Ráda bych se poradila o mém vnukovi, kterému jsou teď tři roky. Davídek je moc bystrý a milý klouček, dělá nám velkou radost, ale má hrůzu z ostatních dětí.
Poraďte se takéTrápí vás obtíže při výchově dětí? Nebuďte na ně sami a nechte si poradit od odborníků. Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny, je možné je i anonymizovat.  |
Nedáno oslavil třetí narozeniny, kam mu přišel popřát i jeho dvouletý bratranec Tomík, můj druhý vnuk. Tomík se s ním snažil skamarádit, popřát mu a dát mu dárek, ale vůbec neměl šanci. Davídek z něj měl úplnou panickou hrůzu, plakal a lezl mamince až za krk, jenom aby se ho vlastní bratranec nemohl dotknout. Nakonec ho jeho rodiče museli držet od Davídka dál, aby se trochu uklidnil a oslava mohla vůbec proběhnout.
O příčině nevíme
Syn a snacha prý nevědí o ničem, co by to mohlo způsobit. Ale je to tak se všemi dětmi, jako jedináček si hraje Davídek sám nebo s rodiči a dětskému hřišti pro malé děti se vyhýbají. Rodiče se občas snaží ho tam vzít, ale on vyvádí hrozné scény. Větší děti, tak kolem šesti let, už mu nevadí, dospělí také ne.
Můj syn s manželkou by dali rádi Davídka do školky, myslí si, že by mu to nejlépe pomohlo ten odpor k batolatům překonat. Já se ale bojím, že by ho to mohlo nějak poznamenat, být v místnosti s tolika dětmi, když jsem viděla jeho hysterickou reakci jenom na jedno.
Jak si myslíte, že bychom mu mohli pomoct strach z dětí překonat?
Děkuji
Drahoslava
Odpověď odborníka: Dejte mu příležitost a čas
Drahoslavo dobrý den, z Vašeho dopisu nelze vyčíst, jestli rodiče Davídka někdy brali do dětského kolektivu mimo pár pokusů na dětském hřišti a oslavy narozenin, například do rodičovského centra. Jestli vůbec měl možnost dětský kolektiv poznat. Protože pokud ne, zdá se poměrně logické, že po zkušenosti izolace mu přítomnost jiných dětí nyní dělá potíž. Jde o sociální kontakty, které se musíme také učit, a zde by o to učení mohl přijít. Jeho reakce by tedy nebyla až tak neobvyklá.
Pokud jste ale docházku mezi děti od útlého dětství absolvovali a reakce Davídka vždy byly neadekvátní, pak by možná stálo za úvahu zapátrat, jestli se tam neobjevila situace, kdy mu druhé dítě mohlo ubližovat, případně se mu tato zkušenost mohla potvrdit opakovaným agresivním chováním ze strany dětí. Zde by opět byla na místě reakce Davídka v podobě toho, že s dětmi být nechce.
PhDr. Kateřina Siveková Křižáková
Pokud ani jedna z variant neproběhla, ještě bych předčasné závěry k tomuto stavu nedělala a dále trpělivě zkoušela různé situace, ve kterých můžete pátrat o tom, co se to vůbec děje.
Ať je to která chce z variant, stejně stojíte před otázkou, co teď s tím. Doporučuji Davídkovi kontakt s dětmi nevnucovat, ale průběžně ho dostávat do situací, které by mu tento kontakt umožnily. Vyzkoušejte různé varianty, jak ho mezi děti dostat – mezi větší skupinu, kdy bude moci bezpečně pouze pozorovat dění a případně se přidat, nebo naopak kontakt pouze s jedním dvěma dětmi, kdy budete moci ohlídat celou situaci. Také je dobré vyzkoušet, jestli se tak nechová jen v přítomnosti maminky, tatínka či jiné osoby. A určitě o tom hovořte i s lidmi nezávislými kolem vás – kamarádi, sousedé, nebo známí třeba z procházek či z pískoviště. Někdy mohou spatřit něco, co by mohlo být příčinou Davídkovy nechuti být s dětmi, ale jako rodiče dítě milující možná nemusíte některé mechanismy vidět. Zde často platí pravidlo, že pod svícnem je největší tma.
Další z cest je kontakt s dětmi propojit s příjemnou aktivitou. Návštěva Zoo, kde se děti potkávají, ale probíhá to v bezpečné vzdálenosti. Nebo podobné situace na výstavách, představeních pro děti a nebo vybrat hodně atraktivní hřiště, kde dětí není mnoho. A třeba poukazovat na hru dětí, jak se smějí, jaká to může být príma legrace.
Pozor také na své vlastní emoce – tedy ty rodičovské. Někdy u chování dětí můžeme vnitřně prožívat silné emoce, a i když se je snažíme ukrýt, děti stejně vycítí, že se něco zvláštního děje. A tento faktor může být ve hře rovněž. Zde doporučuji si své pocity probrat na individuální terapii.
Vše ale skutečně zkoušejte velmi pomalu, trpělivě a opatrně. Davídkovi jsou teprve tři roky a v tomto věku ještě stále o nic závažného nejde.
Kateřina Siveková Křižáková, psychoterapeuka a rodinná poradjyně z centr Modré dveře
Jaké vztahy měly vaše děti k ostatním před nástupem do školky? Vyhledávaly jejich společnost, nebo se jim stranily? Popovídejte si s ostatními v diskusi.
