete. Šest signálů, že partner není ve vztahu šťastný a hrozí rozchod |
Neřekl na to nic, nejspíš mě ani moc nevnímal. Až v momentě, kdy jsem mu položila na břicho rozvodové papíry, začal jevit zájem o nastalou situaci. „Ty chceš zahodit tolik společných let a tolik hezkých chvil kvůli nějakému románku?! Ani náhodou!“ soptil.
Musela jsem se tomu smát, vůbec mu nedocházelo, že náš vztah byl celou dobu jeden velký klam. A hlavně mi připadalo celkem zbytečné, aby bojoval o něco, co vlastně ani nikdy neexistovalo... On to však viděl jinak a z nějakých nepochopitelných důvodů se rozvádět odmítal.
To, co nastalo potom, jsem dosud viděla jenom v amerických filmech. Rozvod jsem si vydupala, muž se ale rozhodl, že se mi bude mstít. Dohoda zněla, že se odstěhuje on. Žili jsme v nájmu, takže to nebyla žádná výhra, o majetek jsme se jinak dle mého férově rozdělili, i tak se odmítal hnout z místa a vydat mi věci, které mi náležely.
Dělal mi naschvály, klidně nechal v zámku klíč, a ač byl doma, neotvíral – musela jsem jít potom spát do hotelu! Jindy mi zase zamkl do kufru všechny ponožky. Když se k tomu přiznal, nemohl se najednou rozpomenout, jakou číselnou kombinaci má zámeček.
Vždycky jsem byla takový ten kliďas, který na sobě nechá dříví štípat, ale tohle už bylo příliš. Za pomoci právníka se mi nakonec povedlo dostat bývalého muže z bytu a skoro to vypadalo, že napořád. Než jsem si však stihla oddechnout a radovat se, že už je po všem, přišel šok.
Ačkoli tvrdil, že mi vrátil klíče, nechal si udělat jiné. Než jsem přijela domů z práce, vnikl tam – a co se dalo, přilepil. Zní to naprosto absurdně, sama jsem nevěřila vlastním očím, ale ovladač k televizi přilepený ke stolku, polštáře ke gauči nebo mop nerozlučně spojený s podlahou hovořily za vše.
Tato kauza ještě není dořešena, ale já už jsem rozhodnutá – stěhuju se a toho člověka, který si říkal můj manžel, už nechci v životě vidět! Sice mám chuť mu to vrátit, konečně se ozvat, ale přijde mi to tak hloupé, že se k tomu nesnížím.
Šárka
Co by měla podle vás Šárka dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
