Žiji se svým manželem, který je poslední dobou velmi nemocný - třikrát týdně ho vozí sanitka do nemocnice na dialýzu. Starám se také o svoji maminku, které je 96 roků. Našim dvěma dětem jsem řekla o otcově zhoršeném zdravotním stavu s tím, že po nich nic nechci - nemusí ho nikam vozit ani nám jezdit na nákupy, ale manželovi udělá radost, když přijdou na návštěvu. Je mi jasné, že mají spoustu starostí se svými životy a rodinami a nevyčítám jim proto, že se u nás staví tak jednou do měsíce. Manžel pak vždycky pookřeje a je vidět, že je rád vidí.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Moje padesátiletá dcera mi ale před dvěma měsíci napsala na sociálních sítích, že k nám už chodit nebude a s otcem se bude stýkat jenom, když u toho nebudu já. Obvinila mě ze sobectví, že jsem ji nikdy nevedla k péči o druhé a že jsem ji zavalila starostmi, když jsem jí řekla o tátově nemoci. Ale vždyť je to pravda, copak jí mám lhát o zdravotním stavu jejího otce?
Vůbec jsem netušila, že vůči mě dcera cítí nějaké negativní pocity nebo že bych jí nějak ublížila. Měla jsem pocit, že péče o blízké je u nás zcela běžná, kdykoliv potřebovala, pohlídala jsem jí děti, starám se o svoji maminku i o manžela a od nikoho dalšího pomoc ani peníze nebo cokoliv jiného nevyžaduji. Navrhla jsem dceři dokonce, že bychom se mohly sejít u psychologa a všechno potřebné si tam vyjasnit s jeho pomocí. To ale odmítla a nadále se se mnou nechce stýkat. Moc mě to mrzí a nerozumím tomu. Co byste mi poradili?
Anežka
Odpověď odbornice:
Dobrý den, paní Anežko, popisujete velmi náročné období vašeho života – máte starost o manžela a do toho dcera pouští do světa i směrem k vám signály, kterým nejde porozumět a k tomu jsou velmi zraňující. Když nás něco dlouhodobě trápí, můžeme se začít chovat podivně, je možné, že se něco takového děje s vaší dcerou, ale nemáte ani možnost si to s dcerou vyříkat, když o to nestojí. Zdá se tedy, že s tím musíte nějak naložit vy.
PhDr. Katřina Siveková Křižáková, psycholožka a rodinná terapeutka
Píšete, že máte manžela, ještě žijící maminku, druhé dítě – máte možnost se o ně psychicky opřít? Poradit se s nimi? Co na to říká váš manžel? I když je nemocný, možná by mohl být tím, kdo by pomohl situaci urovnat tak, aby se mohla zahojit. Jsou další členové rodiny, kterým se můžete svěřit a čerpat rodinnou lásku od nich? Co lidé mimo rodinu? Mnohdy naši přátelé bývají velkým zdrojem naší síly a radosti. Případně by cesta k dceři či porozumění toho, co se děje, mohlo vést skrze její nejbližší, jejího manžela či její děti. Pokuste máte ještě sílu, pokuste se stále mapovat situaci kolem této vaší trable.
Pokud sílu nemáte, nastavte svůj život k věcem, které jsou pro vás důvodem k radosti. Je to velké umění, které na první pohled vypadá snadno. Ale zkušenosti mnoha lidí prokazují, že je možné se radovat z života, i když máme velké trápení. Někdo to umí spontánně, někdo se na toto umění musí zaměřit a pojmenovávat si každou malou chvilku, která ho těší, aby se dokázal radovat. Lidé se v takových situacích obrací na psychology, na kněze, na mudrce, aby se znova naučili mít radost z toho, co mají a odvrátit pozornost od toho, co nemají. Začněte pátrat po tom, jaká cesta je vhodná pro vás a na co vy můžete soustředit svou pozornost, aby váš život neztratil radost a měla jste z čeho čerpat optimismus a pozitivní energii.
Kateřina Siveková, psychoterapeutka centra Modré dveře
