Poslední dobou se s manželem nemůžeme dohodnout, jak postupovat ohledně výchovy našeho osmnáctiletého syna. Letos úspěšně maturoval a hlásil se na několik vysokých škol, ale zatím to vypadá, že mu štěstí nepřálo. Může to samozřejmě vyjít i na odvolání, ale nechce s tím počítat a začal si vymýšlet program. Rád by vysokou školu zkusil i příští rok, hlásil se na docela těžké obory, takže není nereálné, že by se dostal teprve napodruhé. Jenže jak strávit ten plonkový rok?
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat. |
Syn by rád cestoval, ale protože nemá žádné peníze a z letní brigády taky moc nezbohatne, většinu peněz obratem utratí. Vymyslel si, že by mohl jet někam jako dobrovolník, za práci jim zaplatí stravu a ubytování, ale stejně by si musel zaplatit cestu a kapesné. Rád by si taky udělal jazykový kurz zakončený mezinárodní zkouškou, buď u nás, nebo ještě lépe v zahraničí. To ale samozřejmě taky stojí spoustu peněz. A nás požádal, abychom mu na to přispěli.
Manžel je zásadně proti a chce, aby syn v případě nepřijetí šel do práce a platil si své výdaje sám. Já jsem ale ráda, že chce studovat a bojím se, že pokud začne sám vydělávat někde v kanceláři, bude se mu ke studiím a životu bez vlastního příjmu vracet těžko.
S manželem se na tom nemůžeme vůbec dohodnout. On je kategoricky proti, já navrhuji část mu zaplatit a část by si zaplatit třeba z té brigády, mohl by si pak najít i další. Třeba bychom takto zaplatili i pár měsíců studia v zahraničí, která by mu mohla dát do života hodně, tam by se opravdu osamostatnil a musel by žít na vlastní pěst. Manžel ale namítá, že pokud nestuduje, musí vydělávat a jinak se prý zodpovědnosti nenaučí. A škola podle něj není v dnešní době už dávno tak důležitá, jak si já myslím.
Nevím, co mám dělat. Synova budoucnost je pro mě velmi důležitá a nevím, jak pohnout s manželovou beraní povahou.
Prosím poraďte
Jitka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, Jitko, zdá se, že univerzální rada neexistuje a že jde spíše o to, abyste se v rozhodnutí sladila se svým mužem a taktéž se synem. Protože u dospělého syna, který se nedostal na vysokou školu, je možné najít i spoustu alternativních možností, o kterých zde nepíšete.
PhDr. Kateřina Siveková Křižáková, psycholožka a rodinná terapeutka
Doporučuji podívat se ve svém okolí a nechat se inspirovat podobnými situacemi a zkušenostmi jiných rodin a to jak dobrými, tak i těmi které hodnotíte jako nevhodné či škodlivé. Pak tyto alternativy dejte dohromady. Nepochybně ve vašem rozhodování bude hrát roli i finanční limit vaší rodiny, protože dělá jasný strop toho, kam jít nemůžete. Takže vlastně jednu hranici máte danou. Prozkoumejte při diskusi nad nasbíranými zkušenostmi jiných rodin hlouběji vaše obavy, které máte u rozhodování, co se synem. Píšete také o zodpovědnosti syna, kterou vyzdvihuje manžel, o vašich obavách. Podívejte se s manželem ještě dále, jak zodpovědnost každý vnímáte, jak se může u syna projevit jinak než třeba zaměstnáním, jestli je možné najít jiný úhel pohledu. Zajímavé je, jak popisujete, že z brigády syn nezbohatne a stejně peníze obratem utratí. Není úplně zřejmé, jestli je schopný peníze šetřit, nebo to skutečně neumí. Těžko nyní posoudit, jestli za vaším pohledem není velká snaha syna chránit a přes míru ho podporovat.
Navzájem o všech výše zmíněných tématech hovořte mezi sebou, možná se vám lépe povede chápat vaše pohledy a může to napomoci přiklonit se k jednomu z nich. Určitě k tomu syna přiberte.
A v řadě poslední – onálepkování „plonkového“ roku je zavádějící. Nepochybně půjde o rok plný zkušeností, i když nyní ještě není jasné, o jaké půjde. A půjde o zkušenosti nejenom vašeho syna, ale i vás rodičů.
PhDr. Kateřina Siveková, psychoterapeutka centra Modré dveře
 |
